Týden po začátku druhého funkčního období prezidenta Donalda Trumpa zůstává celní strategie administrativy a její důsledky pro hospodářský růst, inflaci, americký dolar a politiku Federálního rezervního systému stejně nejisté jako dosud. Trumpovo memorandum „America First Trade Policy“ nastínilo široké cíle administrativy - posílit americkou ekonomiku a národní bezpečnost řešením toho, co označuje za nekalé a nevyvážené obchodní praktiky. Memorandum nařizuje různým vládním rezortům - včetně ministerstev obchodu, financí a obchodního zástupce USA - přezkoumat stávající obchodní dohody a přijít s opatřeními na snížení obchodních deficitů a proti manipulaci se zahraničními měnami, systémům kontroly vývozu nebo dotacím. Doporučuje také vytvoření služby pro vnější příjmy, která by vybírala cla a další daně související s obchodem. V politice chybí podrobnosti o konkrétních úrovních cel nebo cílových zemích, ale Trump předložil několik návrhů. Minulé pondělí večer novinářům řekl, že 25% cla na dovoz z Kanady a Mexika by mohla začít platit 1. února. Vyšší cla na různé druhy čínského dovozu by mohla přijít také brzy, přičemž na mušce je i Evropa. V neděli Trump uvalil 25% cla na Kolumbii poté, co země odmítla dva lety z USA s migranty. Trhy a analytici minulý týden zřejmě oslavovali brzký postup, který naznačoval, že Trump a jeho poradci považují alespoň některá cla za nástroj vyjednávání. Administrativa chce od Mexika a Kanady například ústupky v položkách nesouvisejících s obchodem, včetně pomoci s vymáháním imigrace a zastavením toku nelegálních drog přes hranice. Solita Marcelliová, hlavní investiční ředitelka pro Ameriku společnosti UBS Global Wealth Management, to nazývá politikou eskalace k deeskalaci ve vztahu s Kanadou, Mexikem, evropskými zeměmi a dalšími spojenci USA. Trumpova administrativa by mohla dosáhnout dohody o většině otázek v relativně krátkém čase, bez trvalých cel. Plošná cla ve výši 10 % nebo dokonce 20 % na veškerý dovoz do USA bez ohledu na původ - jak Trump pohrozil - by se pak zdála méně pravděpodobná. Kandidát na ministra financí Scott Bessent přirovnal cla k taktice vyjednávání se zbraní na stole, nikoli k cíli samému o sobě. Pak je tu Čína, která zůstává jiným příběhem. V rozhovoru pro Fox News ve čtvrtek večer Trump uvedl, že by mohl přistoupit na obchodní dohodu s Čínou, poté co během kampaně vyhrožoval cly ve výši až 60 %. „Máme nad Čínou jednu velmi velkou moc, a tou jsou cla, a ta je nechce,“ řekl Trump. „A já bych ji raději nemusel použít. Ale je to obrovská moc nad Čínou.“ Americko-čínská obchodní válka, která začala během Trumpova prvního funkčního období, vyústila v lednu 2020 v uzavření první fáze obchodní dohody, která však ponechala většinu cel v platnosti. Snížení závislosti na geopolitickém rivalovi z důvodů národní bezpečnosti má podporu obou stran a vymoci ústupky od Číny bude podstatně těžší než od amerických spojenců. Celní strategie, která by více štěkala než kousala, by zmírnila trvalý dopad na obchodní toky a měny a předešla by odvetným clům na americké zboží prodávané v zámoří. Nepovede však k dosažení Trumpových cílů, jimiž je přesun výroby do USA nebo zvýšení příjmů federální vlády. „V takovém případě to představuje problém z hlediska dalších cílů, konkrétně snížení daní a zvýšení dalších výdajů,“ napsal makro analytik společnosti William Blair Richard de Chazal. „Prezident nemůže mít obojí, pokud jde o příjmy z cel. Pokud jsou cla používána jako jeden z hlavních 'platidel' na podporu snižování daní a dalších výdajových iniciativ, pak tato cla musí zůstat v platnosti a být více než jen krátkodobým vyjednávacím nástrojem.“ Další nefinancovaná fiskální velkorysost by mohla v roce 2025 podpořit hospodářský růst spolu s inflací. Pro Fed je výhled na nadcházející měsíce již nyní ve znamení solidní ekonomiky a ustálené inflace. Divokou kartou zůstávají cla.