Navrhovaný daňový balíček prezidenta Donalda Trumpa opět přitahuje pozornost – tentokrát kvůli obavám, že ještě více prohloubí fiskální nerovnováhu USA. Daňový a výdajový návrh, který se snaží republikáni prosadit ve Sněmovně reprezentantů, by podle řady analytiků mohl být výrazně nákladnější, než se dosud předpokládalo. A pokud Senát – který již naznačil zdrženlivost vůči některým klíčovým škrtům – upraví zákon podle svých preferencí, mohla by výsledná verze ještě více navýšit federální rozpočtový deficit, který už nyní dosahuje extrémních hodnot. Změna přichází v citlivém okamžiku: agentura Moody's právě snížila výhled amerického ratingu a investoři začínají přehodnocovat svou důvěru v americký dluhopisový trh. Zatímco Sněmovna se snaží návrh protlačit do hlasování před svátkem Memorial Day, v Senátu sílí odpor k politicky nepopulárním úsporám, zejména v oblastech jako Medicaid či zelené dotace. Senát brzdí škrty, návrh může být ještě dražší Jedním z hlavních důvodů, proč návrh naráží na odpor v Senátu, je jeho závislost na drastických škrtech v programu Medicaid, které by během příštích deseti let připravily o zdravotní pojištění více než 8 milionů Američanů. Tento krok by podle Kongresového rozpočtového úřadu sice ušetřil 715 miliard dolarů, ale politické náklady by mohly být vysoké – a pro mnohé republikány nepřijatelné. Senátor Josh Hawley se postavil proti této části návrhu s tím, že by šlo o „morálně špatné a politicky sebevražedné“ rozhodnutí. Podobně zní i další hlasy z Republikánské strany, které varují, že zákon v současné podobě nemá šanci projít Senátem. Situaci komplikují také vnitrostranické rozpory. Zatímco tvrdé jádro konzervativců požaduje co nejrychlejší implementaci pracovních povinností pro příjemce Medicaid, umírnění republikáni se snaží prosadit změny v daňových odpočtech, které by pomohly jejich voličům ve státech s vysokými daněmi. Výsledkem je návrh, který je ve své aktuální podobě pro mnoho zákonodárců obtížně přijatelný. Trhy reagují na rostoucí nejistotu Rostoucí rozpočtový deficit USA znovu vyvolává tlak na americké státní dluhopisy. Výnos desetiletých dluhopisů se drží vysoko – aktuálně kolem 4,46 % – a podle analytiků může dojít k dalšímu růstu, pokud se trhy přesvědčí, že Washington nemá v plánu přibrzdit rozpočtové výdaje. Thierry Wizman z Macquarie tvrdí, že investoři ztrácejí důvěru v americké instituce, které podle něj již nejsou schopné korigovat fiskální kurz. Jeho slova potvrzuje i David Kelly z JPMorgan, který varuje, že kombinace daňového balíčku a nových cel brání Fedu ve snižování úrokových sazeb. Vyšší výnosy státních dluhopisů přitom ovlivňují i běžné spotřebitele – prodražují hypotéky, půjčky na auta a další formy úvěrového financování. Pokud budou trhy nadále tlačit na vyšší rizikovou prémii, může se to velmi rychle promítnout do celé americké ekonomiky. Dlouhodobá rizika a selhání politické odvahy Možná nejvážnější varování však přichází od ekonomů, kteří upozorňují na strukturální nerovnováhu rozpočtu. Deficit 1,9 bilionu dolarů očekávaný pro rok 2025 představuje více než 6 % HDP, což je úroveň, která se mimo válečné nebo krizové období vyskytuje jen zřídka. Bývalý hlavní ekonom Bank of America Ethan Harris tvrdí, že dlouhodobá fiskální krize je téměř nevyhnutelná, protože se Kongres nebude schopen rozhodnout ke změně kurzu bez silného tlaku z trhu. V normální zemi by podle něj podobné chování vedlo k růstu výnosů do takové míry, že by zákonodárce donutilo k činům. Spojené státy však díky své výjimečné roli ve světovém finančním systému stále unikají tomuto scénáři – otázkou je, jak dlouho ještě. Zároveň upozorňuje, že rozšiřování daňových úlev – například nových výjimek na přesčasy či úroky z půjček – je zcela v rozporu s makroekonomickou realitou. Pokud se k těmto krokům politici skutečně uchýlí, mohou ztratit kontrolu nad dynamikou dluhu. Vzhledem k tomu, že americký daňový systém již nyní generuje vysoké deficity i při plné zaměstnanosti a silném růstu, není příliš pravděpodobné, že by další daňové škrty vedly k požadovanému oživení bez negativních vedlejších efektů. Spíše naopak: kombinace rozpočtového rozvolnění a strukturálně nízké důvěry ve fiskální zodpovědnost může vést k dlouhodobému znehodnocení amerických aktiv.