Čínská ekonomika si ve třetím čtvrtletí udržela tempo růstu, které zemi udržuje na cestě k dosažení celoročního cíle kolem 5 %. Hrubý domácí produkt vzrostl o 4,8 %, což je mírně nad očekávání analytiků, a podle čínského Národního statistického úřadu to představuje „pevný základ“ pro letošní hospodářský výsledek. Pod povrchem však čísla odhalují rostoucí nerovnováhu mezi silným exportem a slábnoucí domácí poptávkou, která zůstává Achillovou patou čínského oživení. Zatímco čínské továrny zaplavují svět rekordním objemem zboží, domácí spotřebitelé utrácejí stále opatrněji a firmy omezují investice. Právě vývozní sektor, který těží z vysoké zahraniční poptávky, brání tomu, aby se ekonomika dostala do stagnace. Export se ve třetím čtvrtletí podílel na 6,2 % celkového výkonu ekonomiky, což je jeden z nejvyšších podílů za poslední dekádu. „Růst se zpomaluje, ale s obrovskými rozdíly,“ shrnul situaci Ning Zhang, ekonom banky UBS Group AG v Hongkongu. „Exporty a průmyslová výroba překonaly očekávání, ale domácí ekonomika – zejména maloobchodní tržby a investice – se výrazně zpomalují.“ Zahraniční poptávka tak krátkodobě pomáhá čínskému průmyslu. Průmyslová výroba v září vzrostla o 6,5 %, což překonalo všechny odhady a přispělo ke zvýšení celkového růstu od začátku roku na 5,2 %. Ekonomové z Goldman Sachs následně revidovali svou prognózu pro celý rok z 4,8 % na 4,9 %. Růst exportu má ovšem svou stinnou stránku – zesiluje obchodní napětí mezi Čínou a jejími hlavními partnery. Washington i Brusel obviňují Peking z nadprodukce a záměrného zaplavování zahraničních trhů levným zbožím. Jen v roce 2025 bylo podle čínského ministerstva obchodu zaznamenáno třetí nejvyšší množství obchodních sporů v historii. Signály nerovnováhy: spotřebitelé šetří, investice klesají Zatímco vývozní čísla vypadají působivě, domácí ekonomické ukazatele vysílají varovné signály. Maloobchodní tržby ve třetím čtvrtletí rostly nejpomalejším tempem od listopadu loňského roku a investice do fixních aktiv se poprvé od roku 2020 meziročně snížily – o 0,5 %. Ekonom Zhiwei Zhang ze společnosti Pinpoint Asset Management označil tento pokles za „vzácný a alarmující“ a upozornil, že slabé investice představují největší riziko pro udržitelný růst. Klesající výdaje firem souvisejí především s propadem v realitním sektoru, který zůstává pod tlakem kvůli vysoké zadluženosti developerů a nízké poptávce po novém bydlení. Investice do výroby, které na začátku roku rostly tempem téměř 10 %, se nyní snížily na pouhá 4 %. Podle ekonomky Jacqueline Rong z BNP Paribas je za tím mimo jiné i vládní zásah proti tzv. „involuci“ – tedy nadměrné konkurenci v odvětví, která vede k neefektivním investicím. „Zpřísnění schvalování nových projektů mělo okamžitý efekt,“ uvedla Rong. Deflační tlaky rovněž zesilují. Nominální růst HDP, který nezohledňuje cenové změny, klesl na 3,7 %, což znamená, že deflátor HDP se snížil již desáté čtvrtletí v řadě – nejdelší období poklesu cen v moderní historii země. Si Ťin-pching a nová pětiletka: výzva k přechodu od exportu ke spotřebě Data o růstu přicházejí v době, kdy se v Pekingu koná čtvrté plenární zasedání Komunistické strany, na němž se připravuje 15. pětiletý plán do roku 2030. Klíčovým tématem je, zda se prezident Si Ťin-pching rozhodne skutečně podpořit posun ekonomiky směrem k domácí spotřebě. Tento krok by mohl vyvážit dlouhodobé nerovnováhy mezi výrobou a spotřebou, které se v Číně prohlubují už řadu let. Podle Michelle Lam ze společnosti Societe Generale by vláda měla klást důraz především na budování sociální sítě a řešení propadu na trhu s nemovitostmi. „Celková čísla o růstu nejsou tak důležitá jako to, zda se vláda zaměří na strukturální problémy,“ uvedla. Čína zároveň obnovuje obchodní jednání se Spojenými státy, což přidává další vrstvu nejistoty. Prezident Donald Trump v posledních vyjádřeních zmínil jako problematické oblasti vzácné zeminy, fentanyl a sójové boby, což signalizuje, že obchodní vztahy zůstanou napjaté i přes prohlášení o možném „uvolnění napětí“. Peking proto hledá cestu, jak diverzifikovat růst a snížit závislost na vývozu. To však vyžaduje posílení důvěry domácností a oživení realitního trhu – dva faktory, které se zatím nedaří nastartovat. Fiskální podpora a omezené manévrovací pole Čínská vláda už v říjnu oznámila nový balíček fiskální podpory v hodnotě 500 miliard jüanů (70 miliard dolarů) prostřednictvím tzv. kvazifiskálního financování politických bank. Cílem je podpořit místní samosprávy, které trpí poklesem příjmů, a zabránit dalšímu zpomalení investic. K tomu přibylo dalších 500 miliard jüanů v dluhových kvótách určených na splacení závazků vůči firmám a rozšíření infrastrukturních projektů. Podle Bloomberg Economics sice data za třetí čtvrtletí snižují potřebu okamžitých stimulů, ale tvůrci politik se budou muset zaměřit na strukturální nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. V praxi to znamená tlak na vyšší mzdy, posílení domácí spotřeby a stabilizaci realitního trhu. Ekonom Ding Shuang ze společnosti Standard Chartered uvedl, že čínská centrální banka může odložit plánované snížení úrokových sazeb o 10 bazických bodů, protože „pravděpodobnost dosažení letošního růstového cíle je stále vysoká“. Čína před klíčovou křižovatkou Současná data ukazují, že čínská ekonomika zůstává rozdělená na dva světy – exportní sektor s vysokým výkonem a vnitřní ekonomiku zatíženou slabou důvěrou, nízkými investicemi a deflací. Růst o 4,8 % sice naplňuje vládní cíle, ale zároveň upozorňuje, že model založený na vývozu má své limity. Schůzka v Pekingu tak nebude jen o plánech na další pětiletku, ale především o tom, zda Si Ťin-pching dokáže zahájit skutečnou transformaci čínské ekonomiky – od závislosti na zahraniční poptávce k udržitelnému růstu taženému domácí spotřebou. Pokud se mu to podaří, může Čína v příštím desetiletí upevnit svou pozici globálního hospodářského lídra. Pokud ne, hrozí, že i přes silná čísla zůstane její ekonomika zranitelná vůči globálním výkyvům – a její růst bude spíše iluzí než skutečnou stabilitou.