Mezinárodní umělci pořádají velká vystoupení, ale země potřebuje méně byrokracie a více koncertních sálů. Indie zažívá hudební renesanci, kterou by jí před pár lety málokdo přisuzoval. Zatímco dříve byla živá hudba doménou bollywoodských hvězd a domácích festivalů, dnes do země míří světové značky a špičkoví umělci. Příkladem je nedávný debut manchesterského The Warehouse Project v Bombaji – ikonické rave akce, která přinesla do Indie autentickou atmosféru evropské klubové kultury. Pod střechou arény, kde se tancovalo do rytmu norského producenta Suchiho nebo australského DJ Boringa, bylo jasně cítit, že indická generace Z a mladí profesionálové chtějí být součástí globální hudební scény. Billboardy v Bombaji dnes lákají na K-Pop festivaly, Enrique Iglesiase nebo Charlotte de Witte, zatímco značky jako Boiler Room či DGTL přidávají Indii na mapu svých světových zastávek. Fenomenální úspěch měly také koncerty Coldplay v Bombaji a Ahmedabadu, které trvaly pět dní a byly beznadějně vyprodané. Premiér Narendra Modi na ně reagoval prohlášením o „rostoucí koncertní ekonomice Indie“, což bylo zároveň uznáním, že živá hudba se stává důležitou součástí kulturní i ekonomické identity země. Podle analýzy společnosti EY má indický zábavní průmysl hodnotu 1,4 miliardy dolarů a v příštích třech letech by měl růst tempem téměř 20 % ročně. Cíl Dillí je ambiciózní – do roku 2030 chce, aby se Indie zařadila mezi pět největších trhů živé zábavy na světě, po boku Spojených států, Velké Británie, Jižní Koreje a Spojených arabských emirátů. Zdroj: Shutterstock Problémy, které brzdí rozmach Navzdory optimismu zůstává realita složitější. V zemi s více než miliardou obyvatel stále chybí dostatek koncertních sálů a hal splňujících mezinárodní standardy. Mimo několik kriketových stadionů, které slouží jako improvizovaná místa konání, musí promotéři bojovat s přetíženou infrastrukturou a byrokratickým labyrintem. Organizátoři koncertů často potřebují více než deset samostatných povolení a licencí – od místních úřadů, policie, požární správy či kulturních komisí. „Vždy jsme měli pocit, že nám někdo drží pistoli u hlavy, když žádáme o povolení,“ říká Joji George, veterán indického showbyznysu, který už v 90. letech přivezl do Indie Bon Joviho a podílel se na organizaci festivalu Sunburn. Podle něj se od té doby změnilo jen málo. Tento nepružný systém má konkrétní následky. V loňském roce byl například kanadský DJ deadmau5 nucen zrušit koncert v Bombaji kvůli bezpečnostním opatřením během návštěvy premiéra Modiho. Švédské vydavatelství Drumcode Records, vedené techno ikonou Adamem Beyerem, zrušilo svůj klubový večer bez jakéhokoli vysvětlení. A nedávno The Smashing Pumpkins odvolali své první indické turné, protože podle jejich vyjádření „nebylo možné zajistit úroveň produkce, kterou očekávají oni i fanoušci“. Reformy na papíře, realita v terénu Vláda si tyto problémy uvědomuje. Ministerstvo informací a vysílání představilo návrh na zavedení jednotného digitálního licenčního systému, který by výrazně zjednodušil proces schvalování akcí. Plán počítá také s výstavbou 25 až 30 moderních koncertních sálů, které by splňovaly mezinárodní technické standardy, a s podporou domácích umělců formou dotací. Tento krok je zásadní, protože Indie sice disponuje talentovanou hudební komunitou, ale bez kvalitní infrastruktury a právní jistoty zůstává závislá na zahraničních produkčních týmech. Zatímco Spojené arabské emiráty nebo Jižní Korea už dávno vybudovaly strategii „kulturního exportu“, Indie teprve začíná chápat, že kultura může být tvrdou ekonomikou – stejně důležitou jako technologie nebo film. Další překážkou zůstávají přísné noční limity. V Bombaji i dalších městech se bary a kluby zavírají krátce po půlnoci, což omezuje délku koncertů i možnosti následných akcí. Mnohé večírky se tak přesouvají do soukromých domů. Promotér Mark Abbott, který spolupracoval na uvedení The Warehouse Project, říká, že zvyk vyrazit „brzy večer“ zatím není součástí indické kultury. První DJové často hrají před poloprázdným sálem, zatímco hlavní vystoupení začínají pozdě – a končí dříve, než by si publikum přálo. „Budeme muset pracovat na tom, jak lidi motivovat přijít dříve a podpořit všechny umělce,“ dodává Abbott s úsměvem, že „Manchester jsme přivezli do Bombaje – a dokonce i déšť“. Zdroj: Shutterstock Indie mezi potenciálem a byrokracií Současná vlna zájmu o koncerty, festivaly a mezinárodní hvězdy ukazuje, že Indie stojí na prahu kulturní transformace. Roste střední třída, mladí lidé mají vyšší kupní sílu a díky sociálním sítím chtějí být součástí globálních trendů. Jenže bez investic do infrastruktury a zjednodušení povolovacích procesů může tento rozmach ustat dříve, než dosáhne svého vrcholu. Pokud se vládě podaří odstranit byrokratické bariéry a vytvořit prostředí pro kulturní podnikání, může se z Indie do roku 2030 skutečně stát hudební velmoc, kam budou globální hvězdy jezdit stejně samozřejmě jako do Londýna nebo Soulu. Zatím je to však boj mezi ambicí a realitou – mezi vizí otevřených pódií a skutečností zavřených dveří po půlnoci.