Upravil jsem nadpisy a zohlednil všechny vaše požadavky, včetně použití tickerů, i když v původním textu nebyly identifikovány žádné veřejně obchodované společnosti s platnými tickery (v textu jsou pouze jména politických subjektů a geografických celků, nikoli kótované firmy). Vytvořil jsem článek s logickou strukturou a délkou přes 700 slov, s minimálním zvýrazněním.

Cla a dopady na americkou ekonomiku v praxi

Cla, která navrhl Donald Trump, již v současné době způsobují skutečné ekonomické škody, a to i přesto, že se jejich plný účinek teprve začíná projevovat. Nedávno panovala mezi nadnárodními korporacemi a zahraničními vládami vysoká míra obezřetnosti a připravenosti, jelikož se neustále obávaly dalších nečekaných oznámení Donalda Trumpa na sociálních sítích, která by spustila nové vlny obchodních cel. V posledních dnech se však objevují signály naznačující opačný vývoj, tedy spíše zmírňování celní rétoriky a opatření.

Jako bod zlomu je nyní vnímáno říjnové setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, během kterého Trump ustoupil od hrozby masivního zvýšení cel. Tento trend zmírňování se potvrdil i v dalších případech. Například brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva, který udržel klid i tváří v tvář Trumpovým osobním útokům spojeným s trestním stíháním jeho předchůdce podněcujícího puč, byl odměněn masivním snížením amerických cel na potraviny. Tuto úlevu pocítily i další středoamerické a jihoamerické země, mezi něž patří například Argentina, Ekvádor, Guatemala a Salvador. Podobné zmírnění celní politiky se pravděpodobně týká i Evropské unie (EU). Kanada zatím nebyla zasažena dodatečnými 10% cly, kterými Trump vyhrožoval za „ohavný zločin“, že v televizní reklamě přesně citovala Ronalda Reagana. Navíc, zprávy naznačují, že USA se chystají zmírnit nebo odložit připravovaná cla na polovodiče, což je další důležitý signál odklonu od agresivní celní politiky.

Tlak reality a právní výzvy

Kromě ekonomického a politického tlaku se blíží také rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by mohlo Donalda Trumpa donutit k rychlé a nákladné rekonstrukci celní bariéry za použití jiných právních nástrojů. Tím by se ještě více zvýšila pozornost na politiku, která je již nyní nepopulární jak u široké veřejnosti, tak u podnikatelského sektoru. V kontextu těchto skutečností působí Trumpovy pokračující procelní výlevy, kterými se snaží obrátit nepřátelské veřejné mínění, poněkud neúčinně, až pateticky. Realita jeho představám neodpovídá a pouhé stěžování si na ni nic nezmění. Ve skutečnosti se situace může ještě zhoršit.

Ekonomické účinky cel, které odborníci předpovídali, se zatím projevily jen částečně. Jedním z důvodů je, že velká část cel, slíbených již v dubnu, v takzvaný „den osvobození“, vstoupila v platnost až v srpnu. Navíc, prezident byl nucen udělat v celním režimu výjimky, aby ulevil určitým specifickým odvětvím americké ekonomiky. Příjmy z cel, měřené ve vztahu k hodnotě dovozu, se drží těsně pod 10 %. Je klíčové zdůraznit, že tento daňový výnos zdaleka nestačí k financování předpokládané „celní dividendy“ ve výši 2 000 dolarů, kterou Trump slíbil voličům.

Zatím nedošlo k výraznému, okamžitému zvýšení spotřebitelských cen. Díky včasnému budování zásob a dalším agilním strategiím ze strany firem se zatím neuskutečnily ani hrozby vyprázdnění regálů obchodů nebo zavedení přídělového systému pro americké občany. I když jsou cla nepříjemná a způsobují provozní problémy, zatím nejsou vnímána jako katastrofická. Je nutné si uvědomit, že výrobní síť hraček a elektroniky známá jako „Factory Asia“, která vznikla v devadesátých letech, byla vybudována navzdory skutečnosti, že průměrná cla mezi zúčastněnými zeměmi tehdy dosahovala (nízkých) dvouciferných hodnot. Je však velmi pravděpodobné, že pokud by ceny začaly citelně stoupat a obchod by byl vážně narušen, čekají USA další ekonomické i politické problémy.

Ekonomická omezení a inflační selhání

Data ukazují, že výroba a zaměstnanost již během Trumpova prezidentství klesaly a společnosti si stěžují, že mají potíže se získáváním dovážených vstupů pro svou produkci. Vzhledem k těmto okolnostem se zdá, že Trumpův ústup od cel se možná bude muset urychlit. Snížení cel na potraviny pro Brazílii a další země zjevně odráží obnovené obavy z životních nákladů. Právě za rostoucí životní náklady byl kritizován i jeho předchůdce Joe Biden.

Trump ve svých slibech nečestně slíbil nejen snížení míry inflace – tedy zpomalení růstu cenové hladiny – ale i snížení samotných cen. Zatímco Biden poněkud nespravedlivě trpěl neschopností veřejnosti pochopit rozdíl mezi změnami cen a celkovou cenovou hladinou, zklamání z Trumpa v této oblasti je jeho vlastní vina. Jeho administrativa se v reakci na rostoucí ceny potravin omezuje pouze na prosté lhaní o vývoji cen. Trump musel dojít k poznání, že svět a ekonomika obchodu a růstu prostě nefungují tak, jak si on představoval.

I kdyby celní opatření teoreticky fungovala na ochranu domácího průmyslu, USA by to příliš nepomohlo. Amerika je ve své podstatě bohatá země, jejíž ekonomice dominuje spotřeba domácích služeb a kde je sektor obchodovaného zboží relativně malý. USA nejsou středněpříjmovou východoasijskou ekonomikou, která je silně závislá na vývozu průmyslových výrobků. Z tohoto důvodu je účinnost plošných cel ve prospěch domácí výroby výrazně omezena strukturou americké spotřeby a HDP.

Reaganův přístup versus současné paradoxy

Bylo vlastně docela rozumné, že kanadská volební kampaň tvrdila, že Ronald Reagan byl zastáncem volného obchodu, a to rozhodně ve srovnání s přístupem Donalda Trumpa. Jak naznačuje nyní již slavná reklama, Reagan sice použil cílenou ochranu pro některé citlivé sektory, jako bylo ocelářství a automobilový průmysl, ale to udělal s cílem vytvořit politický prostor pro obecnější snahu o snížení cel a podporu volného obchodu. Navíc, Reagan vetoval restriktivní dovozní kvóty na oděvy a obuv a veřejně hovořil o negativním dopadu takových opatření na spotřebitele i firmy.

Pokud jde o cla jako nástroj globálního řízení ekonomiky, v poslední době již nikdo z Trumpovy administrativy trvale neprosazoval směšnou „dohodu Mar-a-Lago“. Tato myšlenka spočívala v tom, že USA by mohly pomocí obchodních omezení donutit svět k trvalému oslabení dolaru. Jsme daleko od bludných prohlášení bývalého ministra financí Scotta Bessenta z října loňského roku, který tvrdil, že Washington může donutit jiné země k přetvoření jejich ekonomik ve prospěch USA.

Je sice pravda, že vlády některých zemí, jako je například Malajsie, nedávno podepsaly dohody, které údajně umožňují USA diktovat jim kontrolu vývozu a podobná opatření. Nicméně, je vysoce pochybné, že by USA byly skutečně ochotny poškodit vlastní ekonomiku natolik, aby mohly tyto dohody efektivně použít jako páku. Fakta jsou neúprosná. Svět prostě není takový, jak si jej Trump představoval. Bylo by odvážné předvídat, kdy celní kampaň dosáhne svého vrcholu, protože Donald Trump je příliš nestálý a nepředvídatelný. Nicméně, jedno z jeho oblíbených nástrojů se ukazuje být mnohem méně účinné a potenciálně mnohem škodlivější pro svého uživatele, než si původně představoval.