V sázce je nejen desítky miliard dolarů, které americké firmy zaplatily na clech, ale i samotný rozsah prezidentské moci nad globálním obchodem.Podle žalobců Trump překročil své pravomoci, když se při zavádění cel opíral o zákon o mezinárodních mimořádných ekonomických pravomocích z roku 1977. Tento zákon vznikl po aféře Watergate právě proto, aby omezil pravomoci prezidenta a umožnil mu zasahovat pouze v případech skutečné mezinárodní krize. Nižší soudy již rozhodly, že IEEPA prezidentovi nedává právo ukládat cla, a proto považují většinu Trumpových dovozních daní za nelegální.Pokud Nejvyšší soud tento názor potvrdí, mohlo by to zásadně omezit schopnost prezidenta jednostranně ovlivňovat obchodní vztahy a přetvářet globální toky zboží a kapitálu. Trump by tak přišel o svůj klíčový nástroj, kterým během obou svých funkčních období dramaticky změnil podobu mezinárodního obchodu.Rozhodnutí však nepřijde hned – očekává se až za několik týdnů či měsíců, což znamená, že nejistota ohledně budoucnosti amerických cel může přetrvat až do konce roku.Cla jako symbol Trumpovy ekonomické politikyTrump využíval cla jako hlavní nástroj své politiky ekonomického nacionalismu. Tvrdil, že chrání americký průmysl a omezují obchodní deficity. Během druhého funkčního období ale rozšířil jejich použití do nebývalé šíře.Opíral se přitom o IEEPA, který mu měl údajně umožnit reagovat na zahraniční hrozby. Tento zákon použil například k uvalení cel na čínské zboží s odkazem na fentanylovou krizi, na Mexiko a Kanadu kvůli obchodním deficitům nebo na Indii a Brazílii kvůli jejich vztahům s Ruskem. Podle kritiků však žádný z těchto případů nesplňuje podmínku „mimořádné situace“ – tedy základní předpoklad použití tohoto zákona.Podle analýzy Bloomberg Economics USA denně vybírají na těchto clech 556 milionů dolarů, což představuje zhruba 75 % všech dodatečných celních příjmů v roce 2025. Roční výnos z těchto cel by měl dosáhnout více než 140 miliard dolarů.Pokud by Nejvyšší soud rozhodl proti Trumpovi, mohla by být efektivní celní sazba snížena z 15,9 % na 6,5 % – tedy zhruba na polovinu. Pro srovnání, když se Trump v lednu 2025 vrátil do úřadu, činila průměrná sazba pouhých 2,3 %.Chcete využít této příležitosti?Ekonomické a politické dopady rozhodnutíRozhodnutí Nejvyššího soudu může mít rozsáhlé ekonomické důsledky. Pokud by byla cla zrušena, americké ministerstvo financí by přišlo o miliardy dolarů na příjmech a možná by muselo firmám vracet již zaplacené částky. Takový krok by mohl krátkodobě podpořit firemní zisky a částečně posílit ekonomickou aktivitu, zároveň by však zvýšil rozpočtový deficit.Firmy už nyní očekávají, že pokud soud rozhodne proti prezidentovi, budou žádat o vrácení přeplatků. Podle podnikatele Jesse Nepstada z Montany, který dováží kávové doplňky, byly jeho společnosti neoprávněně účtovány cla ve výši 200 000 dolarů a úřady mu sdělily, že refundace potrvá až 300 dní. „Pokud bude vše zrušeno, jak dlouho bude trvat, než všechny podniky dostanou své peníze zpět?“ uvedl.Sázkové trhy mezitím Trumpovi přisuzují zhruba 60% šanci na prohru, zatímco investiční společnosti na Wall Street už skupují práva na potenciální refundace – sázka na prohru prezidenta by jim mohla přinést miliardové zisky.Klíčová ústavní otázka: kdo má skutečně právo uvalovat claPřed Nejvyšším soudem stojí zásadní ústavní otázka: má prezident právo vybírat cla bez souhlasu Kongresu? Odpůrci Trumpových opatření tvrdí, že nikoli.Zákon IEEPA podle nich nikdy neměl být použit k uvalování cel – Kongres výslovně vynechal pojem „cla“ z jeho textu, aby si tuto pravomoc ponechal. Proto podle žalobců Trump jednal mimo rámec ústavy a porušil princip oddělení moci.„Tento spor není o moudrosti cel nebo o politice obchodu,“ napsali právníci v dokumentu podaném Nejvyššímu soudu. „Je o tom, kdo má moc zdanit americký lid.“Právní odborníci přirovnávají tento případ k rozhodnutí z roku 1952, kdy soud zablokoval pokus prezidenta Harryho Trumana znárodnit ocelářské společnosti během korejské války. Podle profesora ústavního práva Michaela McConnella ze Stanfordu jde o nejvýznamnější spor o ekonomické pravomoci prezidenta za posledních více než 70 let.Trumpův právní tým však tvrdí, že prezident musí mít široké pravomoci jednat v případě hrozeb pro národní bezpečnost a že soudy nemají kompetenci určovat, co je mimořádná situace. Pokud by Nejvyšší soud přijal tento argument, otevřel by dveře k prakticky neomezenému používání nouzových opatření prezidentem – nejen v oblasti obchodu, ale i dalších ekonomických politik.Trump považuje tento spor za existenční. Ve svých veřejných vystoupeních jej označuje za „otázku života a smrti pro naši zemi“. Tvrdí, že omezení jeho pravomocí by Spojené státy „zanechalo bezbranné“ a podkopalo schopnost chránit domácí průmysl.Odpůrci naopak varují, že pokud Trump vyhraje, posílí to trend koncentrace moci v rukou prezidenta a oslabí úlohu Kongresu. Podle nich by to znamenalo, že jediný člověk by mohl svými rozhodnutími zásadně měnit strukturu světového obchodu – bez demokratické kontroly.Rozhodnutí Nejvyššího soudu tak bude mít zásadní dopad nejen na americkou ekonomiku, ale i na ústavní systém země. Otázka, zda může prezident sám určovat daňovou a obchodní politiku, se může stát precedentem, který určí rovnováhu moci na dlouhá léta dopředu.