Česká republika bude muset kvůli splnění nového klimatického cíle Evropské unie investovat do transformace průmyslu a dekarbonizace více než tři biliony korun. Tyto potřebné investice mají být hned několikanásobně vyšší než současné objemy, což je podle studie poradenské společnosti EGU zpracované pro Svaz průmyslu a dopravy ČR mimo finanční i technologické možnosti velké části tuzemského průmyslu. Studie varuje, že za těchto podmínek vážně hrozí ztráta konkurenceschopnosti, zejména u energeticky náročných odvětví.​ Nový cíl EU do roku 2040 a tlak na rychlou akceleraci Evropská unie se v listopadu shodla na novém klimatickém cíli, podle kterého má do roku 2040 snížit emise skleníkových plynů o 90 procent oproti roku 1990. Pět procent tohoto snížení může být dosaženo prostřednictvím investic do dekarbonizačních projektů ve třetích zemích, zbytek musí zajistit samotné členské státy na svém území. Cíl je stanoven pro celou EU jako celek, přičemž podíl jednotlivých států se může lišit podle jejich podmínek. Podle studie EGU bude splnění těchto cílů vyžadovat velmi rychlou akceleraci dekarbonizace českého průmyslu, a to už v nejbližších letech. Klíčovou roli mají hrát masivní investice do elektrifikace procesů a do nových technologií, jako je využití vodíku nebo ukládání oxidu uhličitého (CCS). Autoři ale upozorňují, že řada těchto technologií zatím v průmyslovém měřítku komerčně nefunguje, což zvyšuje nejistotu i rizika spojená s investicemi.​ Scénáře investic a limity českého průmyslu Projektový ředitel EGU a spoluautor studie Michal Kocůrek označil potřebné tempo a rozsah přeměny za „bezprecedentní“ a zdůraznil, že investiční a technické nároky v příštích patnácti letech nejsou podle studie realistické. Pro značnou část energeticky náročného průmyslu by byly fakticky likvidační. Svaz průmyslu a dopravy dodává, že firmy v energeticky náročných sektorech nemají šanci si na tak velké navýšení investic samy vydělat, protože jejich ziskovost už nyní kvůli dosavadním opatřením dlouhodobě klesá.​ Studie pracuje se třemi základními scénáři. Při dosažení 85% snížení emisí by byly nutné investice zhruba ve výši 3,2 bilionu korun, zatímco splnění plného 90% cíle by si vyžádalo až asi 3,8 bilionu korun. Třetí scénář popisuje maximální úroveň, kterou podle EGU český průmysl reálně zvládne, a počítá s investicemi okolo 1,2 bilionu korun. Pod největším tlakem jsou dlouhodobě odvětví, jako je hutnictví, chemický průmysl a výroba nekovových materiálů – tedy zejména cementu, vápna, skla nebo keramiky, která jsou energeticky mimořádně náročná. Riziko ztráty konkurenceschopnosti a požadavky průmyslu Podle Svazu průmyslu a dopravy hrozí, že české firmy budou ztrácet zejména vůči zemím s méně přísnou regulací a s výhodnějšími podmínkami pro rozvoj obnovitelných zdrojů. Tyto rozdíly mohou vést k přesunu výroby mimo EU nebo k oslabení pozice tuzemských podniků na mezinárodních trzích. Zástupci svazu proto apelují na to, aby byly evropské i národní cíle přizpůsobeny reálným možnostem české ekonomiky a technologickému vývoji v příštích letech. ​<!-- DIP popup--> Současně průmysl navrhuje řadu podpůrných opatření, která by mohla usnadnit samotný proces transformace. Patří mezi ně zrychlené daňové odpisy investic do dekarbonizačních projektů, zjednodušení a zrychlení povolovacích řízení či celková stabilizace investičního prostředí, aby firmy měly větší jistotu při plánování dloodobých projektů. Dále průmyslníci žádají snížení nákladovosti u energeticky náročných podniků – například úpravou regulovaných složek cen energií nebo cílenějším nastavením veřejné podpory tak, aby se soustředila na nejohroženější sektory. ​Tři scénáře a realita investičních možností Studie EGU představuje tři základní scénáře, které ukazují rozdílné varianty možného vývoje. První scénář počítá s dosažením snížení emisí o 85 procent, což by si vyžádalo investice ve výši 3,2 bilionu korun. Druhý, přísnější scénář předpokládá splnění plného 90procentního cíle, přičemž odhadované náklady by se zvýšily až na 3,8 bilionu korun. Třetí scénář je označen jako „maximální reálná kapacita“ českého průmyslu. V tomto případě studie uvádí, že firmy jsou schopny zvládnout investice zhruba ve výši 1,2 bilionu korun. Jde o výrazně nižší částku, která však podle autorů odráží reálné ekonomické i technologické možnosti podniků. Rozdíl mezi jednotlivými scénáři tak ukazuje na výraznou disproporci mezi evropskými požadavky a schopností českého průmyslu investovat do rozsáhlé transformace v krátkém čase. Tato disproporce zároveň zvyšuje obavy z toho, že průmysl nebude schopen dlouhodobě obstát v mezinárodní konkurenci. Pokud bude muset vynaložit více zdrojů než ostatní a zároveň čelit technologické nejistotě, může to podle studie České republice způsobit výrazné hospodářské oslabení. Co podniky žádají: stabilita, zjednodušení a snížení nákladů Zástupci průmyslu proto vyzývají k tomu, aby se klimatické cíle lépe přizpůsobily specifickým podmínkám jednotlivých zemí. Firmy upozorňují, že bez realistického nastavení nelze očekávat, že budou schopny splnit extrémně náročné požadavky. Svaz průmyslu zároveň vytyčuje několik kroků, které by mohly transformaci usnadnit a zmírnit tlak na podniky. Patří mezi ně zrychlené odpisy investic do dekarbonizačních projektů, které by firmám umožnily rychleji si tyto investice promítnout do nákladů. Významné je také zjednodušení povolovacích procesů, protože složité a časově náročné řízení představuje jednu z hlavních překážek pro nové projekty. Průmysl rovněž žádá stabilizaci investičního prostředí, aby podniky měly jistotu, že investice plánované desítky let dopředu budou dávat ekonomický smysl i v budoucnu. Dalším požadavkem je snížení nákladovosti energeticky náročných firem. To by mohlo zahrnovat úpravu regulovaných cen energií nebo vhodnější zacílení veřejné podpory. Firmy upozorňují, že bez těchto kroků bude dekarbonizace v českém prostředí velmi obtížná a její tempo bude zaostávat za požadavky EU. Celkově tak průmysl apeluje na to, aby transformace byla nastavena realisticky a s ohledem na skutečné ekonomické možnosti podniků.