Rozhodnutí Federálního rezervního systému snížit počet zaměstnanců o desetinu vypadá na první pohled jako běžné úsporné opatření. V pozadí je však hlubší problém, o kterém se veřejně příliš nemluví: Fed je v trvalé ztrátě. A to zcela vědomě.Zatímco běžná komerční banka se snaží maximalizovat zisk tím, že udržuje výnosy z aktiv nad náklady na závazky, Fed se v posledních dvou letech dostal do opačné situace. Výnosy z aktiv jako státní dluhopisy či hypotékami zajištěné cenné papíry nestačí pokrýt náklady – zejména kvůli úrokům, které Fed musí platit bankám za držené rezervy. V roce 2023 vykázala centrální banka ztrátu 114 miliard dolarů, v roce 2024 pak dalších 78 miliard.Jak Fed přišel o svou výhoduZtráty Fedu jsou důsledkem vývoje posledních dvou dekád. Tradičně platilo, že závazky Fedu, jako fyzické bankovky, nenesly žádné náklady. Banky navíc musely držet rezervy, ze kterých se až do roku 2008 neplatily žádné úroky. To se ale změnilo po globální finanční krizi a zákonu z roku 2006, který umožnil Fedu začít z rezerv vyplácet úroky.Banky si rychle zvykly. Rezervy se staly bezpečným aktivem s garantovaným výnosem, a objem držených rezerv výrazně vzrostl. Fed tak vstoupil do tzv. režimu dostatečných rezerv, kdy určuje měnovou politiku přímou manipulací s výší úrokové sazby z těchto rezerv. To znamená, že každý pohyb sazeb směrem nahoru zvyšuje náklady na straně závazků.Tento mechanismus přitom není součástí žádné nouzové politiky – jde o běžný provozní režim. Výsledkem je, že Fed v době vyšších sazeb a inflace ztrácí peníze – a ztrácí je rychle.Politika versus účetnictvíFormálně Fed ztrátu neuznává jako závazek ve smyslu běžné firmy. Namísto toho účtuje „odložená aktiva“, která představují ztrátu, jež se jednou v budoucnu smaže, až Fed opět vydělá. Tento přístup je ale závislý na víře, že Fed bude mít později přebytek, a že politický konsenzus mezi Kongresem, Bílým domem a centrální bankou přetrvá.Historicky Fed odváděl zisky do státní pokladny, čímž posiloval svou nezávislost – nezatěžoval daňové poplatníky, naopak generoval výnos. Tento seigniorage, tedy zisk z vydávání peněz, byl symbolem síly. Dnes se však situace obrací. Ztráty, které vznikají při běžné operaci, ohrožují vnímanou legitimitu Fedu. A do hry vstupuje i politika.Současná administrativa dává najevo, že Fed nemá mandát k vytvoření nové digitální měny, která by mohla nahradit klesající objem hotovosti. To oslabuje jeden z posledních zdrojů seigniorage. Zároveň Senát připravuje zákon, který určí, že stabilní kryptoměny budou muset být podloženy právě rezervami, pojištěnými vklady nebo státními dluhopisy. Zisky z peněžních operací se tím přesouvají do soukromého sektoru.Měnící se role FeduTyto kroky mají hluboké důsledky. Pokud Fed nemůže vytvářet zisk, ztrácí schopnost nezávislého manévrování. Politická rovnováha, která dlouhodobě zajišťovala centrální bance volnost, začíná slábnout. Ve chvíli, kdy je každé rozpočtové euro pod drobnohledem a kdy se vytvářejí nové agentury jako Ministerstvo pro efektivitu vlády, se ztrátový Fed může snadno stát terčem.Kromě toho dochází k fundamentálnímu posunu: dříve samozřejmé, že Fed vydělává, je nyní nahrazeno novou realitou, kdy Fed pravidelně hospodaří se ztrátou a musí vysvětlovat, proč je to v pořádku.V tradičním bankovnictví je cílem vytvářet zisk. Pokud to Fed přestává dělat – a přitom jeho aktiva ani nejsou „nouzová“ –, je čas položit si otázku: ještě pořád fungujeme v normálním režimu měnové politiky?Kdo je konečný vlastník centrální banky?V jádru debaty stojí jednoduchá, ale přehlížená otázka: Komu Fed vlastně patří? Pokud je skutečně institucí Kongresu a veřejnosti, pak by měl podávat účet. A pokud nadále bude generovat ztrátu, co se stane s jeho nezávislostí? Odpovědi na tyto otázky jsou dnes důležitější než kdy jindy.