Prezident Donald Trump od počátku svého funkčního období vsadil na tvrdý přístup k mezinárodnímu obchodu. Místo multilaterálních smluv zvolil strategii bilaterálních dohod a celních výhrůžek. Avšak navzdory razantní rétorice se pět měsíců po nástupu do úřadu ukazuje, že kýžené výsledky se dostavují pomalu – a často se odkládají. Důvodem je jak složitost vyjednávání, tak Trumpova nepředvídatelnost a geopolitické komplikace, například eskalující napětí mezi Íránem a Izraelem. Dohody přicházejí pomalu a nejistě Z více než 100 plánovaných obchodních dohod se do června podařilo podepsat pouze dvě – s Velkou Británií a rámcově s Čínou. Přitom podle administrativy měly začít přicházet v rychlém sledu. Ministr obchodu Howard Lutnick opakovaně tvrdil, že je „dohod spousta“ a že se brzy rozjedou „jako na běžícím pásu“. Realita je ale jiná: předchozí sliby se nenaplnily a partneři USA zůstávají skeptičtí. Zvláště v Evropě a Asii panuje znepokojení z Trumpovy neústupnosti a vyjednávacího stylu, který spíše než na diplomacii spoléhá na nátlak a hrozby sankcemi. Japonsko zatím odmítlo americké návrhy. Kanada sice nabídla kompromis ohledně cel na ocel a hliník výměnou za zvýšení obranných výdajů, ale Trump návrh bez vysvětlení odmítl. Summit G7 a prázdné židle Trumpův předčasný odchod ze summitu G7, kde měl získat podporu klíčových spojenců, způsobil zmatek a frustraci. Jeho neúčast při klíčových jednáních a absence konkrétních výsledků oslabila postavení USA a potvrdila obavy partnerů ohledně nepředvídatelného chování amerického prezidenta. I přes deklarovaný zájem o dohody Trump odletěl kvůli vojenské eskalaci na Blízkém východě, čímž za sebou zanechal nejistotu a bezvýsledná jednání. Trump přitom nepolevuje v tlaku. V rozhovorech opakovaně zdůraznil, že pokud obchodní partneři nepřistoupí na podmínky USA, budou „prostě platit, co jim řekneme“. Tento styl však naráží na rostoucí odpor i u tradičních spojenců – a komplikuje snahu o dosažení obchodní stability. Ekonomické dopady a inflační tlak Podle předsedy Fed Jeromea Powella mají cla již viditelný dopad na spotřebitelské ceny. Zejména v oblasti elektroniky se projevuje nárůst nákladů, který se v létě pravděpodobně ještě zintenzivní. Ačkoliv Powell ocenil snížení cel na čínské zboží ze 145 % na 30 %, varoval, že vyšší dovozní daně mohou vést k dalšímu růstu inflace a zpomalení ekonomiky. Pro Fed i firmy je klíčové, zda Trump skutečně zvýší cla po vypršení 90denního odkladu. Pokud ano, očekává se další růst cen, narušení dodavatelských řetězců a vyšší tlak na domácí spotřebitele. Už nyní firmy podle Powella počítají s tím, že část nákladů přenesou na konečné zákazníky. Páka nebo past? Trump rád zdůrazňuje, že cla „vydělávají spoustu peněz“. Z krátkodobého pohledu se skutečně zvyšují příjmy do rozpočtu. Avšak ekonomické škody v důsledku nejistoty, odvetných opatření a inflace mohou být mnohem vyšší. Zatímco prezident tvrdí, že jedná za zájmy amerických dělníků, farmářů a průmyslu, realita ukazuje, že bez stabilních dohod zůstává americká ekonomika zranitelná a bez jasného směru. Čtyřtýdenní lhůta do 9. července se nyní jeví jako kritický milník. Pokud Trump nepředstaví konkrétní výsledky, může ztratit nejen důvěru partnerů, ale i podporu domácích firem, které čelí důsledkům jeho konfrontační strategie. Bilance zatím nevypadá příznivě – a čas běží. Navzdory optimistickým vyjádřením členů Trumpovy administrativy zůstává realita neúprosná – časový tlak roste a hmatatelné výsledky se zatím nedostavují. Pokud prezident do několika týdnů nepředloží další úspěšné dohody, jeho politika založená na nátlaku a jednostranném vyjednávání může začít ztrácet na věrohodnosti. To by oslabilo nejen důvěru mezinárodních partnerů, ale i domácí politické pozice prezidenta ve zbytku volebního období. Nejistota navíc přichází v období, kdy globální ekonomika čelí řadě výzev. Nestabilita v Asii, možné zpomalení růstu v Evropě i nejistý vývoj inflace v USA zvyšují tlak na dosažení jasných a stabilních dohod, které by uklidnily trhy a pomohly podnikům v plánování. Pro firmy, investory i spotřebitele je současné prostředí příliš proměnlivé a postrádá dlouhodobou předvídatelnost. Zda Trump zvládne přeměnit svou rétoriku v konkrétní výsledky, zůstává otevřené. I když si zatím zachovává dominantní pozici ve vyjednávání, jeho styl často způsobuje napětí a odklady. Bez koordinovaného postupu a konsenzu uvnitř jeho vlastního týmu bude složité dosáhnout trvalých dohod. Výsledek jednání během nadcházejících týdnů ukáže, zda se Trumpovi podaří svou strategii proměnit ve skutečný úspěch. Pokud ne, hrozí, že obchodní politika, která měla být jeho silnou stránkou, se stane slabinou, kterou budou domácí i zahraniční aktéři využívat proti němu.