Kanada chce zpět na energetickou mapu světa. Pomůže jí LNG?

V 50. letech bylo město Kitimat v Britské Kolumbii považováno za symbol technologického pokroku a „město zítřka“. Rychlý rozvoj díky hliníkárně, továrnám a vodní elektrárně přilákal tisíce pracovníků a počet obyvatel dosáhl 14 000. Pak ale přišel útlum, uzavření podniků a odchod téměř poloviny obyvatel. Dnes se Kitimat znovu stává symbolem nové éry – tentokrát energetické. Nad městem šlehají oranžové plameny, které jsou součástí zahájení provozu LNG Canada, obřího terminálu na zkapalněný zemní plyn, který spustil export do Asie.

Projekt v hodnotě 40 miliard kanadských dolarů je podporován společností Shell (SHEL) a několika asijskými energetickými firmami. Jde o první z řady plánovaných zařízení na západním pobřeží Kanady, které mají umožnit diverzifikaci exportu plynu mimo USA. Kanadská vláda doufá, že se díky nim země stane energetickou supervelmocí. Premiér Mark Carney plánuje posílit nezávislost Kanady na americkém trhu a zároveň zvýšit konkurenceschopnost v době globálních obchodních nejistot.

Výzvy a limity expanze

Kanada patří mezi největší světové producenty zemního plynu a ropy, ale dlouhodobě naráží na strukturální problémy. Více než 90 % těchto surovin končí na americkém trhu, často za nižší ceny než americké produkty. Problémem je nedostatečná infrastruktura, přísné ekologické předpisy a odpor vůči ropovodům, zejména ze strany domorodých komunit.

Zatímco USA agresivně rozšiřují vývoz LNG z Mexického zálivu, Kanada se potýká s pomalým rozvojem. Za posledních 15 let bylo navrženo kolem 20 projektů LNG, ale dokončen byl pouze terminál v Kitimatu. Dva další, menší projekty – Woodfibre LNG a Cedar LNG – jsou ve výstavbě. Některé větší plány, včetně projektů Chevron a Petronas, byly kvůli nákladům, odporu nebo zpožděním zrušeny. Výstavbu komplikují i překročené rozpočty, jako v případě plynovodu LNG Canada, jehož náklady přesáhly dvojnásobek původního plánu.

Politické střety a role domorodých komunit

Premiér Carney se snaží posunout kanadskou energetiku kupředu prostřednictvím legislativních reforem. Zrušil uhlíkovou daň a prosadil zákon, který má urychlit posuzování vlivů na životní prostředí u strategických projektů. Tento zákon však čelí ostré kritice některých domorodých skupin, které tvrdí, že obchází jejich právo na konzultaci. Náčelník Na’moks z kmene Wet’suwet’en uvedl, že jde o pokus obejít demokratické procesy.

Na druhé straně však roste počet domorodých komunit, které jsou ochotny podpořit projekty výměnou za ekonomické partnerství. Například národ Haisla, většinový vlastník projektu Cedar LNG, vnímá spolupráci jako příležitost pro rozvoj a zaměstnanost. Podobně konsorcium 36 domorodých kmenů získalo podíl v systému Westcoast společnosti Enbridge (ENB), čímž došlo k první transakci financované vládním úvěrovým programem pro domorodé národy.

Šance do budoucna

LNG Canada má několik strategických výhod. Plyn se do Asie přepravuje přímou trasou, bez nutnosti proplouvat Panamským průplavem, což zkracuje dobu plavby na polovinu oproti americkým terminálům. Projekt navíc využívá bezemisní vodní energii, což umožňuje nabízet plyn jako jeden z nejméně uhlíkových LNG produktů na trhu.

Společnost Shell očekává, že globální poptávka po LNG vzroste o 60 % do roku 2040, hlavně kvůli rostoucí spotřebě v Asii. Kanada by z tohoto růstu mohla výrazně těžit – ale jen tehdy, pokud odstraní vnitřní překážky. Průmysl i opozice proto tlačí na další deregulaci a zjednodušení plánovacích procesů. Ekologové ale varují, že rozšiřování LNG projektů je krokem zpět, který zemi zabetonuje v éře fosilních paliv.

Kanada nyní stojí na křižovatce. Má suroviny, má technologii i politickou vůli. Otázkou zůstává, zda dokáže vyřešit domácí konflikty a skutečně využít svůj potenciál.