Federální rezervní systém vstupuje do klíčového bodu měnové politiky. Očekává se třetí snížení sazeb v řadě, ale současně narůstá počet nesouhlasů, které ukazují na rostoucí názorové rozpory uvnitř centrální banky. Předseda Jerome Powell čelí situaci, která bude pravděpodobně určující nejen pro závěr jeho funkčního období, ale také pro to, jaké prostředí zdědí jeho nástupce. Každé letošní snížení sazeb doprovodil nesouhlas alespoň jednoho člena výboru, a nyní se očekává, že proti budou hned tři. Tato dynamika odráží napětí mezi dvěma základními cíli Fedu: zvládnout stále příliš vysokou inflaci a současně reagovat na viditelně se zhoršující trh práce. Právě tato kombinace činí dosažení konsenzu téměř nemožným, i pro Powella, který byl posledních několik let symbolem kompromisu a kolegiality. Úředníci Fedu se shodují, že chtějí sazby dostat na úroveň, která není ani restriktivní, ani expanzivní. Neshodují se však na tom, kde přesně tato hranice leží. A právě tato nejistota stojí za nárůstem nesouhlasů a napětí ve výboru. Vzhledem k tomu, že se ekonomika může vyvíjet různými směry, část členů argumentuje pro opatrnost, zatímco jiní zdůrazňují nutnost rychlejší podpor y trhu práce. Kolegiální éra Fedu se tím viditelně narušuje. Pokud budou na prosincovém zasedání tři nesouhlasné hlasy, celkový počet nesouhlasů v tomto roce se dostane na úroveň, která odpovídá součtu předchozích 47 zasedání. Tento posun přichází v době, kdy klesající trh práce a smíšené inflační signály zvyšují nejistotu ohledně správného kroku. Politický tlak a obavy z budoucího vedení Situaci komplikuje i očekávání blížícího se jmenování nového předsedy prezidentem Donaldem Trumpem. Ten dlouhodobě prosazuje výraznější snižování sazeb, což vytváří napětí mezi jeho preferencemi a opatrnějším postojem některých představitelů Fedu. Jméno, které se v souvislosti s nástupnictvím skloňuje nejčastěji, je Kevin Hassett. Ten tvrdí, že prudký růst produktivity způsobený rozvojem umělé inteligence umožňuje citelné snížení sazeb bez zvýšení inflačních tlaků. Jenže většina současných členů Fedu sdílí výrazně zdrženlivější názor. Podle jejich projekcí zveřejněných v září očekávají pro roky 2026 a 2027 pouze jedno jediné snížení sazeb ročně. V jejich očích se zatím neprokázalo, že by AI již nyní vytvořila produktivitu podobnou té, která umožnila expanzivní měnovou politiku během 90. let. Tento rozdíl pohledů může vést k častým a hlubokým sporům ve výboru, pokud bude nový předseda prosazovat výrazně holubičí politiku v prostředí, kde mnoho členů stále vidí vysoká rizika inflace. Ekonomické signály rozdělují Fed a tvoří základ prosincového rozhodnutí Argumenty obou stran jsou podloženy čerstvými daty, která ukazují na protichůdné trendy. Na straně zastánců dalšího uvolnění politiky stojí slábnoucí trh práce. Míra nezaměstnanosti v září vzrostla na 4,4 % a data z ADP ukazují největší pokles zaměstnanosti za téměř tři roky. Tato data naznačují, že ekonomika zpomaluje rychleji, než se očekávalo. Na druhé straně stojí obavy z přetrvávající inflace. Preferovaný inflační ukazatel Fedu vzrostl za 12 měsíců o 2,8 %, což je stále výrazně nad cílovými 2 %. Někteří členové navíc upozorňují, že nová daňová politika a deregulace mohou posílit ekonomickou aktivitu v příštím roce a vytvořit další tlak na ceny. Významnou roli hraje i načasování zveřejnění ekonomických dat. Oficiální statistiky zaměstnanosti i inflace dorazí až po prosincovém rozhodnutí, což uvádí část výboru do nejistoty a zvyšuje riziko omylu. Právě tato nejistota bude důvodem, proč Fed pravděpodobně doprovodí snížení sazeb jestřábím tónem, aby uklidnil ty členy, kteří preferují zdrženlivost. Závěrečný obraz Fedu před změnou vedení Přestože je Powell stále považován za lídra s mimořádnou schopností držet výbor pohromadě, dnešní prostředí je jiné než v minulosti. Rozpory jsou hlubší, politické tlaky silnější a ekonomické signály méně jednoznačné. Fed se tak ocitá na prahu období, kdy bude jednota výboru vzácnější a kdy se budou názory na budoucí kurz politiky výrazně lišit. Zda dokáže Powell udržet jednotu až do konce svého mandátu, nebo zda jeho nástupce zdědí výbor rozdělený na dvě soupeřící frakce, bude jedním z klíčových faktorů, které určují směřování americké měnové politiky v nadcházejících letech.