Federální rezervní systém po delší pauze znovu přistoupil ke snížení základní úrokové sazby o čtvrt procentního bodu. Zároveň naznačil, že do konce roku přijde ještě minimálně ke dvěma dalším snížením. Tento krok je první od prosince a ukazuje, jak složitou úlohu má Fed při naplňování svého dvojího mandátu – tedy udržování cenové stability a podpory maximální zaměstnanosti. Běžně platí, že pokud inflace roste, Fed zvyšuje sazby, aby zabránil přehřátí ekonomiky. Pokud naopak stoupá nezaměstnanost, dochází ke snižování sazeb s cílem podpořit levnější financování a vyšší zaměstnanost. Problém nastává, pokud se oba cíle dostanou do konfliktu – což je právě současný případ. Trumpova administrativa zavedla cla na velkou část dovozu, což tlačí na další růst cen. Zároveň zpřísnila imigrační politiku, která omezila dostupnost pracovní síly. Výsledkem je prostředí, kde inflace zůstává vysoká, zatímco pracovní trh vykazuje známky ochlazení. Fed tak stojí před nelehkým úkolem – příliš rychlé uvolňování měnové politiky by mohlo roztočit inflační spirálu, ale přílišná opatrnost by zase mohla ohrozit zaměstnanost. Cíle a limity měnové politiky Fed od roku 1977 oficiálně funguje pod mandátem, který mu přidělil Kongres – podporovat cenovou stabilitu a maximální zaměstnanost. V praxi to znamená, že bankéři nepracují s pevně stanovenou mírou nezaměstnanosti, ale s odhadem. Aktuálně ji vidí kolem úrovně 4,2 %. Při výrazně nižší nezaměstnanosti by ekonomika mohla čelit nedostatku pracovníků a tlaku na růst mezd i cen. Pokud jde o inflaci, diskuse jsou dlouhodobé. V 70. letech se prosazovala téměř nulová inflace, jak to prosazoval tehdejší předseda Paul Volcker. Naopak Janet Yellenová zdůrazňovala, že mírný růst cen může být pro ekonomiku přínosný, protože podporuje mzdy a zaměstnanost. V roce 2012 Fed přijal jasně definovaný inflační cíl ve výši 2 %, který drží dodnes. Tento rámec ale není univerzální. Většina centrálních bank na světě se soustředí čistě na inflační cílení. Fed má složitější úlohu – musí balancovat dva protichůdné cíle, které se v současnosti dostávají do ostrého konfliktu. Proč Fed změnil kurz právě teď Rozhodnutí z poloviny září nevzniklo ve vakuu. Klíčovým impulsem byly čerstvé údaje z trhu práce, které ukázaly slabší vývoj, než Fed očekával. Nezaměstnanost v srpnu vzrostla na 4,3 % a tvorba nových pracovních míst se propadla. Revize starších údajů o zaměstnanosti navíc ukázaly, že v období do března bylo vytvářeno zhruba jen poloviční množství pracovních míst, než se původně uvádělo. Už v červenci se přitom objevily neshody uvnitř samotného Federálního výboru pro otevřený trh (FOMC). Dva jeho členové, Christopher Waller a Michelle Bowman, tehdy nesouhlasili s rozhodnutím sazby ponechat a volali po okamžitém snížení. Poukazovali na to, že trh práce je „na hraně“ a riziko rychlého nárůstu nezaměstnanosti je značné. Definitivní obrat přišel v srpnu, kdy předseda Fedu Jerome Powell během svého projevu na tradiční konferenci v Jackson Hole připustil, že trh práce je v „neobvyklé rovnováze“. Podle něj se riziko prudkého nárůstu nezaměstnanosti zvětšilo a Fed musí jednat dříve, než dojde k řetězové reakci propouštění. Tato slova otevřela cestu k aktuálnímu snížení sazeb. Třetí mandát? Debata o dlouhodobých sazbách Občas se objevuje otázka, zda Fed nemá kromě cenové stability a zaměstnanosti ještě třetí mandát. Zákon z roku 1913 totiž zmiňuje také podporu „umírněných dlouhodobých úrokových sazeb“. To se opět dostalo do popředí začátkem září, kdy nový člen rady Fedu Stephen Miran na svém slyšení tuto formulaci připomněl. Někteří pozorovatelé spekulovali, že by mohl tlačit na nákupy dluhopisů, aby centrální banka snížila dlouhodobé sazby. To by ale byl krok nestandardní a s vysokým inflačním rizikem. Většina představitelů Fedu podobný výklad odmítá. Dlouhodobě zdůrazňují, že umírněné sazby jsou spíše důsledkem plnění hlavních dvou cílů, nikoli samostatným mandátem. Tento názor odpovídá i dosavadní praxi centrální banky, která se k „třetímu mandátu“ nikdy oficiálně nepřihlásila. Inflace zůstává hrozbou Přestože Fed nyní otočil směr a sazby snižuje, inflace zůstává klíčovou hrozbou. Řada představitelů centrální banky varuje, že cla mohou udržovat ceny vysoko mnohem déle, než se čekalo. Překvapivý je i vývoj v sektoru služeb, kde rostou ceny navzdory tomu, že by cla tento segment neměla ovlivnit. To naznačuje, že inflační tlaky jsou hlubší a odolnější. Powell proto zdůrazňuje, že Fed musí být i nadále velmi obezřetný. Podle něj může být vliv cel pouze dočasný, ale vytrvalost cenových tlaků je stále nejasná. Pokud by se inflace nečekaně udržela vysoko, mohlo by to Fed donutit zpomalit tempo snižování sazeb nebo dokonce politiku opět otočit. Rozhodnutí snížit sazby tak není projevem bezstarostného optimismu, ale spíše důkazem obtížného hledání rovnováhy. Fed se snaží zabránit prudkému zpomalení ekonomiky a růstu nezaměstnanosti, aniž by přitom ztratil kontrolu nad cenovou stabilitou. To je úkol, který bude v následujících měsících nepochybně sledován s mimořádnou pozorností nejen investory, ale i politickými představiteli po celém světě.