Eurozóna vstupuje do roku 2026 v situaci, která se ještě před několika měsíci zdála nepravděpodobná. Navzdory turbulentnímu období způsobenému americkými cly zavedenými administrativou Donalda Trumpa dokázala evropská ekonomika prokázat vyšší míru odolnosti, než očekávala většina analytiků i sama Evropská komise. Největší výkonnostní překvapení přinesly zejména první měsíce roku, kdy došlo k výraznému nárůstu exportu ještě před zavedením celních překážek. Tento efekt pomohl částečně kompenzovat pozdější zpomalení a vytvořil pevnější základ pro vývoj ve druhé polovině roku. Evropská komise nyní očekává, že ekonomika eurozóny poroste v roce 2025 tempem 1,3 %, což představuje mírné zvýšení oproti předchozí prognóze. V dalších dvou letech by měl růst dosáhnout 1,2 % v roce 2026 a následně zrychlit na 1,4 % v roce 2027. Tento výhled odráží především kombinaci vyšších vládních výdajů, postupně se zvyšující soukromé spotřeby a stále velmi napjatého trhu práce, který drží zaměstnanost na vysoké úrovni. I přes složité globální prostředí tak EU pokračuje v růstu a ekonomika se postupně odmazává z nerovnoměrných dopadů, které způsobily obchodní bariéry a geopolitická nejistota. Komisař pro hospodářství Valdis Dombrovskis k tomu dodává, že vzhledem k současným podmínkám bude zásadní přijmout rozhodné kroky, které posílí domácí růst a sníží závislost na vnějších faktorech. Vývoj inflace a očekávání centrální banky Jedním z klíčových prvků ekonomického výhledu zůstává inflace. Evropská komise potvrzuje, že inflace v eurozóně v roce 2025 klesne na 2,1 %, tedy téměř přesně na cíl Evropské centrální banky. V letech 2026 a 2027 by se inflace měla udržet poblíž dvouprocentní hranice, přesto však existuje několik proměnných, které mohou tento vývoj narušit. Patří mezi ně například nově navržený systém stanovení cen uhlíku, jehož dopad by mohl inflaci v roce 2027 zvýšit o 0,3 procentního bodu — ovšem pouze pokud nebude jeho implementace odložena, jak vlády v EU aktuálně zvažují. Z pohledu ECB je současná situace relativně stabilní. Přestože region čelí vnějším tlakům — od obchodních bariér až po dopady války na Ukrajině — většina představitelů banky nevidí důvod dále snižovat úrokové sazby, pokud nedojde k výraznějšímu ekonomickému šoku nebo prudkému poklesu inflace. Komise tento pohled potvrzuje, když rizika spojená s cenovým vývojem označuje za „vyvážená“. Trhy budou se zvýšenou pozorností sledovat prosincové zasedání ECB, kdy bude zveřejněna další sada projekcí. Pokud nové údaje ukážou rychlejší pokles inflace, může se debata o snižování sazeb opět otevřít — i když zatím to nevypadá jako pravděpodobný scénář. Rozdíly mezi zeměmi a výhled klíčových ekonomik Zatímco eurozóna jako celek vykazuje postupné zlepšení, rozdíly mezi jednotlivými ekonomikami zůstávají výrazné. Španělsko a Francie dosáhly ve třetím čtvrtletí solidního růstu, když jejich ekonomiky expandovaly o 0,6 % respektive 0,5 %. Oproti tomu Německo a Itálie stagnovaly, což potvrzuje, že jádrové ekonomiky eurozóny se z problémů roku 2025 vzpamatovávají pomalejším tempem. Německo, které prošlo dvouletým poklesem, zaznamenalo na začátku roku podporu díky růstu exportu. Později však tento efekt odezněl, což opět ukázalo závislost země na zahraniční poptávce. Berlín nyní spoléhá na investiční plán kancléře Friedricha Merze, který zahrnuje rozsáhlé výdaje na infrastrukturu a obranu v řádu stovek miliard eur. Tento krok by měl zvýšit tempo růstu Německa na 1,2 % v letech 2026 a 2027, což je výrazné zlepšení oproti letošním 0,2 %. Ve Francii naopak růst brzdí politická nejistota spojená s rozpočtem. Ta má podle komise negativní dopad především na investice, přesto by se francouzská ekonomika měla v příštím roce zvýšit o 0,9 %, což je stále mírné zrychlení oproti roku 2025. Komise očekává, že regionální rozdíly se budou v příštích letech postupně snižovat, přičemž země periferie — tedy například Španělsko či Portugalsko — by měly v roce 2026 překonat průměr eurozóny. Rizika pro výhled růstu a stav veřejných financí Přestože je výhled eurozóny relativně stabilní, komise zdůrazňuje, že rizika pro celkový růst zůstávají výrazná. Nejde jen o geopolitickou nejistotu či inflaci, ale také o stav veřejných financí. Očekává se, že rozpočtový deficit eurozóny vzroste z 3,1 % HDP v roce 2024 na 3,4 % v roce 2027, především kvůli vyšším výdajům na obranu. Ve stejném období se má celkové zadlužení zvýšit na přibližně 90 % HDP. Komise upozorňuje, že fiskální politika bude muset být ve střednědobém horizontu opatrnější a cílenější, aby se zabránilo dalšímu zhoršování dluhové dynamiky. Na druhou stranu však právě vyšší vládní výdaje v nejbližších letech podpoří růst a pomohou stabilizovat ekonomiku v době globálních otřesů.