Německo stojí na prahu zásadní změny v obraně své země. Vláda kancléře Friedricha Merze chystá zákon, který má posílit nábor do Bundeswehru a zároveň ponechává otevřenou možnost znovuzavedení branné povinnosti. Přichází to v době, kdy země čelí stagnující ekonomice, rostoucím výdajům na důchody a narůstající geopolitické nestabilitě. Armáda se snaží přilákat nové rekruty i štědrými finančními pobídkami, avšak většina mladých Němců projevuje malý zájem sloužit. Nová legislativa, kterou má vláda schválit, reaguje na dlouhodobě neuspokojivá čísla náboru. Loni se do Bundeswehru přihlásilo méně než polovina cílového počtu, který je stanoven pro rok 2031. Pomalý nábor a vysoká míra odchodů vytvářejí tlak na vládu, aby hledala řešení, zvlášť v době, kdy probíhají jednání o bezpečnostních garancích pro Ukrajinu. Podle návrhu zákona budou 18letí mladí muži muset vyplnit dotazník o svém zdravotním stavu, dovednostech a ochotě sloužit. Od roku 2027 má být součástí procesu i povinná lékařská prohlídka. Přestože nábor má být zpočátku dobrovolný, návrh obsahuje klauzuli, která umožní zavést brannou povinnost, pokud nebude dosaženo cílového počtu rekrutů a parlament s tím bude souhlasit. Cílem je zvýšit počet vojáků až o 75 % na 460 tisíc. Podle zastánců je nezbytné, aby Německo ukázalo připravenost odrazovat potenciální agresory. Kritici ovšem varují, že země by za to zaplatila vysokou cenu – nejen finančně, ale i společensky. Nechuť mladé generace Navzdory štědrým podmínkám a intenzivním náborovým kampaním Bundeswehr mezi mladými Němci příliš neláká. Plat nováčků se má zvýšit o třetinu na více než 2 300 eur měsíčně, což je v mnoha případech dvojnásobek toho, co mladí lidé vydělávají na stážích. Přesto se očekává, že letošní počet dobrovolníků dosáhne jen 15 tisíc, zatímco cílem je 40 tisíc. Mladá generace je přitom stále více polarizovaná. V posledních volbách podstatná část volila krajní pravici či krajní levici, což odráží jejich zklamání z tradiční politiky. Podle průzkumu agentury Forsa by jen 16 % Němců bylo ochotno „rozhodně bránit svou zemi“ v případě útoku. V globálním srovnání tak Němci patří k národům s nejnižší ochotou bojovat. Pro mnoho mladých lidí je vstup do armády symbolem další oběti, kterou jim stát vnucuje. Klimatické změny, nedostupné bydlení a stagnující životní úroveň vyvolávají pocit, že systém pro ně nefunguje. Bundeswehr je tak často vnímán spíše jako další břemeno než příležitost. Politické a ekonomické dopady Znovuzavedení povinné služby by vyvolalo nejen společenské, ale i ekonomické napětí. Institut Ifo odhaduje, že by povinná vojenská služba stála 70 miliard eur, především kvůli ztrátám způsobeným pozdějším vstupem mladých lidí na pracovní trh. Zastánci jako Norbert Röttgen z CDU upozorňují, že pokud by povinnost byla aktivována až během krize, ztratila by odstrašující efekt. Naopak odpůrci, například Ingar Solty z nadace Rosa Luxemburg, tvrdí, že armáda riskuje manipulaci mladých lidí tím, že je oslovuje přímo a staví do role „nucených obránců systému“, který pro ně postrádá smysl. Kritici rovněž připomínají dlouhodobé problémy Bundeswehru – špatné vybavení, časté překračování nákladů a politické skandály. Obnovit důvěru v armádu proto nebude snadné. Navzdory rozsáhlým marketingovým kampaním, od webových seriálů až po reklamy na pytlích na pečivo, zůstává vnímání Bundeswehru rozpolcené. Mezi tradicí pacifismu a tlakem reality Německo zrušilo brannou povinnost jako poslední země EU až v roce 2011. Tento krok zapadal do poválečné tradice pacifismu a snahy vyhnout se militarizaci společnosti. Současná bezpečnostní situace v Evropě však znovu otevírá debatu o tom, zda si země může dovolit spoléhat jen na dobrovolníky. Příběh 22letého Colina B., který se rozhodl vstoupit do Bundeswehru, ukazuje, že armáda může nabídnout stabilitu a jistotu. Colin si pochvaluje dobrý plat, ubytování a další výhody, které by v civilním sektoru jen těžko získal. Přesto přiznává, že mnoho jeho vrstevníků vnímá armádu s nedůvěrou. Německo tak stojí před zásadním rozhodnutím: buď akceptuje, že jeho mladá generace není ochotna sloužit v uniformě, nebo se pokusí tuto realitu změnit prostřednictvím zákona a případného návratu povinné vojenské služby. Výsledek debaty bude mít dopad nejen na obranyschopnost země, ale i na budoucnost její společnosti, která se potýká s hlubokou nedůvěrou vůči institucím a politickému systému.