V legendárním prostoru Grand Palais se letos sešlo více než 200 galerií z 41 zemí a tisíce sběratelů, kurátorů, poradců i investorů. Zájem o díla byl enormní – podle pozorovatelů trhu už během večera pro „VVIP“ návštěvníky padly objednávky za více než 90 milionů dolarů, přičemž se očekává, že celkový objem prodejů přesáhne stovky milionů.V mnoha ohledech se jedná o komerční šílenství, typické pro globální umělecký byznys. Pařížská verze se však od svých protějšků v Basileji či Miami odlišuje – snaží se propojit výdělečný aspekt s veřejnou kulturní hodnotou. Kromě obchodního jádra totiž nabízí i rozsáhlý kurátorský a veřejný program, který má za cíl zpřístupnit současné umění širší veřejnosti a vytvořit prostor pro kontemplaci, experiment a dialog.Umění mezi obchodem a společenskou odpovědnostíŘeditel pařížského veletrhu Clément Delépine zdůrazňuje, že Art Basel Paris má i občanskou odpovědnost. Označuje se za „idealistu na trhu s uměním“ a jeho přístup je vidět v kvalitě doprovodného programu, který zahrnuje performance, instalace i multimediální projekty na veřejných místech Paříže.Jedním z nejvýraznějších příkladů byla multimediální performance Helen Marten s názvem 30 Blizzards v Palais d’Iéna. Představení zachycovalo lidský život od mládí po stáří jako metaforickou tramvajovou jízdu, doprovázenou třicetičlenným hudebním souborem. Výsledkem byl zážitek, který ostře kontrastoval s ryze transakční atmosférou samotného veletrhu. Martenina práce byla navíc podpořena značkou Miu Miu, čímž se symbolicky propojila svět módy, kultury a společenské angažovanosti.Zatímco v hlavním sále Grand Palais se umění prodává za statisíce dolarů, veřejný program poskytuje prostor pro bezprostřední lidský kontakt a zážitek, který se nedá koupit. Tato dvojí povaha akce – spojení luxusního obchodu s kulturním aktivismem – je tím, co činí pařížskou verzi Art Basel výjimečnou.Chcete využít této příležitosti?Hledání pokladů a kontrast světůNa Art Basel Paris se návštěvníci často ocitají v rozporu mezi obdivem a vyčerpáním. Na ploše 21 000 m² se pohybují davy lidí, zatímco galeristé – často oblečení v nejluxusnějších značkách – neúnavně vyhodnocují potenciální kupce. Jeden z nich uvedl, že účast na veletrhu ho stojí kolem 300 000 dolarů včetně poplatků, dopravy a personálu. Intenzivní tlak na prodej tak vytváří prostředí, které může působit odlidštěně.Přesto právě zde vznikají nejvzácnější momenty. Letos zaujala galerie Gagosian, která vystavila Rubensovo mistrovské dílo Panna Marie a Ježíšek se svatými Alžbětou a Janem Křtitelem z let 1611–1614. Obraz přitáhl mimořádnou pozornost nejen svou historickou hodnotou, ale i tím, že byl nabízen ke koupi. Londýnský galerista Richard Nagy zase představil zřídka vídané plátno Henriho Toulouse-Lautreca Mladý chlapec a jeho pes z roku 1900.K současným dílům, která upoutala pozornost, patřila série expresivních obrazů Evelyn Taocheng Wang prezentovaná londýnskou galerií Carlos Ichikawa. Tato směs starého a nového – od Rubense po současnou čínskou malbu – dává Art Basel Paris unikátní charakter.Ale i pro obyčejné návštěvníky, kteří si za vstupenku zaplatí 44 dolarů, jde o zážitek, který stojí za námahu. Projít veletrh je fyzicky náročné: ostré světlo skleněné střechy, dav a hluk mohou oslabit vnímání. Právě proto má takový účinek, když člověk narazí na tiché, kontemplativní prostory – třeba instalaci Chromoscope v Cité de l’architecture, kde jsou vystaveny abstraktní obrazy Helen Frankenthaler, Morrise Louise a Kennetha Nolanda.Tyto malby, umístěné v rekonstruované gotické kapli ze 14. století, vytvářejí úplný kontrast k komerčnímu ruchu Grand Palais. I když jsou na prodej, v tomto prostředí působí jako připomínka, že umění může být i zdrojem klidu a soustředění.Veřejný program jako most k nové generaciVelkou předností Art Basel Paris je jeho schopnost otevřít umění novému publiku. Veřejné instalace využívají neobvyklé prostory města – od Palais Royal po Place Vendôme – a přetvářejí je v místa dialogu. Výrazným příkladem byla práce designéra Harryho Nurieva, který ve staré kapli Chapelle des Petits-Augustins vytvořil interaktivní výstavu Objets Trouvés.Návštěvníci mohli do instalace přinést libovolný předmět – třeba botu nebo vázu – a vyměnit ho za jiný. Projekt upozorňoval na konzumerismus, plýtvání a proměnlivost hodnot, ale zároveň podporoval spontánní výměnu a komunitní duch. Jeden ze studentů umělecké školy k tomu s nadhledem poznamenal: „Je vtipné vidět dámy s taškami Hermès, jak se hrabou v odpadcích.“Nuriev tak vytvořil prostor, kde peníze nehrají žádnou roli – což je osvěžující kontrast k hlavnímu veletrhu, kde lze jeho krabice s použitými věcmi koupit za 2 500 dolarů.V době, kdy globální prodeje umění klesly o 12 % oproti roku 2024, je právě tato otevřenost zásadní. Nové generace – zejména mileniálové a Generace Z – se od tradičního sběratelství odvracejí, a veřejné projekty tak mohou být cestou, jak je znovu přitáhnout k uměleckému světu.Možná se z Art Basel Paris nestane „festival lidového umění“, ale ukazuje, že komerční veletrh může mít i srdce a společenský přesah. Jak poznamenal jeden z mladých účastníků, který na výstavě našel značkové plavky a později je prodal za 200 eur: „Možná z nás nevychovávají jen nové kupce, ale i budoucí galeristy.“