Více než šestnáctihodinové historické rozhovory mezi zástupci USA a Íránu v pákistánském Islámábádu skončily bez dosažení mírové dohody. Hlavním kamenem úrazu se stal íránský jaderný program a neochota Teheránu trvale se vzdát vývoje nukleárních zbraní. Neúspěch jednání pravděpodobně vyvolá výrazné turbulence na globálních energetických trzích, jelikož Hormuzským průlivem protéká pětina světové ropy.   Krach historického diplomatického úsilí v Islámábádu Geopolitická scéna zaznamenala o víkendu zásadní otřes. Více než šestnáctihodinový diplomatický maraton v pákistánském Islámábádu nepřinesl kýžený průlom. Americký viceprezident JD Vance v neděli brzy ráno potvrdil, že Spojené státy a Írán nedokázaly najít společnou řeč ohledně ukončení probíhajícího válečného konfliktu. Tato zpráva představuje těžkou ránu pro snahy o stabilizaci regionu. Vance ve svém tiskovém prohlášení neskrýval zklamání, když uvedl, že americká delegace se vrací do Washingtonu bez jakékoliv uzavřené dohody. Ačkoliv byl viceprezident ohledně konkrétních detailů skoupý na slovo, jasně označil hlavní příčinu diplomatického selhání. Jednání podle něj ztroskotala na fundamentálním bodu, kterým je íránský jaderný program. Teheránští představitelé se ukázali jako naprosto neochotní přistoupit na americký požadavek a odmítli se trvale a závazně zříci ambicí na vývoj nukleárních zbraní. Podle Vanceových slov se obě strany zkrátka nedokázaly dostat do bodu, kdy by Íránci byli ochotni akceptovat stanovené americké podmínky. Přestože rozhovory skončily nezdarem, samotný fakt, že k nim došlo, má obrovský historický přesah. Šlo o vůbec první osobní jednání takto vysoce postavených amerických a íránských představitelů od islámské revoluce v roce 1979. Délka rozhovorů i složení delegací přitom zpočátku naznačovaly, že obě znesvářené strany mají o dosažení kompromisu skutečný zájem. Americký vyjednávací tým vedle Vance tvořil také zvláštní vyslanec prezidenta Donalda Trumpa Steve Witkoff a jeho zeť Jared Kushner. Na druhé straně stolu zasedl Mohammad Bagher Ghalibaf, jeden z nejvyšších íránských vůdců z válečného období. Přesto se ukázalo, že propast tvořená desetiletími vzájemného nepřátelství je prozatím nepřekonatelná. Ropné trhy v ohrožení a boj o Hormuzský průliv Selhání snah o trvalé ukončení války má okamžité a velmi vážné implikace pro globální ekonomiku. Očekává se, že absence dohody vyvolá další vlnu turbulencí na světových energetických trzích. V centru pozornosti stojí především Hormuzský průliv, strategická tepna pro mezinárodní lodní dopravu. Právě tímto úzkým hrdlem protéká zhruba dvacet procent celosvětových dodávek suroviny. Ropa (CL=F) se tak stává hlavním rukojmím tohoto geopolitického konfliktu. Ochota Teheránu blokovat tento tranzitní bod poskytla islámské republice zcela novou a velmi silnou vyjednávací páku, přestože její vojenské kapacity byly předchozími údery významně oslabeny. Během víkendových jednání se zástupci obou stran dostali do naprostého patu právě v otázce kontroly nad touto strategickou vodní cestou. Rozhovory, kterým předcházela separátní setkání s pákistánskými lídry, se primárně soustředily na znovuotevření průlivu, řešení jaderného programu a íránské požadavky na zmírnění drtivých ekonomických sankcí. Zatímco diplomaté jednali za zavřenými dveřmi, situace na moři se dramaticky vyostřila. Americké centrální velitelství oznámilo, že průlivem v sobotu propluly dvě americké válečné lodě. Šlo o torpédoborce s řízenými střelami, které do těchto vod vstoupily vůbec poprvé od začátku války s Íránem. Americká armáda zároveň zahájila rozsáhlou misi zaměřenou na vyčištění vodní cesty od min, které zde nastražily íránské síly. Podle oficiálního prohlášení se k tomuto úsilí v nadcházejících dnech připojí další americké jednotky, a to včetně specializovaných podvodních dronů. Prezident Trump k situaci podotkl, že Spojené státy průliv otevřou pro ostatní země, které jej potřebují, i když jej samy přímo nevyužívají. Křehké příměří, geopolitické trhliny a Trumpův pohled na vítězství Současná diplomatická krize následuje bezprostředně po dvoutýdenním příměří, které obě strany uzavřely v úterý. Tomuto kroku předcházela velmi ostrá rétorika ze strany Bílého domu. Donald Trump tehdy pohrozil, že pokud Teherán neotevře Hormuzský průliv do stanoveného termínu, celá civilizace bude čelit fatálním následkům. Na základě podmínek tohoto dočasného klidu zbraní Trump souhlasil s pozastavením amerického bombardování. Dohoda však byla téměř okamžitě ohrožena zmatky ohledně toho, zda se příměří vztahuje i na přerušení izraelských vojenských úderů na území Libanonu. Nedůvěra mezi stranami se navíc prohloubila již koncem února, kdy USA a Izrael zahájily válku proti islámské republice. Klíčovou roli v aktuálním vyjednávacím procesu sehrál Pákistán. Významným mediátorem osobního setkání špiček obou států byl vlivný pákistánský vojenský velitel Asim Munir, který udržuje úzké vztahy jak s Trumpem, tak s íránským vedením. Viceprezident Vance po skončení rozhovorů výslovně poděkoval Munirovi i pákistánskému premiérovi Shehbazi Sharifovi za jejich mimořádné úsilí při hledání kompromisu. Zajímavý kontrast k napjaté atmosféře v Islámábádu nabízel víkendový program amerického prezidenta. Zatímco Vance opouštěl jednací sál v Pákistánu, Donald Trump a jeho ministr zahraničí Marco Rubio trávili čas v aréně na Floridě, kde sledovali zápasy bojových umění organizace Ultimate Fighting Championship. Tento uvolněný přístup plně korespondoval s Trumpovými dřívějšími prohlášeními. Ještě před samotným koncem rozhovorů prezident sebevědomě deklaroval, že bez ohledu na výsledek pákistánských jednání Spojené státy tuto válku již vyhrály. Z amerického pohledu je podle něj vítězství nezpochybnitelné, ať už diplomatická dohoda nakonec vznikne, nebo nikoliv.