Sesazený šéf Světového ekonomického fóra čelí obviněním z nekalých praktik a druhému vyšetřování svého jednání během jednoho roku. Odchod Klausa Schwaba z čela Světového ekonomického fóra (WEF) měl být řízeným a důstojným zakončením pětapadesátileté éry. Namísto plánovaného předání moci se však WEF nachází uprostřed jednoho z největších skandálů ve své historii. Série závažných obvinění vedla k otevření již druhého nezávislého vyšetřování Schwabových vztahů s organizací, kterou sám založil. Téma Schwabova odkazu se tak proměnilo z oslavovaného úspěchu v předmět veřejného sporu. Obvinění, která nelze ignorovat Jádrem nové krize jsou tvrzení informátora, který tvrdí, že Schwab a jeho rodina po léta čerpali z WEF neoprávněné výhody. Mezi ně patří například osobní honoráře z knih, které byly zčásti napsány zaměstnanci WEF, použití majetku organizace pro soukromé účely nebo údajné účtování dovolené jako služební cesty. Schwab všechna tato obvinění rázně popírá a tvrdí, že v mnoha případech dokonce přispíval ze svého. Připomněl také, že se v minulosti vzdal nároku na milionové bonusy, na které měl podle dohody nárok. Obvinění však přichází v době, kdy WEF čelí tlaku nejen zvenčí, ale i uvnitř. Bývalí i současní zaměstnanci poukazují na to, že Schwab dlouhodobě centralizoval moc a ztotožňoval WEF se svou osobou. „Měl odejít už dávno, ale nemohl se vzdát,“ zaznělo z řad bývalého vedení. Výsledkem je, že skandály nevrhají stín jen na Schwaba, ale ohrožují důvěryhodnost celé organizace. Napjaté vztahy a nejistá budoucnost I když první vyšetřování vedené právní kanceláří Covington Schwaba formálně očistilo, podle lidí obeznámených se situací napjaté vztahy ve vedení WEF přetrvávají. Zvláštní pozornost se zaměřila také na Schwabova syna Oliviera, který čelil kritice za způsob, jakým řešil stížnosti na sexuální obtěžování. Olivier organizaci opustil letos v dubnu, jeho sestra Nicole již loni. Tato dynamika přispěla k pocitu, že vedení WEF selhává v řízení lidských i etických otázek. Přestože se WEF snaží vystupovat jako organizace s pevnou strukturou a mezinárodním statusem, její řízení bylo dlouhodobě soustředěno kolem Schwaba. Případné distancování od jeho osoby tak není jen formálním krokem, ale zásadní otázkou přežití celé instituce. Mnozí se nyní ptají: bude WEF i bez Schwaba schopno přivést do Davosu světové lídry a udržet si pozici globální platformy pro spolupráci? Bitva o odkaz Schwab se podle všeho nevzdává. V prohlášení z dubna tvrdil, že vytvořil hodnotu v řádu stovek milionů, že se vzdal vlastních nároků a že jeho rodina pracovala pro WEF bez nároku na odměnu. Poukazuje na desítky let filantropie a veřejného přínosu. Přesto mu nyní hrozí, že jeho jméno bude navždy spojeno s finančními neprůhlednostmi, a možná i s osobním selháním. Podle informací Financial Times dostala správní rada ultimátum, že pokud do 23. dubna Schwab neodstoupí, budou obvinění zveřejněna. To vedlo k rychlému svolání schůze a zahájení dalšího vyšetřování. V čele organizace nyní stojí prezident Børge Brende a předsednictví dočasně převzal Peter Brabeck-Letmathe, bývalý šéf Nestlé. Mezi kandidáty na dlouhodobého předsedu se spekuluje například o Davidu Rubensteinovi nebo Christine Lagardeové. V pozadí probíhají horečné konzultace mezi korporátními partnery, kteří financují každoroční summit v Davosu, a mnozí se ptají, zda bude WEF schopné dál fungovat bez svého ikonického zakladatele. Organizace sama se snaží uklidnit situaci a deklaruje, že bude i nadále plnit své poslání „důvěryhodné platformy“ pro dialog. Budoucnost WEF visí ve vzduchu To, co mělo být důstojným odchodem muže, který Davos proměnil v globální symbol spolupráce mezi byznysem a politikou, se proměnilo v nejistotu a krizi důvěry. I když se Schwab snaží prezentovat jako oběť útoků na svou osobní integritu, právě otázka důvěry je nyní pro WEF klíčová. Výsledky probíhajícího vyšetřování budou mít zásadní vliv nejen na Schwabův odkaz, ale také na to, zda a jak se Světové ekonomické fórum dokáže emancipovat od osoby svého zakladatele. Pokud se to nepodaří, mohla by být současná krize začátkem konce jedné z nejviditelnějších institucí světového multilateralismu.