Ekonomika eurozóny překvapivě vykázala ve druhém čtvrtletí mírný růst, a to navzdory tlaku ze strany globálních obchodních nejistot a problémům v klíčových zemích jako Německo a Itálie. Podle údajů zveřejněných ve středu vzrostl hrubý domácí produkt měnové unie o 0,1 %, přičemž trh očekával spíše stagnaci. Hlavní zásluhu na tom měly pozitivní výsledky ve Francii a Španělsku, které vyvážily negativní vývoj v jiných částech regionu. Tento výsledek sice naznačuje určitou odolnost dvacetičlenného bloku, ale zároveň upozorňuje na značné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a odhaluje citlivost regionu na vnější otřesy, zejména ty související s globálním obchodem. Zatímco některé země dokázaly čelit tlaku, jiné zápasí s domácími i mezinárodními faktory, které zpomalují jejich růst. Ve Francii došlo ve druhém čtvrtletí k nečekanému zrychlení ekonomického růstu na 0,3 %. Tento výsledek však není zcela povzbudivý, protože byl tažen především navýšením zásob, které vyvážilo slabší domácí poptávku a negativní bilanci zahraničního obchodu. Znamená to, že základ pro další expanzi zůstává křehký a bez výraznějšího oživení domácí spotřeby a investic může být růst obtížně udržitelný. Naopak Španělsko překvapilo silnějším než očekávaným růstem 0,7 %, což podpořilo celkový výsledek eurozóny. To ukazuje, že v některých částech regionu zůstává poptávka solidní, a země jako Španělsko tak mohou v nejbližších čtvrtletích hrát roli tahounů hospodářského růstu. Oproti tomu Nizozemsko rostlo pomaleji, než se čekalo, a například Litva přidala jen 0,2 %. Rakousko se téměř zastavilo na 0,1 %. Tyto údaje potvrzují, že v eurozóně panuje značně nerovnoměrný vývoj, přičemž jen několik zemí drží celkový růst nad nulou. Německo a Itálie brzdí růst eurozóny svými slabými výsledky Zatímco některé země eurozóny vykázaly růst, Německo a Itálie zaostaly. Německá ekonomika zaznamenala pokles o 0,1 %, což zdůrazňuje rozsah výzvy, jíž čelí nový kancléř Friedrich Merz, který nastoupil do úřadu právě během tohoto čtvrtletí. Jeho politická situace je napjatá – od neúspěšného hlasování v Bundestagu až po neshody uvnitř koalice. To vše přispívá k nejistotě, jež tlumí investice i ochotu firem plánovat dlouhodobé projekty. V Německu navíc poklesly investice do vybavení a stavebnictví, což je částečně odrazem rostoucí obezřetnosti ze strany firem i spotřebitelů. Jedinou vzpruhou byly mírně vyšší soukromé a veřejné výdaje, které ale nestačily kompenzovat útlum v jiných oblastech. Podobně Itálie překvapila negativně, když její ekonomika nečekaně klesla o 0,1 %, přestože se očekával mírný růst. Tento výsledek je nepříjemnou zprávou pro premiérku Giorgiu Meloni, jejíž vláda doufala, že ekonomika letos poroste o 0,6 %. Itálie přitom čelí výraznému tlaku na své veřejné finance, přičemž zadlužení má podle vládních odhadů příští rok vzrůst až na 137,6 % HDP, a teprve v roce 2027 klesnout. Obchodní vztahy, cla a dopad na výhled Situaci v eurozóně dále komplikuje nejistota v globálním obchodě, vyvolaná kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se snaží přetvořit obchodní pravidla. Nejisté vyhlídky ohledně clí na evropský vývoz a další obchodní omezení mají negativní vliv na důvěru firem a potlačují ochotu investovat. Ekonomové z Bloomberg Economics upozorňují, že americká cla již začínají mít měřitelný dopad a že celkový růst eurozóny pravděpodobně zůstane i ve zbytku roku mírný. Nedávná dohoda mezi EU a USA, která byla uzavřena o víkendu, by mohla poskytnout určitou stabilitu a předvídatelnost, kterou evropské firmy nutně potřebují. Přesto zůstává řada klíčových detailů nedořešených a kritika podnikatelských kruhů – zejména kvůli 15% clům – ukazuje, že dohoda zatím nepřinesla očekávanou úlevu. Vedle ekonomického růstu se evropským institucím podařilo udržet i inflaci pod kontrolou. V červenci měla podle odhadů dosáhnout 1,9 %, což je pod dvouprocentním cílem Evropské centrální banky. Výjimkou je například Španělsko, kde inflace dosáhla 2,7 %, mírně nad očekáváním. Tato situace umožnila ECB poprvé po více než roce ponechat úrokové sazby beze změny. Tvůrci politiky tak naznačili přechod do fáze vyčkávání, což může přispět k určité stabilitě na trzích, pokud se nepřidají další vnější šoky. Shrnutí: Mírný růst, rozdílný výkon a přetrvávající nejistota Výsledky druhého čtvrtletí ukazují, že eurozóna jako celek nespadla do stagnace, ale současně čelí významným strukturálním i politickým výzvám. Silnější výkon Francie a Španělska pomohl regionu zůstat nad nulou, ale výkonnost Německa a Itálie naznačuje, že problémy klíčových ekonomik mohou ovlivnit vývoj v dalších čtvrtletích. Rizikem zůstává globální obchodní prostředí, kde nedořešené spory a nově zaváděná cla působí jako brzda růstu. Pokud se Evropa nedokáže rychle přizpůsobit a posílit svou vnitřní poptávku, hrozí, že zůstane v dlouhodobé fázi nízkého růstu a vysoké nejistoty. Přestože jsou některé signály pozitivní, například kontrolovaná inflace a stabilní úroková politika, bez řešení hlubších problémů zůstane výhled střízlivý. V tuto chvíli eurozóna stojí na křižovatce, kde každé rozhodnutí – včetně těch politických – může významně ovlivnit její další směřování.