místo ze 41 sledovaných zemí. Meziroční růst spotřebitelských cen dosáhl 2,5 %, zatímco v září činil 2,3 %. Ačkoli inflace zůstává v rámci Evropské unie spíše pod průměrem, její říjnové zrychlení bylo výraznější, než se očekávalo, a bylo taženo především růstem cen potravin.

<!– DIP popup–>

Česká inflace pod kontrolou, ale s mírným nárůstem

Podle údajů statistického úřadu vzrostly v říjnu ceny potravin a nealkoholických nápojů meziročně o 3,6 %, přičemž meziměsíčně šly nahoru o 1,1 %. Výrazněji zdražila káva (o čtvrtinu), kakao (o pětinu) a čokoláda (o 18 %). Vyšší byly i ceny mléčných výrobků, vajec a masa, které se oproti loňsku zvýšily o 6–8 %.

Naopak protiinflačně působí energie, jejichž ceny meziročně klesly – elektřina o 3,6 %, plyn o 7,9 % a tuhá paliva o 2,6 %. Ceny nájemného ale stouply o téměř 6 %, stejně jako vodného a stočného, což potvrzuje, že tlak na výdaje domácností zůstává v oblasti bydlení nadále vysoký.

Z pohledu spotřebitelského koše je patrné, že zdražování se soustředí do služeb, které meziročně rostly o 4,6 %, zatímco ceny zboží stouply jen o 1,3 %. Nejvýraznější růst byl zaznamenán u stravování a ubytování, kde ceny vzrostly o více než 5 %.

Evropa: inflace dál klesá, Česko drží střed pole

V evropském kontextu si Česká republika drží relativně příznivou pozici, i když v říjnu klesla ze 10. na 14. místo mezi zeměmi s nejnižší inflací. Nejvyšší inflaci v Evropě má nadále východní část kontinentu, kde se hodnoty pohybují mezi 7 a 11 %.

Na opačném konci žebříčku stojí země s deflací – například Kypr, kde ceny meziročně klesly o 0,3 %, nebo státy s minimální inflací kolem 0,1 %. Ve srovnání se sousedními zeměmi má Česká republika vyšší inflaci než Německo (2,3 %), ale nižší než Polsko, Rakousko a Slovensko, kde se pohybuje kolem 3–4 %.

V celé eurozóně inflace podle odhadu mírně zpomalila na 2,1 %, čímž se přiblížila cíli Evropské centrální banky. Ceny tak v průměru rostou v souladu s představami měnové politiky.

Ve světovém kontextu je situace odlišná – v USA se inflace drží kolem 3 %, zatímco v Číně po měsících deflace opět mírně vzrostla o 0,2 %, což naznačuje oživení spotřebitelské poptávky.

Potraviny a bydlení jako hlavní faktory české inflace

Růst cen v Česku je dlouhodobě tažen především potravinami a službami spojenými s bydlením. V říjnu meziročně zdražilo maso, pekárenské výrobky, čokoláda i alkoholické nápoje. Ceny lihovin stouply o 4 %, tabákových výrobků o 6 % a víno i pivo zaznamenaly mírný růst.

V oblasti bydlení pokračuje zdražování nájemného, vodného, stočného a tepla, které se pohybuje mezi 2–6 %. To částečně kompenzují nižší ceny energií, jež se začaly promítat do faktur pro domácnosti. Na meziroční snížení celkové cenové hladiny působí i odívání a obuv, kde ceny klesají už více než rok.

Meziměsíčně pak zdražily zejména pekárenské výrobky, ovoce, vejce a mléko, zatímco máslo a brambory zlevnily. Spotřebitelské ceny se tak v říjnu oproti září zvýšily o 0,5 %.

Stabilní jádrová inflace a opatrná měnová politika

Zatímco celková inflace mírně kolísá kvůli sezónním položkám, jádrová inflace – tedy očištěná o regulované a volatilní ceny – zůstává stabilní kolem 2,8 %. Právě tato složka inflace je klíčová pro rozhodování měnové politiky, protože lépe odráží vývoj domácí poptávky a nákladů.

Současná úroveň inflace ukazuje, že cenový růst je sice blízko inflačnímu cíli, ale ekonomika se ještě zcela nevrátila k rovnováze. Rostoucí náklady na bydlení, mzdy a služby stále vytvářejí tlak na celkovou cenovou hladinu.

Centrální banka proto udržuje přísné měnové podmínky a vyčkává, až se cenová stabilita plně obnoví. V závěru roku očekává, že se inflace bude držet poblíž současných hodnot, aniž by došlo k výraznému zrychlení.

🐂💸 Bullionářovo suma sumárum: inflace zpomalila, ale strukturální tlaky přetrvávají

Inflace v České republice zůstává pod kontrolou, ale její mírné zvýšení v říjnu ukazuje, že cenové tlaky úplně nevymizely. Potraviny a náklady na bydlení zůstávají nejvýraznějšími faktory růstu, zatímco energie působí opačně. V evropském kontextu se Česko pohybuje ve střední části žebříčku, s inflací blízkou průměru Evropské unie.

Ekonomika tak pokračuje v postupné normalizaci po letech extrémních cenových výkyvů, ale návrat k plné stabilitě bude ještě vyžadovat čas a trpělivost měnové politiky.