Hlavním principem tohoto kroku má být zrcadlení obchodní politiky ostatních zemí – pokud některý stát uplatňuje clo na americké zboží, USA mu budou účtovat stejnou sazbu. Tento krok přichází s cílem ochránit americkou výrobu a pracovní místa. Trumpův tým opakovaně tvrdí, že Spojené státy dlouhodobě trpí kvůli nevyváženému systému cel, který údajně zvýhodňuje ostatní země na úkor americké ekonomiky.

Plán však vyvolává vážné pochybnosti odborníků na mezinárodní obchod, ekonomů i právníků. Varují před tím, že nová politika stojí na nepřesných předpokladech a že její zavedení může být komplikovanější, než se na první pohled zdá. Hovoří se především o čtyřech zásadních problémech, které mohou celý plán ohrozit.

Cla USA nejsou výjimečně nízká, jak tvrdí administrativa

Jedním z hlavních argumentů Trumpova týmu je tvrzení, že Spojené státy uvalují na dovoz nejnižší cla na světě. Tento názor ale zpochybňuje řada odborníků, včetně profesorky práva Jennifer Hillmanové z Georgetownské univerzity. Uvádí, že průměrná obchodní sazba USA je 2,2 %, přičemž řada zemí, například Japonsko, Švýcarsko, Tchaj-wan či Peru, uplatňuje průměr ještě nižší. Dokonce i Čína má podle dostupných údajů průměrnou váženou sazbu 3 %, což neukazuje na výraznou nerovnováhu.

Kritici také upozorňují, že USA si samy udržují vysoká cla na vybrané produkty – například 25 % na dovoz nákladních a SUV vozů (tzv. „kuřecí daň“), 40 % na obuv nebo chráněný mléčný sektor. Podle Scotta Lincicomea z think tanku Cato Institute je situace mnohem složitější, než jak ji prezentuje Bílý dům. USA sice nevyužívají cla tak intenzivně jako rozvojové země, zato spoléhají na dotace, netarifní překážky a programy jako „Buy American“, které také omezují konkurenci ze zahraničí.

Argumentace americké administrativy navíc vychází z údajů, které podle odborníků neodrážejí celkovou složitost mezinárodního obchodu, a opomíjí kontext, ve kterém různé sazby vznikly.

Skutečný vliv USA na světový obchod je menší, než se zdá

Další otázkou je, jak silné postavení má Washington vůči obchodním partnerům. Simon Evenett, profesor geopolitiky a zakladatel služby Global Trade Alert, upozorňuje, že i když jsou země jako Kanada nebo Mexiko na americkém trhu závislé, mnoho dalších zemí se dokáže rychle přeorientovat na jiné trhy. Čína by podle jeho výpočtů mohla nahradit ztracený vývoz do USA během méně než tří let a 70 dalších zemí dokáže své vývozní ztráty nahradit dokonce do jednoho roku.

Evenett také připomíná, že podíl USA na světovém dovozu klesl z 19,6 % v roce 2000 na přibližně 13,5 % v současnosti. Tento trend podle něj ukazuje na postupné oslabování amerického vlivu, což potvrzuje i Hillmanová z Georgetownu. Podle ní se v posledních letech posiluje regionalizace obchodu, kdy se transakce odehrávají v rámci jednotlivých kontinentů, například v Asii nebo Evropě, bez závislosti na USA.

Případná ztráta amerického trhu by sice pro některé země znamenala obtížné období, ale zároveň by USA čelily odvetným opatřením, která by mohla poškodit vlastní průmysl a zaměstnanost.

Cla ve výši 25 % nemusí stačit k přesunu výroby

Dalším cílem Trumpovy politiky je přesun výroby zpět do Spojených států. Opatření mají podle administrativy pomoci americkým výrobcům, zejména v oblasti automobilů, oceli či dalších průmyslových odvětví. V minulosti Trump často používal 25% celní sazby, a stejná čísla se očekávají i nyní.

Ekonomové však pochybují, zda jsou takto nastavená cla dostatečně vysoká, aby skutečně přiměla firmy přesunout výrobu zpět do USA. Lincicome tvrdí, že v některých sektorech by to mohlo fungovat, například u nákladních vozů, ale u výrobků s nižší přidanou hodnotou, jako jsou textilie nebo oděvy, je vliv cel minimální. K zásadnímu obratu by podle něj bylo potřeba zavést cla až ve výši 100–200 % spolu s vládními dotacemi.

Podobně i Hillmanová upozorňuje, že dovoz surovin a komponentů je často nepostradatelný, a i při 25% sazbách by společnosti pokračovaly v dovozu a případně zvýšily ceny finálních výrobků. Cla tedy nemají plošný efekt a jejich účinek závisí na konkrétním odvětví.

Hrozí, že administrativa jedná příliš uspěchaně

Kritika směřuje také k rychlosti, s jakou Trumpova administrativa plánuje změny zavádět. Lincicome varuje, že sestavit promyšlený systém recipročních cel by mohlo trvat roky, protože je potřeba analyzovat rozsáhlé množství zboží, tarifních i netarifních překážek a rozdílných podmínek jednotlivých partnerů.

Trumpův tým podle kritiků volí jednodušší cestu, která sice umožní rychlé zavedení opatření, ale bez hlubší analýzy. Hillmanová upozorňuje, že pokud má být politika opravdu účinná, musí být technicky přesná a vyvážená, což se nyní nezdá být prioritou.

Přesto podle deníku Wall Street Journal Bílý dům plánuje zveřejnit konkrétní seznam celních sazeb 2. dubna. Někteří členové administrativy, například Peter Navarro, dříve prosazovali systém rozdělení zemí do tří úrovní podle obchodních bariér. V současnosti se však zdá, že se vláda soustředí na 10 až 15 zemí s největšími bariérami, což označují jako „špinavou patnáctku“.

Trumpův poradce Scott Bessent tvrdí, že reciproční cla buď přinutí jiné země snížit vlastní bariéry, nebo přinesou větší příjmy do rozpočtu. Dodal, že některé země možná začnou jednat ihned po obdržení konkrétní sazby, aby se novým celům vyhnuly.

Zatímco administrativa zdůrazňuje, že Spojené státy jsou stále největší ekonomikou světa, odborníci připomínají, že samotná velikost trhu nezaručuje automaticky převahu ve vyjednávání. Do politiky totiž vstupuje řada dalších faktorů – od struktury vývozu jednotlivých zemí, přes jejich schopnost diverzifikace, až po složitost globálních dodavatelských řetězců.

Zda Trumpův plán skutečně přinese očekávané výsledky, nebo se naopak obrátí proti americké ekonomice, ukáže až další vývoj. Jisté však je, že 2. duben bude důležitým mezníkem, který investoři i obchodní partneři budou sledovat s velkým zájmem.