Generální ředitel společnosti BlackRock Larry Fink ve svém výročním dopise investorům navrhl upravit tradiční složení portfolia. Místo klasického poměru 60 % akcií a 40 % dluhopisů doporučil novou variantu: 50 % akcií, 30 % dluhopisů a 20 % soukromých aktiv. Tím vyvolal otázku, co si pod pojmem „soukromá aktiva“ představit a jaké výzvy s jejich zařazením do portfolia přicházejí. Soukromá aktiva, často označovaná jako alternativní investice, nejsou obchodována na veřejných burzách. Patří sem například nemovitosti, hedgeové fondy, soukromé úvěry či private equity. Tradičně byla tato aktiva přístupná pouze institucionálním a velmi bohatým investorům. Fink ale tvrdí, že jejich zařazení do běžného portfolia může zvýšit stabilitu a výnosnost. Národní úřad pro ekonomický výzkum (NBER) nedávno publikoval studii, která ale poukazuje na důležitý problém. Zjistil totiž, že větší fondy zaměřené na soukromá aktiva mívají nižší výkonnost než ty menší. Větší fondy totiž často vstupují do větších obchodů, které nejsou tak efektivní. To staví běžného investora do složité situace: buď se spolehne na známé, ale průměrné fondy, nebo se pokusí najít menší a potenciálně výnosnější, ovšem méně ověřené alternativy. Pro jednotlivce je navíc obtížné identifikovat menší fondy, které mají potenciál dlouhodobého úspěchu. Mnohé z nich totiž nemají dostatečnou historii, na jejímž základě by bylo možné hodnotit jejich výkon a spolehlivost. I když by se investor snažil najít kvalitní, menší fond, často narazí na problém s dostupností dat a transparentností. BlackRock naráží na hranice vlastního modelu Společnost BlackRock má sama bohaté zkušenosti se správou fondů zaměřených na soukromá aktiva. Například její evropský fond iShares Listed Private Equity UCITS za posledních deset let dosáhl průměrného ročního výnosu 12 % v amerických dolarech. Ve stejném období však index S&P 500 nabídl výnos 13,1 %, a to při nižší volatilitě. Ještě hůře si vedl BlackRock Private Investments Fund, který je určen americkým institucionálním investorům. Za tři roky do konce roku 2024 měl tento fond roční výnos pouze 6,8 %, zatímco S&P 500 nabídl 8,9 %. Otázkou tedy zůstává, zda alternativní aktiva skutečně přinášejí hodnotu, kterou jejich zastánci často vyzdvihují. Pokud navíc vykazují vysokou korelaci s běžnými akciovými indexy, pak jejich přínos pro diverzifikaci portfolia může být nižší, než se očekávalo. Například korelace mezi fondem BlackRock European UCITS a indexem S&P 500 byla v posledních deseti letech až 96 %, což je téměř identický vývoj. Navíc fond vykazoval o 52 % vyšší volatilitu, což v praxi znamená větší kolísání hodnoty bez odpovídajícího výnosu. Tržní cyklus nahrává poplatkům, ne investorům Zvýšený zájem o soukromá aktiva v posledních letech nemusí být náhodný. Studie zveřejněná v roce 2023 v odborném časopise Review of Financial Studies naznačuje, že velké investiční firmy mohou mít vlastní motivace, proč takové produkty aktivně propagují. V době, kdy trh zažívá pozitivní náladu, mají investoři sklon být příliš optimističtí a extrapolovat dobré výsledky do budoucnosti. V takové situaci je ideální čas uvést nové specializované fondy, často s vyššími poplatky. Podle studie se právě tehdy investiční společnosti snaží maximalizovat zájem investorů a přivést na trh produkty, které lépe vydělávají správcům fondů než samotným klientům. BlackRock jako lídr v oblasti ETF může touto strategií spíše následovat tržní trendy než je aktivně tvořit. Příkladem tohoto chování je právě sílící trend v soukromých aktivech, který během posledních patnácti let nabral výraznou dynamiku. V posledních letech tento růst ještě zrychlil, což vede k otázce, zda současné nadšení pro alternativní investice nepřichází až v pozdní fázi růstového cyklu. Výzva pro investory: zvažovat opatrně a selektivně Larry Fink má pravdu v tom, že klasický model 60/40 již nemusí být optimální pro budoucí dekády. Trhy se mění, korelace rostou a investoři hledají nové způsoby, jak dosáhnout vyšších výnosů bez zbytečně vysokého rizika. Přesto však platí, že alternativní aktiva nejsou zárukou úspěchu. Pro většinu investorů je klíčové, aby při hledání vyšší diverzifikace nepodlehli iluzi výjimečných výnosů. Výběr správného fondu, správce a načasování vstupu je zásadní. Zároveň je třeba chápat, že větší fondy často nepřinášejí lepší výsledky – ba naopak. Větší objem aktiv znamená často horší výběr investičních příležitostí a tlak na správce, aby uzavíral méně atraktivní obchody. Závěrem lze říci, že soukromá aktiva mohou být zajímavým doplňkem portfolia, pokud jsou zvolena obezřetně a v přiměřeném rozsahu. Finkův návrh může dávat smysl, ale jeho implementace vyžaduje znalosti, čas a přístup k datům, které nejsou běžně dostupné. Alternativní aktiva nejsou pro každého – a rozhodně ne za každou cenu.