Zamyslete se na chvíli nad svým okolím. V kanceláři, na online schůzce nebo třeba v týmu na Slacku – kolik lidí kolem vás působí unaveně, podrážděně nebo bez jiskry? A co vy sami? Nejste náhodou také v tom stavu, kdy i běžné úkoly působí jako nepřekonatelná překážka? Průzkum provedený pro e-learningový nástroj Moodle ukázal, že 66 % pracovníků se cítí vyhořelých. Mezi hlavní důvody uvádějí přetížení, nedostatek podpory nebo nejistotu způsobenou stavem ekonomiky. Tyto vnější faktory jsou nepochybně důležité. Podle odborníků ale často vyčerpání posiluje i vnitřní napětí – nadměrná orientace na sebe sama, neustálé zpochybňování vlastní hodnoty a negativní vnitřní monolog. Zdroj: Unsplash Vnitřní neklid jako neviditelný zdroj stresu Autoři knihy The Science of Leadership: Nine Ways to Expand Your Impact – Jeffrey Hull a Margaret Moore – upozorňují, že jedním ze skrytých spouštěčů stresu je právě přehnané soustředění na sebe. To se projevuje otázkami typu: „Zvládám to dost dobře?“, „Neohrožuje mě někdo?“, „Jsem dostatečně vidět?“ Tyto myšlenky, ač běžné, dokáží v dlouhodobém horizontu vyčerpat mentální kapacitu a snížit odolnost vůči stresu. Psychologové Heidi Wayment a Jack Bauer popsali protiklad tohoto stavu jako vnitřní klid, který je typický pro zralé osobnosti. Tito lidé umí zpracovávat emoce vědomě, vnímat okolí s empatií a rozvíjet se bez toho, aby byli otroky svých nejistot. Neznamená to potlačování ega, ale schopnost ho přirozeně zklidnit. Když vás tělo a mysl začnou brzdit Přílišná vnitřní aktivita, spojená s pochybnostmi a přehnaným sebehodnocením, se často spouští v období nízké fyzické a mentální energie. Nedostatek spánku, špatná životospráva nebo chronický stres oslabují činnost mozku – konkrétně oblast zodpovědnou za rozhodování a seberegulaci. V takovém stavu snadno upadneme do negativní spirály, kde každý problém působí větší, než ve skutečnosti je. Jak upozorňuje Hull, člověk v takovém rozpoložení často odmítá pomoc a snaží se vše zvládnout sám. To vede k izolaci, frustraci a postupně i k tomu, že přestáváme vnímat své silné stránky a zapomínáme, co nám v minulosti pomáhalo překonávat těžké chvíle. Návrat k rovnováze začíná uvnitř Změna začíná vědomým rozhodnutím vrátit se do stavu vnitřního klidu. Margaret Moore radí začít jednoduchým zklidněním: nadechnout se, zpomalit, vnímat vlastní tělo. Klíčová je také práce s emocemi – například místo toho, abychom potlačili hněv, se ptát: „Co mi tahle emoce říká? Co mi chybí?“ Tento přístup není o kontrole emocí, ale o naslouchání vlastním potřebám. Dalším nástrojem je reflexe minulosti. Hull doporučuje vzpomenout si na období, kdy se nám dařilo. Co jsme tehdy dělali jinak? Jak jsme přemýšleli, odpočívali, navazovali vztahy? Z těchto vzpomínek můžeme čerpat energii i inspiraci pro současnost. Možná jste jako studenti zvládli náročnou školu, překonali těžký rozchod nebo se dokázali prosadit v nové práci. Tyto zkušenosti jsou důkazem vaší vnitřní síly. A i když na ni občas zapomeneme, stále je v nás. Klid není slabost. Je to přirozený stav V dnešní uspěchané kultuře může být klid vnímán jako slabost nebo ztráta času. Jsme zvyklí být neustále produktivní, připojení, ve výkonu. Ale právě v tichu a vnitřním prostoru často vznikají ty největší nápady, hluboké vztahy a kreativní impulzy, které formují naši životní cestu i práci s větší hloubkou a smyslem. Podle Moore je vnitřní rovnováha stav, do kterého se rodíme. Je to náš výchozí bod. Jen na něj kvůli okolnímu hluku zapomínáme. Když se naučíme opět k tomuto klidu přistupovat, zjistíme, že v něm není žádná pasivita. Naopak – je to prostor, odkud může vznikat skutečný růst, inovace i radost, a to bez nutnosti neustálého tlaku nebo dokazování. Hull připomíná, že cesta zpět k tomuto stavu není žádná duchovní cesta pro vyvolené. Stačí si všímat dechu, těla, emocí. A když přijdou pochybnosti nebo únava, místo hledání vnějších řešení se zastavit a obrátit pozornost dovnitř – k tomu, co je stále přítomné, ale často přehlížené. Zdroj: Unsplash