Ekonomika Spojených států zpomaluje, inflace se zmírňuje a trh práce ztrácí na síle. V tomto prostředí Federální rezervní systém přistoupil k dalšímu snížení úrokových sazeb o 25 bazických bodů, přičemž naznačil, že prosincové rozhodnutí nebude automatické. V sázce je rovnováha mezi podporou růstu a prevencí přehřátí. Rostoucí nejistota po uzavření americké vlády navíc ztížila hodnocení skutečného stavu ekonomiky, protože přerušila přístup k důležitým makroekonomickým datům. Aktuální čísla ale přesto naznačují, že oficiální odhady růstu HDP jsou nadhodnocené. Oslabující tvorba pracovních míst od začátku roku ukazuje, že americká ekonomika funguje pod svým potenciálem. Rozpor mezi solidním růstem HDP a stagnujícím trhem práce se tak stává hlavním faktorem, který může určovat další kroky centrální banky. Zpomalení růstu a slabý trh práce Makroekonomové dlouhodobě sledují vztah mezi zaměstnaností a spotřebou, tedy zda výdaje podporují pracovní místa, nebo naopak. Obvykle oba faktory kráčejí ruku v ruce – spotřeba podporuje tvorbu pracovních míst a příjmy z práce zase udržují výdaje. Letos se však tento mechanismus rozpojil. Zatímco oficiální odhady HDP naznačují solidní expanzi, trh práce vykazuje známky ochlazení. Model GDPNow z dílny atlantského Fedu odhaduje růst ekonomiky ve třetím čtvrtletí na 3,9 %. To je téměř dvojnásobek tempa, které lze dlouhodobě udržet bez inflačního přehřátí. Kdyby byl růst skutečně tak silný, mělo by dojít ke zrychlení zaměstnanosti – ta však stagnuje. K tomuto rozporu přispívá i vládní „shutdown“, který zastavil zveřejňování klíčových ekonomických statistik. Tvrdá data, jako jsou údaje o zaměstnanosti či průmyslové výrobě, nejsou k dispozici, zatímco tzv. měkká data – tedy průzkumy mezi podniky a spotřebiteli – ukazují na rostoucí nejistotu. Ta je spojená zejména s cla a obchodními vztahy, jejichž časté změny brzdí důvěru výrobců i poskytovatelů služeb. Index difúze růstu od společnosti BCA Research, který sleduje kombinaci tvrdých a měkkých dat, potvrzuje zpomalení aktivity pod úrovní potenciálu. Tvrdá data dosáhla vrcholu v dubnu a od té doby klesají, zatímco průzkumy firem naznačují ochlazení poptávky. Inflace ustupuje do pozadí Zatímco investoři stále sledují vývoj inflace, pro Fed už není hlavním problémem. Ceny sice ovlivňují cla a dovozní náklady, ale domácí poptávka je slabší, a proto nehrozí přehřátí ekonomiky. Inflaci tak v současnosti neřídí vnitřní tlak, ale spíše vnější faktory, které měnová politika nemůže přímo ovlivnit. Fed vnímá inflaci ve třech rovinách – poptávkové, nabídkové a v očekáváních. Poptávková složka oslabila kvůli stagnujícímu trhu práce, zatímco nabídková zůstává zatížena cly. Tlak z této strany je však izolovaný a samovolně se neposiluje. Fiskální ani měnové stimuly nejsou tak silné jako v letech 2020–2021, kdy pandemie vedla k prudkému nárůstu inflace. Tržní očekávání přitom zůstávají stabilní. Swapy CPI, které odrážejí inflační výhled investorů, naznačují dočasný „celní šok“ v příštím roce s očekávanou inflací kolem 2,9 %. Následné jednoleté forwardové swapy už ale odpovídají inflačnímu cíli Fedu na 2 %, což naznačuje, že trhy věří ve stabilizaci. Podobný obraz nabízejí i pětileté inflační swapy. Z těchto dat vyplývá, že americká ekonomika se nachází v období zpomalení růstu a slábnoucích inflačních tlaků. Tato kombinace dává Fedu prostor pokračovat v postupném snižování sazeb, zejména pokud se trh práce dále ochladí. Co to znamená pro investory Fed nyní stojí před nelehkým rozhodnutím – udržet sazby na stabilní úrovni, nebo reagovat na ekonomické zpomalení dalším uvolněním. Dosavadní vývoj podporuje spíše druhou možnost. Nižší inflace i slabší zaměstnanost snižují riziko přehřátí, zatímco dlouhodobé výnosy státních dluhopisů zůstávají relativně atraktivní. Z makroekonomického pohledu tak analytici doporučují neutrální přístup k akciím, nadváhu ve státních dluhopisech a podváhu v hotovosti i korporátních úvěrech. Trhy se totiž nacházejí v přechodové fázi – inflace klesá, růst zpomaluje a Fed je opatrný. Pokud by se ekonomika zpomalila výrazněji, logickým krokem by bylo přesunout část kapitálu z akcií do defenzivnějších aktiv, například vládních dluhopisů. Naopak v případě, že se inflace znovu zrychlí, investoři by měli omezit expozici vůči akciím i dluhopisům a preferovat hotovost či komodity jako zajištění. Aktuální prostředí ale zatím odpovídá scénáři „měkkého přistání“, kdy ekonomika zpomalí natolik, aby centrální banka mohla uvolnit politiku, aniž by vyvolala recesi. Tento vývoj by mohl udržet stabilitu trhů a podpořit sentiment v závěru roku.