Tento klíčový produkt světového zemědělství se opět ocitl v centru geopolitického napětí, protože Peking omezil nákupy americké sóji a obrátil se k jihoamerickým producentům, především k Brazílii a Argentině. Pro americké farmáře, kteří jsou na čínském trhu závislí, to znamená těžké období plné nejistoty.Čína, největší světový dovozce olejnatých semen, se letos záměrně vyhýbala nákupu americké sóji. Až koncem října uskutečnila první objednávky – minimálně dvě zásilky – poté, co se země několik týdnů zdržovala jakýchkoli nákupů navzdory nové sklizňové sezóně v USA. Tato pauza působila jako efektivní bojkot, který měl citelné důsledky pro americké zemědělce.Ministr financí Scott Bessent 30. října uvedl, že Čína nakonec souhlasila s nákupem 12 milionů tun sóji v tomto roce a s minimálně 25 miliony tun ročně v příštích třech letech. Čínští představitelé se k těmto údajům přímo nevyjádřili, pouze potvrdili, že po jednání prezidentů Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga došlo k dohodě o rozšíření obchodní spolupráce v oblasti zemědělských produktů.Sójové boby mají v čínské ekonomice zásadní roli – většina dovezených bobů se zpracovává na krmivo pro prasata, která tvoří základní zdroj masa v Číně, a z menší části na sójový olej používaný při vaření. Přesto se Peking rozhodl omezit nákupy z USA a využít tohoto kroku jako politické páky.Politická páka ukrytá v zemědělském exportuČína dlouhodobě využívá dovoz amerických zemědělských produktů jako nástroj tlaku v obchodních jednáních. Spojené státy jsou obvykle druhým největším dodavatelem sóji na čínský trh a v loňském roce tvořily přibližně pětinu jejího celkového dovozu. Peking se proto rozhodl tento vztah využít jako prostředek k oslabení amerických farmářů – klíčové voličské základny pro Donalda Trumpa a Republikánskou stranu.Po zavedení amerických cel na čínské zboží Čína v květnu zastavila nákupy americké sóji a vyčkávala téměř dva měsíce po začátku nové sezóny, než objednala první dodávky. Trump tento krok označil za „ekonomicky nepřátelský čin“ a obvinil Čínu, že své nákupy zadržuje čistě z vyjednávacích důvodů.Podobná situace už nastala během obchodní války v letech 2018–2019, kdy Čína dramaticky omezila dovoz americké sóji, aby reagovala na cla a sankce uvalené tehdejší Trumpovou administrativou. Tento tlak přiměl Spojené státy uzavřít tzv. dohodu první fáze, v rámci níž se Čína zavázala nakupovat americké zemědělské produkty v hodnotě desítek miliard dolarů výměnou za snížení cel.Trump později kritizoval prezidenta Joea Bidena, že tuto dohodu dostatečně nevymáhá, což podle něj oslabilo vyjednávací pozici USA. Dnešní omezení nákupů sóji tak připomíná opětovné využití staré taktiky, tentokrát v kontextu nové obchodní rivality.Chcete využít této příležitosti?Tvrdý dopad na americké farmářeNásledky čínského omezení nákupů jsou v USA výrazné. Sójové boby jsou totiž největším zemědělským exportem Spojených států a Čína je jejich hlavním odběratelem, který obvykle odebírá více než polovinu z celkových 24,5 miliardy dolarů exportovaných ročně.Bez čínských objednávek se američtí farmáři potýkají s přeplněnými sklady a stagnujícími cenami. Sklizená sója se hromadí ve středozápadních státech, zatímco tržní ceny klesají. Analytici z Purdue University upozorňují, že kombinace rostoucích nákladů na hnojiva, osivo a pesticidy s poklesem cen sóji výrazně snižuje ziskovost zemědělců.Někteří farmáři se proto rozhodli úrodu raději skladovat, než prodávat se ztrátou. Tento problém se rychle přenesl i na další části dodavatelského řetězce – od obilných sil přes zpracovatelský průmysl až po železniční dopravce, kteří zajišťují převoz sóji k exportním přístavům.V reakci na tuto situaci Trump oznámil, že vláda použije výnosy z cel k podpoře zemědělců. Ministryně zemědělství Brooke Rollinsová 24. září oznámila přípravu nového balíčku pomoci, který má být vyplacen „v příštích několika týdnech“. Implementaci však zdrželo uzavření americké vlády, které ochromilo federální úřady a odsunulo plánované platby.Návrat k normálu? Zatím jen částečnýPodle analytiků by Čína mohla letos nakoupit zhruba 12 milionů tun americké sóji, což je méně než polovina loňského objemu 27 milionů tun. Dohoda, kterou zmínil ministr Bessent, by mohla znamenat návrat k průměru 25 milionů tun ročně, avšak i to by bylo méně než 34,2 milionu tun, které Čína nakoupila během sezóny 2020–2021 po uzavření první fáze obchodní dohody.Klíčovým důvodem slabší poptávky je, že Čína má nyní vysoké zásoby sóji a navíc posílila vládní rezervy, které snižují potřebu dovozů. Čínské drtírny a chovatelé prasat tak nemají naléhavou potřebu nových zásilek.Zásadní změna nastala také ve struktuře dodavatelů. Čína se v posledních letech snaží diverzifikovat své zdroje a snížit závislost na USA. Hlavním vítězem tohoto obratu se stala Brazílie, která je dnes největším světovým producentem sóji a své exporty výrazně rozšiřuje. Zatímco vývoz z USA stagnuje, brazilská produkce dosahuje rekordních objemů a postupně získává dominantní podíl na čínském trhu.Pro Peking to však není bez rizika. Větší závislost na Brazílii s sebou nese vyšší náklady i zranitelnost vůči klimatickým vlivům – například suchu nebo záplavám, které mohou ovlivnit úrodu v Jižní Americe.Sójové boby se opět staly symbolickým bojištěm obchodní války mezi Čínou a Spojenými státy. Zatímco Washington se snaží chránit své zemědělce, Peking využívá své nákupy jako prostředek k vyjednávání.Pro americké farmáře to znamená pokračující tlak, nižší ceny a nejistotu ohledně budoucnosti exportu. Čína mezitím posiluje vztahy s Brazílií a dalšími producenty, čímž snižuje svou závislost na USA – ovšem za cenu větších rizik v dodavatelském řetězci.Ať už se jednání vyvinou jakkoli, jedno je jisté: sójové boby zůstávají nejen klíčovou zemědělskou komoditou, ale i nástrojem geopolitického vlivu, jehož význam daleko přesahuje hranice amerických polí a čínských továren.