Berlín usiluje o zefektivnění sedmiletého rozpočtu bloku bez zvýšení jeho celkového objemu. Německo, největší čistý přispěvatel do rozpočtu EU, hodlá v příštím víceletém finančním rámci razantně změnit dosavadní rozpočtové priority. Podle interního dokumentu, který získal Financial Times, se Berlín zaměří především na navýšení obranných výdajů, přičemž zároveň odmítá jakékoli zvyšování národních příspěvků do rozpočtu bloku. Tato pozice přichází v době, kdy Evropská komise připravuje návrh nového rozpočtu, který má být zveřejněn v červenci a zřejmě bude obsahovat požadavek na navýšení prostředků. Zdroj: Canva Více peněz pro obranu, méně pro administrativu Německo navrhuje, aby byly výdaje na obranu a bezpečnost financovány z rozpočtu EU, včetně společných zakázek a podpory evropského obranného průmyslu. Tento návrh je v souladu s domácí změnou německé politiky směrem k vyšším vojenským výdajům a také s výzvami Donalda Trumpa, který dlouhodobě tlačí na evropské státy, aby více investovaly do vlastní bezpečnosti. Berlín rovněž podporuje zahrnutí technologií dvojího užití a vojenských dopravních koridorů mezi podporované oblasti. Aby bylo možné tyto priority financovat bez zvýšení celkového objemu rozpočtu, Německo požaduje škrty v jiných oblastech, zejména snížení administrativních nákladů, zjednodušení struktury rozpočtu a větší flexibilitu Evropské komise při přerozdělování prostředků. Přísné NE vyšším příspěvkům a prodloužení covidového fondu Německo jednoznačně odmítá navýšení národních příspěvků, které dnes tvoří přibližně 1 % HDP EU a představují hlavní zdroj příjmů unijního rozpočtu. Berlín rovněž odmítá prodloužení společného programu půjček vytvořeného během pandemie. Splácení fondu ve výši 800 miliard eur má podle plánu začít v roce 2028 a ročně pohltí přibližně 30 miliard eur, tedy pětinu rozpočtu. Jakékoli prodloužení splatnosti je podle Německa „právně vyloučeno“. Přesto Berlín připouští možnost vytváření nových příjmů na úrovni EU, například prostřednictvím minimální daně z příjmů právnických osob nebo uhlíkové daně na hranicích. Tyto návrhy však narážejí na odpor některých členských států, které se obávají přenosu daňové pravomoci na Brusel. Reformy, soudržnost a právní stát Navzdory tlaku na změnu priorit Německo nechce opustit klíčové programy jako společnou zemědělskou politiku (SZP) a politiku soudržnosti, které tvoří více než polovinu současného rozpočtu. Trvá však na tom, aby byly tyto výdaje lépe zacíleny a vázány na výsledky a reformy. SZP by podle Berlína měla zůstat samostatnou kapitolou rozpočtu a hrát roli v zajišťování potravin a boji proti klimatickým změnám. Zásadní důraz klade Německo také na dodržování zásad právního státu, přičemž podporuje přísnější vymáhání této podmínky při čerpání unijních fondů. Tento přístup se v minulosti projevil například ve zmrazení fondů pro Maďarsko kvůli porušování právních norem. Zdroj: Canva Pozice Německa před nadcházejícím jednáním o rozpočtu EU představuje významný posun v prioritách největší ekonomiky bloku. Berlín dává jasně najevo, že prioritou bude obrana a bezpečnost, a to i za cenu škrtů v jiných oblastech. Tento přístup odráží nejen domácí tlak na posílení obranyschopnosti v reakci na hrozby z Ruska, ale i širší mezinárodní kontext, včetně tlaku USA na větší evropskou angažovanost v oblasti bezpečnosti. Odmítnutí zvyšování národních příspěvků podtrhuje německé úsilí o rozpočtovou disciplínu v době, kdy většina států čelí omezenému finančnímu prostoru. Berlín zároveň odmítá návrhy na prodloužení splatnosti covidového fondu, který bude od roku 2028 představovat významnou zátěž. Místo toho navrhuje nové vlastní zdroje, například uhlíkovou daň nebo daň z příjmů právnických osob, což je ale v EU politicky citlivé téma. Německo se přitom neodklání od tradičních pilířů rozpočtu, jako je společná zemědělská politika a kohezní fondy, ale požaduje větší efektivitu a zaměření na výsledky. Zásadní roli má také dodržování právního státu, které Německo považuje za podmínku pro čerpání prostředků.Celkově se Berlín snaží o modernizaci rozpočtu, který má být více flexibilní, méně byrokratický a zaměřený na budoucnost. Výsledkem má být silnější, soběstačnější a konkurenceschopnější Evropa, která bude schopna čelit vnějším hrozbám a zároveň efektivně investovat do své dlouhodobé transformace.