Klíčové body

Írán může narušit globální obchod s ropou prostřednictvím Hormuzského průlivu
Úplné uzavření průlivu by vedlo k prudkému růstu cen ropy
Teherán balancuje mezi odvetou a ochranou vlastních zájmů, včetně vztahů s Čínou

Po amerických leteckých úderech na íránská zařízení se pozornost obrací k jedné z nejcitlivějších oblastí globálního obchodu – Hormuzskému průlivu, kudy denně proudí zhruba pětina světových dodávek ropy. Írán již v minulosti průliv několikrát využil jako politickou páku. Nyní se opět hovoří o jeho schopnosti zásadně narušit mezinárodní tok surovin.

Ačkoli úplné uzavření Hormuzského průlivu je považováno za extrémní a vysoce nepravděpodobný scénář, Írán má k dispozici celou škálu prostředků, jak situaci vyhrotit. Patří mezi ně rušení GPS signálu, zadržování lodí, nastražování min nebo útoky pomocí dronů. I tyto méně dramatické kroky by mohly destabilizovat trh a vyvolat prudký růst cen ropy – podle analytiků JPMorgan až o 70 %. Podobné napětí již vedlo k havárii tankeru nebo ke změně tras některých lodí.

V minulosti se Írán uchyloval k taktickému obtěžování obchodních plavidel – nutil je vplouvat do svých vod, případně některá zadržel. Takové akce děsí posádky a narušují logistiku. Opatření, jako je plavba v konvojích pod ochranou západních sil, by sice situaci zmírnila, ale znamenala by i nákladné zdržení a sníženou efektivitu celého řetězce.

Vliv na spojence i ekonomiku limituje akceschopnost Íránu

I když by Teherán teoreticky mohl uzavřít průliv zcela, realita je mnohem složitější. Musí zvažovat i dopady na vlastní ekonomiku a reakce spojenců, především Číny, svého největšího odběratele ropy. Omezení vývozu by zasáhlo i samotný Írán, jehož klíčový vývozní terminál na ostrově Kharg je plně vytížený.

Další komplikací je vojenská rovnováha v regionu. Americké a západní námořnictvo by v případě potřeby mohlo lodní trasy chránit. Navíc Írán čelí tlaku i z jiných stran – například kvůli válce s Izraelem nebo působení militantních skupin jako Houthiové, které útočí na lodě v Rudém moři. Ačkoli se tyto útoky oficiálně zaměřují na západní zájmy, dopad mají na celý globální obchod. Trasa kolem Afriky, kterou kvůli nim využívají mnohé tankery, výrazně prodlužuje dobu i náklady přepravy.

Zůstává tak otázkou, zda má Írán skutečný prostor k ofenzivnímu kroku, který by ohrozil celý region, aniž by tím sám nezpůsobil značné škody vlastním zájmům.

Od min k raketám: co by mohlo destabilizovat trh

Další možností, o níž analytici spekulují, je nasazení mořských min nebo cílené útoky na regionální infrastrukturu. V roce 2019 už k explozi poblíž Hormuzu došlo a USA tehdy obvinily Teherán. Dnes se připomíná i možnost útoku na zařízení v irácké Basře nebo v Saúdské Arábii, které se nacházejí v dosahu íránských sil.

Závažnější poškození by vyvolalo výpadky v dodávkách v řádu milionů barelů denně. I když je rezerva spotřebitelských zemí relativně vysoká (5,8 miliardy barelů), přetížení logistiky nebo dlouhodobější výpadky by mohly způsobit vážné narušení.

Zatím sice provoz v Hormuzském průlivu zůstává stabilní a každý den jím projede přibližně 110 až 120 lodí, přesto napětí sílí. Řecké ministerstvo dopravy už například vyzvalo lodě, aby zvážily použití této trasy.

Jak daleko může Írán zajít, než sám zasáhne své vlastní zájmy?

Hormuzský průliv se tak znovu ocitá v centru geopolitického napětí. Závislost světové ekonomiky na této úžině je stále vysoká, a proto každá hrozba jeho uzavření automaticky zvyšuje cenu ropy a přispívá k nejistotě na trzích. Přesto analytici upozorňují, že úplná a trvalá blokáda je velmi nepravděpodobná. I íránské vedení si uvědomuje, že takový krok by mohl být ekonomickou sebevraždou.

Přesto i méně viditelné a postupné akce – jako rušení GPS, výhrůžky nebo zadržování – mohou být dostatečně silné na to, aby ovlivnily trh a přiměly západní síly k reakci. Konflikt v regionu se tak může rychle proměnit z vojenského na obchodní.

Zůstává proto otázkou, jak hluboko je Írán ochoten zajít, a zda případná eskalace přinese pouze symbolické gesto nebo reálné narušení jednoho z nejdůležitějších obchodních uzlů světa.

Po amerických leteckých úderech na íránská zařízení se pozornost obrací k jedné z nejcitlivějších oblastí globálního obchodu – Hormuzskému průlivu, kudy denně proudí zhruba pětina světových dodávek ropy. Írán již v minulosti průliv několikrát využil jako politickou páku. Nyní se opět hovoří o jeho schopnosti zásadně narušit mezinárodní tok surovin.Ačkoli úplné uzavření Hormuzského průlivu je považováno za extrémní a vysoce nepravděpodobný scénář, Írán má k dispozici celou škálu prostředků, jak situaci vyhrotit. Patří mezi ně rušení GPS signálu, zadržování lodí, nastražování min nebo útoky pomocí dronů. I tyto méně dramatické kroky by mohly destabilizovat trh a vyvolat prudký růst cen ropy – podle analytiků JPMorgan až o 70 %. Podobné napětí již vedlo k havárii tankeru nebo ke změně tras některých lodí.V minulosti se Írán uchyloval k taktickému obtěžování obchodních plavidel – nutil je vplouvat do svých vod, případně některá zadržel. Takové akce děsí posádky a narušují logistiku. Opatření, jako je plavba v konvojích pod ochranou západních sil, by sice situaci zmírnila, ale znamenala by i nákladné zdržení a sníženou efektivitu celého řetězce.Vliv na spojence i ekonomiku limituje akceschopnost ÍránuI když by Teherán teoreticky mohl uzavřít průliv zcela, realita je mnohem složitější. Musí zvažovat i dopady na vlastní ekonomiku a reakce spojenců, především Číny, svého největšího odběratele ropy. Omezení vývozu by zasáhlo i samotný Írán, jehož klíčový vývozní terminál na ostrově Kharg je plně vytížený.Další komplikací je vojenská rovnováha v regionu. Americké a západní námořnictvo by v případě potřeby mohlo lodní trasy chránit. Navíc Írán čelí tlaku i z jiných stran – například kvůli válce s Izraelem nebo působení militantních skupin jako Houthiové, které útočí na lodě v Rudém moři. Ačkoli se tyto útoky oficiálně zaměřují na západní zájmy, dopad mají na celý globální obchod. Trasa kolem Afriky, kterou kvůli nim využívají mnohé tankery, výrazně prodlužuje dobu i náklady přepravy.Zůstává tak otázkou, zda má Írán skutečný prostor k ofenzivnímu kroku, který by ohrozil celý region, aniž by tím sám nezpůsobil značné škody vlastním zájmům.Od min k raketám: co by mohlo destabilizovat trhDalší možností, o níž analytici spekulují, je nasazení mořských min nebo cílené útoky na regionální infrastrukturu. V roce 2019 už k explozi poblíž Hormuzu došlo a USA tehdy obvinily Teherán. Dnes se připomíná i možnost útoku na zařízení v irácké Basře nebo v Saúdské Arábii, které se nacházejí v dosahu íránských sil.Závažnější poškození by vyvolalo výpadky v dodávkách v řádu milionů barelů denně. I když je rezerva spotřebitelských zemí relativně vysoká , přetížení logistiky nebo dlouhodobější výpadky by mohly způsobit vážné narušení.Zatím sice provoz v Hormuzském průlivu zůstává stabilní a každý den jím projede přibližně 110 až 120 lodí, přesto napětí sílí. Řecké ministerstvo dopravy už například vyzvalo lodě, aby zvážily použití této trasy.Jak daleko může Írán zajít, než sám zasáhne své vlastní zájmy?Hormuzský průliv se tak znovu ocitá v centru geopolitického napětí. Závislost světové ekonomiky na této úžině je stále vysoká, a proto každá hrozba jeho uzavření automaticky zvyšuje cenu ropy a přispívá k nejistotě na trzích. Přesto analytici upozorňují, že úplná a trvalá blokáda je velmi nepravděpodobná. I íránské vedení si uvědomuje, že takový krok by mohl být ekonomickou sebevraždou.Přesto i méně viditelné a postupné akce – jako rušení GPS, výhrůžky nebo zadržování – mohou být dostatečně silné na to, aby ovlivnily trh a přiměly západní síly k reakci. Konflikt v regionu se tak může rychle proměnit z vojenského na obchodní.Zůstává proto otázkou, jak hluboko je Írán ochoten zajít, a zda případná eskalace přinese pouze symbolické gesto nebo reálné narušení jednoho z nejdůležitějších obchodních uzlů světa.