Čína v posledních dnech výrazně zintenzivnila svůj postoj vůči obchodní politice Spojených států. Peking varoval ostatní země, aby neuzavíraly dohody s USA na úkor čínských zájmů, a pohrozil recipročně tvrdými protiopatřeními. Tento postoj přichází v citlivém momentu, kdy se řada států připravuje na jednání s Washingtonem o potenciálním snížení či zrušení cel, která uvalil prezident Donald Trump. Výzvy USA zahrnují i tlak na omezení obchodní spolupráce s Čínou, což by mohlo podkopat její hospodářský vliv. Ministerstvo obchodu Čínské lidové republiky ve svém pondělním prohlášení uvedlo, že respektuje snahu států řešit vlastní obchodní spory, ale důrazně odmítá jakoukoli dohodu, která by byla uzavřena „na úkor čínských zájmů“. Pokud k tomu dojde, Čína slíbuje rozhodné kroky a protiopatření, a zároveň zdůrazňuje potřebu „solidarity a koordinace“ se zeměmi, které čelí americkému tlaku. Jednostranné kroky USA označila za „šikanózní“ a volá po jednotné obraně proti nim. Trumpova cla a sekundární sankce Varování přichází v době, kdy Spojené státy zvažují další zpřísnění obchodních vztahů s Čínou. Trumpova administrativa údajně jedná o zavedení tzv. sekundárních cel – peněžních sankcí proti zemím, které by sloužily jako přestupní stanice pro čínské zboží směřující do USA. Takový postup má zabránit obcházení amerických tarifů a omezit nadměrné exportní kapacity Číny. Příkladem těchto kroků je Vietnam, který podle agentury Reuters připravuje zásah proti čínskému zboží proudícímu přes jeho hranice do Spojených států. Podobně i Japonsko a USA již zahájily jednání o posílení obchodní spolupráce. Tchaj-wan označil diskuse s USA o kontrole vývozu za „intenzivní“ a nejvyšší obchodní představitel Jižní Koreje má v nejbližších dnech dorazit do Washingtonu, aby zahájil vlastní kolo jednání. Z pohledu bývalého ředitele Světové banky pro Čínu, Berta Hofmana, by Peking neměl přeceňovat schopnost USA vytvořit stabilní protičínskou alianci kvůli jejich nevyzpytatelné zahraniční politice. Zároveň ale upozorňuje, že Čína by měla čelit napětí zvýšením domácí poptávky a úzkou koordinací se svými partnery, aby zabránila dominovému efektu v podobě řetězových cel. Odveta v minulosti i v současnosti Čína má historii odvetných opatření vůči zemím, které podle ní podkopávají její strategické zájmy. V roce 2016 například reagovala na rozmístění amerického protiraketového systému Thaad v Jižní Koreji omezením turismu a komplikacemi pro korejské podniky na čínském trhu. I když se vztahy později zlepšily, napětí zůstává, a současný vývoj může tyto konflikty znovu vyvolat. Peking také v minulosti uvalil vývozní kontroly na klíčové materiály, jako je gallium a germanium, které se používají ve vojenském i civilním sektoru. Letos přistoupil k zavedení vývozních kontrol na vzácné zeminy, které jsou nezbytné pro technologický a obranný průmysl. Vývoz těchto surovin byl téměř zastaven kvůli novým administrativním překážkám. Tato opatření se netýkají pouze USA. Čína deklaruje, že nová cla americké administrativy nejsou jen obchodními nástroji, ale že se jedná o strategický útok na čínskou konkurenceschopnost. V reakci na to Peking posiluje diplomatické vazby zejména v jihovýchodní Asii a Evropě. Prezident Si Ťin-pching nedávno navštívil Vietnam, Malajsii a Kambodžu, kde prosazuje vizi „asijské rodiny“, která by se měla podle Pekingu sjednotit proti vnějším hrozbám, jimiž má být i americký protekcionismus. Geopolitická rovnováha se mění Trumpova celní politika nejenže ovlivňuje ekonomické vztahy mezi USA a Čínou, ale mění i širší geopolitickou rovnováhu. V rámci této dynamiky se země jako Mexiko, Indie, Kanada či Brazílie ocitají v pozici vyjednavačů, kteří mohou získat výhodné podmínky – ale zároveň riskují, že se stanou terčem čínské odvety. Čínské varování tedy není pouze diplomatickým gestem, ale signálem pro všechny obchodní partnery, že spolupráce s USA nemusí být bez následků. Peking dává jasně najevo, že své zájmy bude aktivně bránit a že je připraven podniknout konkrétní kroky proti státům, které by se podvolily americkému tlaku. Zatímco USA stupňují tlak na omezení čínského exportu a přístupu ke strategickým technologiím, Čína buduje vlastní aliance a obranné mechanismy. Výsledek této nové fáze obchodní války může zásadně ovlivnit budoucí směřování mezinárodního obchodu, dodavatelských řetězců a technologické dominace.