Práce nemusí být nutně dřina ani stres. Podle konzultantky Bree Groff, která spolupracovala se značkami jako Google, Hilton či Microsoft, může být pracovní život nejen snesitelný, ale dokonce zábavný. V nové knize Today Was Fun sdílí Groff své zkušenosti s firemní kulturou a proměnou vnímání práce. Místo abychom se těšili na pátek, bychom se podle ní měli těšit na pondělí. Groff ukazuje, že postoj ke každodenním činnostem se dá zásadně změnit. Pokud totiž většinu týdne vnitřně „přetrpíme“, je to jako bychom se vzdávali části vlastního života. Když si představíme, kolik hodin týdně trávíme prací, je jasné, že její pojetí má na naši celkovou kvalitu života zásadní dopad. A právě to by mělo být impulsem pro změnu. Zábava jako podstata práce, ne odměna za výkon Groff začíná u samotného jádra – práce by měla být zábava. V současné době je běžné obětovat osobní pohodu výkonu. Ale proč? Platíme snad za bolest? Ne. Jsme odměňováni za vytváření hodnoty – a tu lze tvořit i bez utrpení. Zábava při práci neznamená, že každá minuta bude radostná, ale že si dovolíme občas zastavit, tvořit a učit se s radostí. Právě radost z procesu může být motorem dlouhodobého úspěchu. Groff připomíná vědce Kati Kariko, která přispěla k vývoji mRNA vakcín proti covidu, nebo designéra Miltona Glasera – oba svou práci milovali natolik, že ji nepovažovali za povinnost, ale za privilegium. Podobný přístup podporuje i idea, že čím více se člověk do své práce ponoří s nadšením, tím pravděpodobnější je, že bude kreativní, odolný a produktivní. A to není utopie – je to mindset. Profesionální neznamená upjatý Groff také kritizuje zažitý obraz profesionality. Ten se často redukuje na vzhled a konformní chování. Jenže schopnost dodat výsledek přece nezávisí na tom, jestli nosíme oblek nebo tepláky. „Zaměňujeme profesionalitu za profesionální vzhled,“ říká Groff – a upozorňuje, že tato iluze může práci udusit. To potvrzuje i zkušenost chirurga Petera Attii, který s týmem poslouchal humorné nahrávky v operačním sále – a přesto dosáhl skvělých výsledků. I když jde o práci s nejvyšší zodpovědností, není důvod, proč by atmosféra měla být strnulá. A pokud chirurgové zvládají krizové situace s humorem, proč by prezentace rozpočtu musela být utrpením? Podobné příklady ukazují, že autenticita a empatie jsou důležitější než uhlazený vnějšek. Firemní kultura, která to chápe, umožňuje lidem přinášet do práce svou skutečnou osobnost – a tím i nápady a nasazení. Lidé, ne jen úkoly, tvoří atmosféru Dobrý kolektiv dokáže změnit i ten nejvíce rutinní úkol v příjemný zážitek. Výzkumy potvrzují, že přátelství na pracovišti pozitivně ovlivňuje výsledky. Bree Groff však zdůrazňuje ještě důležitější aspekt: že lidské vztahy jsou základem spokojenosti – nejen pracovního, ale i životního. Autorka připomíná seriál The Office, kde fiktivní firma prodávající papír ukazuje, že i ta nejvíc nudná práce může být zábavná – pokud kolem sebe máme lidi, se kterými si rozumíme. Humor, sdílené momenty a uvolněná atmosféra jsou často víc než dokonalá prezentace v PowerPointu. Práce není jen o číslech a cílech. Je o společném úsilí, sdílení zážitků a budování vztahů. A právě to je jeden z klíčových receptů na to, jak si ji zamilovat i v každodenní šedi. Skvělá práce vyžaduje prostor – a odvahu být jiný Další překážkou zábavné a smysluplné práce je podle Groff přetížení a konformita. Věčné porady, e-maily, statusové meetingy – to vše může být past, která nás odvádí od skutečné hodnoty. Být zaneprázdněný ale ještě neznamená být užitečný. Naopak, někdy je to spíš známka chaosu než efektivity. Geniálnost, tvrdí Groff, vzniká tehdy, když si dovolíme zastavit se a přemýšlet. Ne když se ženeme od úkolu k úkolu. Inspirací může být přístup režiséra Stanleyho Kubricka – místo aby se ptal, jak se to dělá, hledal vlastní cestu. A i když ne každý má být nekonvenčním géniem, každý může být výjimečný alespoň v jedné oblasti své práce – a to samo o sobě přináší radost. Konformita často nabízí bezpečí. Ale právě odvaha být jiný, být tvůrčí a důsledně přemýšlet, může práci posunout z rutiny k něčemu, co má skutečný dopad. V konečném důsledku to není jen o KPI, ale o tom, co nám samotným dává smysl. Práce nesmí pohltit celý život A nakonec: Bree Groff připomíná, že práce by neměla pohltit náš život. I když nás baví, nesmí nás zcela ovládnout. Skutečný život se totiž často odehrává mimo pracovní kalendář – při hrách s dětmi, vaření s partnerem nebo bezcílné procházce. Autorka výstižně upozorňuje, že pokud přineseme notebook i na rande, ztrácíme kontakt s tím, co je opravdu důležité. Pro naše blízké jsme důležitější, než si myslíme – a pro firmu méně, než bychom si rádi mysleli. Život, který stojí za to, je pestrý. Někdy intenzivní, plný zážitků, jindy klidný a obyčejný. Ale rozhodně by neměl být jen o výkonnosti. V ideálním případě bychom si každý večer mohli říct: „Dneska to byla zábava.“