Investoři si v posledních letech zvykli na to, že když se trhy otřásají, Federální rezervní systém Spojených států rychle zasáhne a situaci stabilizuje. Během předchozích recesí se centrální banka chopila iniciativy a snižováním úrokových sazeb nebo jinými zásahy efektivně podpořila hospodářství. Jenže současná situace je odlišná – a podle některých ekonomů se Jerome Powell tentokrát nebude moci proměnit v zachránce. Zatímco dřívější hospodářské poklesy doprovázela nízká a stabilní inflace, aktuální ekonomické zpomalení přichází v době zvýšených cenových tlaků. Tento inflační šok zásadně omezuje manévrovací prostor Fedu, což vede k mnohem opatrnějšímu přístupu k případnému snižování sazeb. Inflace limituje možnosti centrální banky Předseda Fedu Jerome Powell na posledním veřejném vystoupení uvedl, že v květnu neočekává žádné snížení úrokových sazeb. Naznačil také, že centrální banka zůstává trpělivá a není si jista, zda v příštím kroku dojde ke snížení nebo dokonce ke zvýšení sazeb. Tato vyjádření představují významný posun. Ještě nedávno Fed hovořil pouze o stabilní měnové politice nebo o možnosti snižování úroků. Nyní je však tón opatrnější. Powell odstranil dřívější rétoriku, která se jednoznačně přikláněla ke snižování sazeb. Tím investory nasměroval k realistickému očekávání, že další vývoj politiky Fedu se bude řídit především aktuálními makroekonomickými daty – zejména inflací a stavem trhu práce. Podle Jamese Engelhofa, hlavního amerického ekonoma BNP Paribas Securities, není v tuto chvíli pravděpodobné, že by Fed přistoupil ke snižování sazeb, pokud by k tomu neexistovaly jasné důkazy o závažném hospodářském oslabení. Důvodem je především obava o důvěryhodnost inflačního cíle Fedu, který nadále zůstává na úrovni 2 % meziročního růstu spotřebitelských cen. Snížení sazeb v prostředí vysoké inflace by podle Engelhofa mohlo tento závazek oslabit a poškodit důvěru v instituci. Daňová politika jako nový faktor nejistoty Celou situaci dále komplikuje nová obchodní politika administrativy Donalda Trumpa, zejména oznámený plán zavedení celních opatření. Podle Engelhofa představuje tento krok výraznou strukturální změnu, která si vyžádá přizpůsobení napříč americkou ekonomikou. A právě v takových podmínkách má měnová politika jen omezený dopad. S tímto názorem souhlasí i Tim Duy, hlavní ekonom SGH Macro Advisors, který označil Trumpův celní plán za „neuvážený“ a varoval, že i kdyby Fed snížil sazby o 25 nebo 50 bazických bodů, nebude to stačit na zásadní změnu tržní nálady. Podle něj Powell nemá v rukou dostatek nástrojů, aby mohl sám stabilizovat finanční trhy – zvlášť ne v kontextu fiskálního tlaku a geopolitické nejistoty. Duy připomíná, že pro jakoukoli výraznou změnu výhledu bude třeba mnohem víc než jeden či dva měnové zásahy. Fed se podle něj musí v první řadě soustředit na udržení důvěry v inflační cíl a reagovat na data, nikoli na tlak zvenčí. Návrat k Taylorovu pravidlu jako možný směr Ekonomové zároveň upozorňují na další důležitou změnu v komunikaci Fedu. Powell podle některých signálů naznačil návrat k uplatňování Taylorova pravidla, které centrální banka používala před finanční krizí v roce 2008. Tento model pomáhá stanovit úrokové sazby na základě aktuální míry inflace a nezaměstnanosti. V praxi to znamená, že pokud bude inflace setrvávat na vyšší úrovni – například 0,5 % měsíčně u jádrového indexu PCE – a zároveň nedojde k oslabení trhu práce, pak by podle Taylorova pravidla mělo dojít naopak ke zvýšení sazeb. Pro investory to představuje důležitý signál: stabilita úrokových sazeb nemusí být v tuto chvíli samozřejmostí, a snižování se může vzdálit. Podle Duye je pro Fed klíčové, aby v prostředí inflačních tlaků nevyslal mylné signály. Jakákoli měnová expanze bez opory v reálné ekonomice by podle něj mohla trh více poškodit než uklidnit. Ani Duy, ani Engelhof však úplně nevylučují možnost snížení sazeb. Oba se shodují, že by k němu mohlo dojít, pokud by se ekonomická situace výrazně zhoršila. Jinými slovy, Fed zatím nevylučuje žádný scénář, ale přechod k uvolněnější měnové politice bude podmíněn konkrétními důvody – a ne politickým tlakem nebo obavami z tržních výkyvů. Současné období tak přináší pro investory i analytiky zásadní posun. Federální rezervní systém se stává méně předvídatelným a méně ochotným zasahovat preventivně. To může vést ke zvýšené volatilitě trhů a větší závislosti na datech, která teprve přijdou. Investoři by tak měli sledovat nejen makroekonomické ukazatele, ale i jemné nuance v rétorice Fedu – protože právě v nich se mohou skrývat signály o dalším vývoji.