Berkshire Hathaway vstupuje do jedné z nejdůležitějších kapitol své historie. Warren Buffett, který více než 60 let udával směr tomuto investičnímu kolosu, se na konci roku vzdá funkce generálního ředitele. V čele skupiny jej nahradí Greg Abel, dlouholetý insider a manažer, kterému Buffett opakovaně vyjádřil důvěru. Pro investory to na první pohled může znít jako důvod k obavám, ale z dlouhodobého pohledu jde spíše o příležitost než o hrozbu. Buffett neodchází úplně – zůstane předsedou představenstva a plánuje být i nadále denně přítomen v sídle v Omaze. To znamená, že přechod nebude „přerušením“, ale spíše řízeným předáním. Přesto se tím uzavírá jedna éra a Berkshire bez Buffetta v čele bude nutně jinou společností než doposud. A to je možná dobře. Proč přichází změna ve správný čas V posledních letech bylo vidět, že Buffett je výrazně opatrnější než v minulosti. Obrovské hotovostní rezervy – více než 350 miliard dolarů – tlumily výnosový potenciál. Berkshire prodávala akcie, které by z dnešní perspektivy bylo výhodnější držet, a velké akvizice nebývaly tak úspěšné, jak byli investoři u Buffetta zvyklí. Berkshire Hathaway Inc. (BRK-B) Výnosy akcie Berkshire to odrážely. V roce 2025 si připsala kolem 13 %, zatímco index S&P 500 vzrostl o zhruba 16 %. Za posledních 3, 10 i 15 let skupina zaostávala za indexem, což je na Buffetta velmi netypické. To neznamená, že Berkshire je slabá společnost – spíše to ukazuje, že její potenciál nebyl naplno využit. Greg Abel, 63letý manažer, bude mít možnost tuto kapitálovou sílu lépe uvolnit. Od roku 2018 vede nepojišťovací aktivity Berkshire, předtím řídil energetickou divizi. Je známý důrazem na provozní a finanční řízení, ale nemá Buffettovu „auru“ investičního génia ani jeho image na Wall Street. Právě proto se očekává, že Berkshire se posune blíže podobě „normální“ veřejné společnosti – s jasnější komunikací, větší transparentností a pravděpodobně i novou dividendovou politikou. Jak vypadá Berkshire, kterou Abel přebírá Navzdory slabšímu relativnímu výkonu v posledních letech předává Buffett svého nástupce mimořádně silnou společnost. Tržní kapitalizace Berkshire přesahuje 1 bilion dolarů, roční zisk po zdanění je téměř 50 miliard dolarů a akciové portfolio v hodnotě kolem 300 miliard dolarů vede především podíl v Apple a American Express. K tomu přistupují hotovostní a krátkodobé investice přesahující 350 miliard dolarů – rozvaha, kterou Buffett s oblibou přirovnává k „Fort Knox“. Jádro skupiny tvoří pojištění majetku a odpovědnosti – zejména Geico, třetí největší pojišťovna automobilů v USA. Pojišťovací byznys je klíčový nejen díky ziskům, ale i díky tzv. „floatu“ – pojistnému, se kterým může Berkshire pracovat, než jsou vyplaceny pojistné události. Další klíčové pilíře jsou: Burlington Northern Santa Fe (BNSF) – jedna ze dvou velkých nákladních železnic na západ od Mississippi. Berkshire Hathaway Energy – velká energetická společnost s elektrárnami a plynovody. Realitní a makléřské aktivity, doplněné desítkami dalších podniků napříč sektory – od chemického Lubrizolu přes odpočívadla Pilot až po Duracell či NetJets. Každý z hlavních pilířů má pravděpodobně hodnotu v řádu stovek miliard dolarů. Buffettem budovaný konglomerát tak nabízí investorům unikátní kombinaci diverzifikace, stabilního cash flow a expozice na americkou ekonomiku. Buffettovy slabší roky a prostor pro změnu Při detailnějším pohledu na posledních 10–15 let je zřejmé, že Buffettovy tahy nebyly vždy perfektní. Řada velkých akvizic přinesla pouze průměrné nebo podprůměrné výsledky: Lubrizol – zisky nejsou vyšší než v době akvizice za 9,7 miliardy dolarů v roce 2011. Kraft Heinz – hodnota podílu je nižší než původní investice kolem 9 miliard dolarů. Precision Castparts – trvalo téměř deset let, než hodnota dorostla pořizovací ceně 37 miliard dolarů, přičemž jiné letecké tituly by přinesly lepší výsledek. Naopak některé menší transakce, například nákup pojišťovny Alleghany, lze považovat za úspěch. Celkově však platí, že pokud by Berkshire oněch zhruba 80 miliard dolarů vložila do indexu S&P 500, vycházelo by to dnes lépe. K tomu se přidává slabší aktivita v oblasti nových akciových investic a prodeje některých titulů – jako JPMorgan Chase či Wells Fargo – za ceny, které se z dnešního pohledu jeví jako nízké. Buffett také realizoval zisky na Apple, ale část dalšího růstu tím nechal „na stole“. To vše neznamená, že by Buffett ztratil schopnost alokovat kapitál, spíše ukazuje, že v prostředí vysokých valuací a obřího rozměru Berkshire je stále obtížnější najít dost velké a zároveň atraktivní příležitosti. Právě zde nastupuje Abel. Úkoly pro Abela: hotovost, dividendy a struktura Největší otázkou pro investory je, co Greg Abel udělá s obrovskou hotovostní pozicí. V době vysokých valuací je rizikové pouštět se do velkých akvizic jen proto, aby peníze „ležely méně ladem“. Proto se jako logický krok nabízí: pokračování ve zpětných odkupech akcií, otevření prostoru pro pravidelnou dividendu, případné mimořádné dividendy, pokud hotovostní polštář zůstane nadstandardní. Dividenda ve výši kolem 2 % by Berkshire stála zhruba 20 miliard dolarů ročně – méně než polovinu provozních zisků. Přesto by cash pozice zůstala extrémně silná. Za Buffettovy éry se dividenda nevyplácela mimo jiné i proto, že samotný Buffett by z ní musel platit vysoké daně. S Abelem v čele tento argument ztrácí váhu – a část investorů dnes dividendu u tak velkého a ziskového kolosu očekává. Další oblastí je investiční portfolio. Berkshire dlouhodobě staví na aktivním výběru akcií, přičemž vedle Buffetta v něm hrají roli Todd Combs a Ted Weschler. Výsledky však byly smíšené – vedle skvělých investic (Apple, japonské obchodní společnosti) stojí i méně povedené (například vyšší expozice na Occidental). Abel by tak mohl část portfolia více přiblížit logice indexových investic, případně jmenovat formálního investičního ředitele, který by na celek dohlížel. Z provozního hlediska je Berkshire obrovský konglomerát s více než 60 dceřinými společnostmi. Jen zhruba deset z nich je pro celkovou hodnotu skutečně zásadních. Abel tak může zvážit odštěpení nebo prodej menších a okrajových podniků, aby zjednodušil strukturu a uvolnil manažerskou kapacitu pro nejvýznamnější segmenty – zejména pojišťovnictví a energetiku, které dobře zná. Komunikace, důvěryhodnost a nová generace investorů Kromě čistě finančních kroků bude zásadní také komunikace s trhem. Berkshire doposud nepořádala klasické čtvrtletní konferenční hovory a řada dceřiných společností neposkytuje detailní finanční údaje. Abel má příležitost zvýšit transparentnost – například pravidelným zveřejňováním výsledků klíčových jednotek, jako je Lubrizol či Geico, a častější komunikací s analytiky a akcionáři. Důležitým signálem by byl také vyšší osobní podíl Abela na akciích Berkshire. Jeho současný podíl v hodnotě zhruba 175 milionů dolarů je sice vysoký ve srovnání s většinou generálních ředitelů, ale vzhledem k jeho celkovému majetku a příjmům má prostor jej dále navýšit. Nákupy akcií na současných úrovních by trh vnímal jako jasný projev důvěry v budoucnost společnosti. Z dlouhodobého hlediska musí Abel vytvořit novou „příběhovou“ linku pro Berkshire. Tradiční základna akcionářů – často dlouholetí individuální investoři, kteří Buffetta sledovali desítky let – postupně stárne. Společnost bude potřebovat novou generaci držitelů, kteří budou vnímat Berkshire nejen jako odkaz legendárního investora, ale jako moderní, dobře řízený konglomerát s nadprůměrnou ziskovostí a disciplinovanou alokací kapitálu. Pro konzervativního investora zůstává Berkshire i po změně v čele atraktivní volbou. Silná rozvaha, diverzifikované portfolio podniků a vysoký podíl příjmů z USA dělají z akcie v podstatě „superkoncentrovaný podílový fond“. Pokud Abel dokáže využít zděděnou sílu rozvahy a zároveň posunout společnost směrem k vyšší transparentnosti, efektivnější práci s kapitálem a přiměřené dividendě, má Berkshire dobrou šanci dlouhodobě porážet širší trh – i bez Warrena Buffetta v čele.