Evropa se znovu ocitá v nepříjemné pozici: klíčová geopolitická rozhodnutí se odehrávají bez jejího přímého vlivu. Zatímco Spojené státy a Rusko urychlují jednání o možném mírovém plánu pro Ukrajinu, evropské vlády jen zpovzdálí sledují, jak se formuje iniciativa, která zásadně ovlivní bezpečnostní architekturu kontinentu. Předseda Evropské rady Antonio Costa během návštěvy Jižní Afriky otevřeně přiznal, že EU nebyla o návrhu předem informována. To vyvolalo v Bruselu viditelné napětí – zejména proto, že téma okamžitě zastínilo přípravy na zasedání G20. Evropské vlády tak nyní spíše reagují, než aby proces aktivně formovaly. Kolem poledne proběhl telefonát mezi evropskými lídry a ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Německý kancléř Friedrich Merz, francouzský prezident Emmanuel Macron a britský premiér Keir Starmer se shodli na zásadních bodech: ukrajinská armáda musí být schopna bránit suverenitu země a současná kontaktní linie má být výchozí základnou pro jednání. Postoj Evropy je tedy jasný, ale jeho váha v tuto chvíli zůstává omezená. Zelenskyj má dnes hovořit i s nizozemským premiérem Dickem Schoofem. Napjatá diplomacie a návrh mírového plánu Vedoucí představitelé EU, včetně předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, se mají osobně setkat na summitu G20, aby si ujasnili strategii. Očekává se účast finského prezidenta Alexandra Stubba, který má pověst politika schopného navázat funkční komunikaci i s americkým prezidentem – a právě o kontakt s Washingtonem nyní Evropa usiluje nejvíce. Situace připomíná diplomatický maraton z letošního srpna, kdy se evropští lídři snažili najít cestu k tomu, aby na ně americká administrativa brala větší ohled. Výsledkem tehdy bylo improvizované jednání v Bílém domě několik dní po summitu Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem na Aljašce. Samotný návrh mírového plánu o 28 bodech, jehož podobu získala agentura Bloomberg, obsahuje výrazné ústupky vůči Moskvě. Klíčové body uvádějí, že Krym, Luhansk a Doněck mají být uznány jako de facto ruské, a to „včetně Spojených států“. Další zásadní podmínkou je, že Ukrajina se má vzdát ambice vstoupit do NATO. Zelenskyj ve svém prohlášení uvedl, že Ukrajina „pracuje na dokumentu připraveném americkou stranou“ a zdůraznil, že výsledkem musí být skutečný a důstojný mír. Evropské priority a tlak na vlastní řešení Zatímco se globální velmoci posouvají směrem k vlastnímu řešení, EU se snaží dopracovat alespoň to, co kontroluje přímo – návrh na využití zmrazených ruských aktiv. Evropská komise oznámila, že práce na tomto plánu pokračují bez ohledu na mírovou iniciativu USA a Ruska. Tlak na rychlou akci je značný. Washington a Moskva si v posledních týdnech budují dominantnější pozici, což Evropanům jasně ukazuje, že pokud chtějí spolurozhodovat, musí přijít s vlastním promyšleným a proveditelným návrhem. V Bruselu se zároveň kupí další témata, která odrážejí, jak komplikovaná je současná geopolitická realita. Evropská komise varovala italskou vládu kvůli snaze zablokovat akvizici Banco BPM ze strany UniCredit, což ukazuje na rostoucí napětí mezi Římem a Bruselem ohledně konsolidace bankovního sektoru. EU také zahájila právní řízení proti Slovensku kvůli změně ústavy, která dále zvyšuje napětí mezi Bruselem a vládou Roberta Fica. V jiných oblastech zase EU zvažuje přímé investice do australského těžebního sektoru, aby zajistila stabilní dodávky klíčových minerálů. Na pozadí toho všeho se blíží rozhodnutí ratingové agentury Moody’s ohledně Itálie – krok, který může ovlivnit vnímání fiskální stability celé eurozóny. Evropa pod tlakem v době globálních změn Nejzajímavější je však kontrast mezi schopností jiných světových center moci jednat a evropským tempem. Britská ekonomika stále trpí slabým růstem produktivity, přičemž dopady Brexitu podle nové studie dosáhly ztráty 6–8 % HDP na osobu, což odpovídá 180 až 240 miliardám liber. Podobné tlaky se odrážejí i na širší evropské scéně. Komisař pro obchod Maroš Šefčovič ukončil cestu do Austrálie, kde EU hledá nové cesty k zajištění kritických surovin. Zároveň Německo tlačí na dohodu, která by Spojenému království umožnila přístup k obrannému fondu EU – dalšímu kroku, jenž může ovlivnit budoucí rozložení sil. A do toho všeho vstupují i domácí politické signály. Maďarský premiér Viktor Orbán mluví o potřebě amerického finančního štítu v případě spekulativního útoku na maďarský dluh, a dokonce připodobňuje situaci k Argentině. Investoři však zatím nevidí žádné známky blížícího se kolapsu – Maďarsko navíc patří k nejvýkonnějším rozvíjejícím se trhům. Celý obraz tak ukazuje Evropu ve složité pozici. Kontinent má potenciál ovlivňovat dění, ale často reaguje s odstupem a pod tlakem událostí, které formují jiní. Mírové rozhovory o Ukrajině jsou toho nejvýraznějším příkladem: USA a Rusko určují tempo, zatímco EU se snaží najít prostor, kde její hlas nepůsobí jen jako dodatečný komentář. Evropa však zároveň disponuje schopností přetvářet vlastní prostředí – od právních postupů až po ekonomické nástroje. Otázkou je, zda tento potenciál dokáže využít včas, nebo zda se i nadále bude probouzet až ve chvílích, kdy se klíčové rozhodnutí již rodí mimo její kontrolu.