Zavedení recipročních cel prezidenta Donalda Trumpa se stalo zásadním zásahem do struktury mezinárodního obchodu. Nejvíce zasáhla některé z nejchudších zemí světa, jejichž exportní odvětví jsou závislá na přístupu na americký trh. Tato opatření přicházejí v době, kdy řada rozvojových ekonomik čelí nejen hospodářským potížím, ale také geopolitickému tlaku. Nový americký přístup k celní politice tak neohrožuje pouze obchodní bilanci, ale i křehkou rovnováhu v chudších regionech. Země jako Kambodža, Bangladéš, Laos či Lesotho byly postiženy drastickými celními sazbami, které se pohybují mezi 37 % a 50 %. Tyto vysoké poplatky uvalené na jejich vývoz do Spojených států představují bezprostřední hrozbu pro jejich pracovně náročný exportní průmysl, zejména textilní a oděvní sektor. Například Bangladéš, jeden z největších vývozců oděvů do USA, čelí nyní 37% clu. Kambodža obdržela dokonce 49% sazbu a Myanmar, který se nedávno vzpamatovává z tragického zemětřesení, musí nově čelit 45% clu. Donald Trump tato opatření prezentoval veřejnosti v lehce ironickém tónu. Při projevu v Bílém domě zdůraznil, že Kambodža „vydělala celé jmění“ na obchodu s USA, a s úsměvem komentoval vysokou celní sazbu. Tento výrok však ostře kontrastuje s faktem, že průměrný denní příjem v Kambodži činí pouhých 6,65 dolaru, tedy zlomek toho, co je běžné ve vyspělých ekonomikách. Podle výpočtu amerického úřadu pro sčítání lidu byla výše cel stanovena pomocí vzorce založeného na obchodním přebytku dané země vůči USA, vyděleného celkovým vývozem dané země. Výsledná hodnota byla následně ještě snížena na polovinu, čímž vznikla „diskontovaná“ sazba. Tento přístup vedl k tomu, že například Madagaskar obdržel 47% clo, i když jde o jednu z vůbec nejchudších zemí na světě. Změna kurzu americké obchodní politiky Trumpova opatření znamenají zásadní odklon od dosavadní americké politiky, která od konce druhé světové války podporovala hospodářskou integraci a pomoc rozvojovým zemím. Zákon o africkém růstu a příležitostech, přijatý v roce 2000 za prezidenta Billa Clintona, poskytoval vybraným africkým zemím bezcelní přístup k americkému trhu pro více než 1 800 výrobků. Následné administrativy tento přístup rozvíjely, ale dnešní politika se nese ve znamení protekcionismu. Kromě cel samotných Spojené státy zrušily i řadu klíčových programů rozvojové pomoci, které v minulosti zajišťovaly přítomnost USA v chudších regionech. To vytváří prázdné mocenské vakuum, které rychle vyplňuje Čína. Zejména Kambodža už dříve prohloubila své vztahy s Pekingem a dnes je na čínských investicích ekonomicky silně závislá. V roce 2024 tvořilo většinu kambodžského vývozu do USA průmyslové zboží, jako je oblečení a obuv. Obavy z přelévání dopadů do regionu Vedle bezprostředního dopadu na exportní průmysl těchto zemí vzniká i sekundární problém. Vysoká cla omezí možnosti odbytu na americkém trhu, což může způsobit záplavu levného čínského zboží v regionech, kam se budou čínští exportéři snažit přesměrovat svou produkci. Tím může vzniknout nové napětí v Asii, protože místní výrobci budou čelit tlaku na ceny i objemy. Podle Deborah Elmsové z Hinrichovy nadace jde o situaci, kterou rozvojové země nemohou zvládnout bez zásadních dopadů. „Cla ve výši téměř 50 % přes noc nebude možné zvládnout,“ uvedla. Řada zemí totiž po desetiletí využívala bezcelní přístupy jako nástroj pro ekonomický růst a stabilitu. Nyní se tak musí rychle přeorientovat na jiné trhy, například do Evropy, Japonska nebo Austrálie. Zástupci některých zemí už reagují. Například Bangladéš uvedl, že přezkoumává svá cla na americké zboží a zvažuje možnosti jejich úprav. Cílem je zachovat přístup na klíčové trhy a minimalizovat negativní dopady na domácí ekonomiku. Nevyvážený přístup a nejasná budoucnost Kritici nové celní politiky upozorňují, že nastavení těchto sazeb neodráží reálnou sílu ani obchodní praktiky daných zemí, ale spíše jejich obchodní strukturu. Jak upozornil Tommy Xie z Oversea-Chinese Banking Corp., jsou nejvíce penalizovány země, které se z velké části spoléhají na USA jako odběratele, aniž by samy mohly nabídnout velký dovoz. Tento asymetrický přístup ztěžuje malým zemím možnost efektivně reagovat. Ty často nejsou schopny najít alternativní trhy dostatečně rychle, aby nahradily ztrátu příjmů. Tím se nejen zhoršuje jejich ekonomická situace, ale také ztrácejí důvěru v mezinárodní obchodní systém, který měl původně podporovat jejich růst. Zda nová cla skutečně naplní cíle americké administrativy, zůstává otevřenou otázkou. Jisté však je, že jejich vedlejší efekty pocítí desítky milionů lidí v nejchudších částech světa. A pokud se neobjeví nová rovnováha, mohla by tato opatření vést nejen k hospodářskému zpomalení, ale i ke geopolitickým přesunům, které výrazně promění současné obchodní uspořádání.