Klíčové body Ministři financí eurozóny zahájili proces výběru nástupce viceprezidenta ECB Luise de Guindose, jehož mandát končí v květnu 2026 Během dvou let se obmění dvě třetiny výkonné rady ECB, včetně prezidentky Christine Lagardeové Politická rovnováha mezi státy, regiony i pohlavími bude klíčovým faktorem při výběru nového vedení ECB Jeho odchod spouští dvouletou etapu rozsáhlé reorganizace výkonné rady ECB, jež bude mít dopad na celou budoucí orientaci měnové politiky.Euroskupina zároveň oznámila zvolení nového předsedy, kterým se stal Kyriakos Pierrakakis z Řecka. Právě tento orgán potvrdil, že nominační proces již běží a členské státy mají čas do 9. ledna na předložení svých kandidátů. Rozhodnutí o tom, kdo získá jednu z nejmocnějších měnověpolitických funkcí v Evropě, má padnout již 19. ledna na setkání ministrů financí eurozóny.Pozice místopředsedy ECB patří dlouhodobě mezi klíčové funkce v rámci vedení banky. Její držitel zastává významnou roli při nastavování měnové politiky i při řízení interní agendy ECB. Dosavadní držitelé této funkce pocházeli z Francie, Řecka, Portugalska a nyní ze Španělska. Výměna na tomto postu je tak vždy citlivou politickou otázkou, protože odráží geografickou a institucionální rovnováhu celé eurozóny.Potenciální kandidáti a mocenské rozložení silZájem o pozici číslo dvě v ECB již potvrdily první státy. Finsko a Lotyšsko nominují své guvernéry centrálních bank – Olliho Rehna a Martinese Kazakse. Chorvatsko je připraveno podpořit kandidaturu guvernéra Borise Vujčiče. Mezi možnými adepty se objevuje také jméno bývalého portugalského ministra financí a někdejšího předsedy Euroskupiny Maria Centena, což signalizuje, že výběrový proces může být mimořádně konkurenční.V minulých týdnech se spekulovalo rovněž o kandidaturách vysoce respektovaných žen z evropských centrálních bank – například Christiny Papaconstantinou z Řecka či Clary Raposo z Portugalska. Avšak vítězství Pierrakakise v čele Euroskupiny a potenciální návrat Centena do vrcholné evropské funkce snižují pravděpodobnost, že by se tyto kandidátky staly oficiálními nominacemi svých zemí.Význam tohoto procesu však daleko přesahuje samotnou volbu místopředsedy. V následujících dvou letech dojde k výměně dvou třetin členů výkonné rady ECB, včetně samotné prezidentky Christine Lagardeové, jejíž mandát skončí v říjnu 2027. Tato rozsáhlá obměna si vyžádá pečlivou rovnováhu mezi severem a jihem, velkými a malými státy, ale také mezi jestřáby a holubicemi, tedy různými měnověpolitickými přístupy.Chcete využít této příležitosti?Role žen a budoucí vedení ECBDebata o diverzitě ve vedení ECB se v posledních letech výrazně přiostřila. V současné době jsou mezi 26 členy Rady guvernérů – která zahrnuje výkonnou radu a guvernéry národních centrálních bank – pouze dvě ženy: prezidentka Christine Lagardeová a členka výkonné rady Isabel Schnabelová.Schnabelová v nedávném rozhovoru pro Bloomberg uvedla, že by byla „připravena“ uvažovat o nahrazení Lagardeové, pokud by o to byla požádána. Její mandát nicméně končí dva měsíce po konci mandátu současné prezidentky, což může představovat komplikaci. Přesto mnoho pozorovatelů soudí, že politická vůle může podobnou překážku překlenout.Německo, které má v radě zastoupení od vzniku ECB v roce 1998, dosud nikdy nezískalo prezidentský post. Pokud by se rozhodlo usilovat o jeho získání, mohlo by podpořit kandidaturu prezidenta Bundesbanky Joachima Nagela, který již dříve naznačil, že by si dokázal představit svou roli v čele instituce.Seznam potenciálních uchazečů o nejvyšší funkci se však neomezuje pouze na Německo. Mezi další favority patří bývalý šéf nizozemské centrální banky Klaas Knot nebo Pablo de Cos ze Španělska, který vede Banku pro mezinárodní platby. Španělsko již naznačilo, že bude chtít své místo ve výkonné radě udržet i po plánovaných změnách, i když zatím formálně nepotvrdilo žádnou kandidaturu.Dvouleté přeskupování moci v ECB a jeho dopadyNadcházející období bude jedním z nejdůležitějších v historii ECB. Kromě výměny místopředsedy a postupného obsazení dalších klíčových pozic bude nutné vyřešit také otázku budoucí orientace měnové politiky v prostředí nízkého růstu, pokračující transformace finančního systému a strukturálně vyšších investic do energetiky a digitalizace.Proces výběru nových osobností bude nevyhnutelně zatížen snahou o zachování rovnováhy mezi členskými státy. Z pohledu politické dynamiky je přitom důležité, aby nominace odrážely jak odbornou kompetenci, tak reprezentativnost v rámci celé eurozóny. Členské státy již dávají najevo, že jejich ambicí je získat strategické pozice v době, kdy se měnová politika nachází v bodě zlomu a výkonná rada bude mít v nadcházejících letech zvýšený vliv na stabilitu celého regionu.Vzhledem k tomu, že měnověpolitické prostředí prochází zásadními změnami, bude nový místopředseda hrát roli klíčového prostředníka mezi jednotlivými bloky v rámci ECB. Jeho hlas může být rozhodující při nastavování měnových podmínek v prostředí strukturálně vyšší volatility inflace i geopolitických rizik.