Zatímco šéf amerického Fedu Jerome Powell čelí ve Washingtonu ostrým výpadům ze strany prezidenta Donalda Trumpa, v Evropě se mu dostalo nezvykle vřelého přijetí. Na každoročním fóru Evropské centrální banky (ECB) v portugalské Sintře se stal jednou z ústředních osobností. Zatímco Trump ho v USA veřejně napadá kvůli odmítání snížit úrokové sazby, jeho evropští kolegové ho ocenili jako příklad odvahy a profesionality. Napětí mezi Bílým domem a Fedem roste. Trump nedávno označil Powella za „tvrdohlavého mezka a hlupáka“, protože Fed odmítá rychleji uvolnit měnovou politiku. Předseda centrální banky ale dává najevo, že se takovým výpadům nehodlá podřizovat. V Sintře zopakoval, že Fed se nadále bude soustředit výhradně na svůj mandát daný Kongresem – tedy udržet inflaci pod kontrolou a podporovat maximální zaměstnanost. V Sintře Powell sklízí uznání za nezávislost Na fóru ECB vystoupil Powell po boku guvernérů z Japonska, Jižní Koreje a Velké Británie. Získal spontánní potlesk hned několikrát, zejména ve chvíli, kdy prohlásil: „Soustředím se pouze na svou práci. Důležité je, abychom pomocí našich nástrojů dosáhli cílů, které nám stanovil Kongres.“ Tím dal jasně najevo, že politické výpady prezidenta nemění jeho přístup. Prezidentka ECB Christine Lagardeová ocenila v úvodním projevu všechny účastníky panelu, ale vyzdvihla právě Powella, protože podle jejích slov „ztělesňuje standard odvážného centrálního bankéře“. Přirovnání jeho přivítání k obdivu, kterého se dříve dostalo ukrajinskému prezidentovi Zelenskému, vystihuje míru respektu, jaký si Powell mezi kolegy získal. Guvernér finské centrální banky Olli Rehn ve středu pro Bloomberg poznamenal, že evropská centrální bankovní komunita oceňuje především Powellovo odhodlání zachovat nezávislost Fedu i v době politického tlaku. Tento respekt podle něj není jen věcí profesní solidarity, ale vychází z obav, že jakékoli ohrožení nezávislosti centrální banky by mohlo mít závažné důsledky pro stabilitu finančního systému. Politický tlak v USA sílí, ale Powell neustupuje Ve Spojených státech mezitím pokračují osobní útoky prezidenta Trumpa, který se snaží přimět Fed ke snižování úrokových sazeb. Důvod je zřejmý – s blížícími se volbami v roce 2026 chce Trump podpořit ekonomiku. Powell ale opakovaně zdůraznil, že Fed se řídí daty, nikoli volebním kalendářem. Trump své výroky ještě přiostřil, když prohlásil, že by se měl přezkoumat systém dotací poskytovaných americkou vládou a naznačil, že Powellovo působení ohrožuje ekonomický růst. Zároveň uvedl, že předseda Fedu možná bude muset „čelit důsledkům“, pokud bude nadále odmítat snížení sazeb. To vše se odehrává v době, kdy Fed zvažuje další kroky v boji s inflací, která se sice zmírnila, ale stále zůstává nad cílovou hodnotou 2 %. Powellův postoj „vyčkáme a uvidíme“ znamená, že Fed zatím nebude jednat unáhleně a raději si počká na další inflační data i signály z trhu práce. Historický kontext a inflační realita Ekonom Jim Reid z Deutsche Bank připomněl, že od konce zlatého standardu v roce 1971 svět vstoupil do období, které je „nejinflačnějším v historii“. Podle něj žádná velká ekonomika za posledních 50 let nedosáhla dlouhodobě průměrné inflace pod 2 %, a to ani tak stabilní země jako Švýcarsko, které má navíc značné zásoby zlata. Reid argumentuje, že v éře nekrytých měn a demokratických vlád je inflace často tím nejsnadnějším způsobem, jak řešit rozpočtové problémy a tlaky spojené s financováním veřejných výdajů. Proto je podle něj tlak na centrální banky přirozený, ale zároveň nebezpečný – zejména když přichází od volených politiků s krátkodobými cíli a omezeným mandátem. V tomto kontextu se Powellovo odmítání snížit sazby jeví jako strategicky opodstatněné a dlouhodobě udržitelné rozhodnutí. Centrální bankéři v Evropě, ale i mnozí investoři a ekonomové v USA, chápou, že Fed nemůže reagovat na každý politický impuls. Naopak, jeho role je právě v tom být nezávislým hráčem, který chrání stabilitu měny, důvěru trhů a ekonomiky jako celku.