Ekonomika eurozóny uzavřela rok 2025 v lepší kondici, než naznačovaly původní odhady, a potvrdila schopnost odolávat vnějším tlakům i v prostředí zvýšené geopolitické a obchodní nejistoty. Ekonomika eurozóny ve čtvrtém čtvrtletí 2025 vzrostla o 0,3 % a překonala očekávání analytiků Růst táhly především Španělsko, Německo a Itálie, zatímco většina ostatních zemí také zaznamenala expanzi Inflace se stabilizovala poblíž cíle ECB, což umožňuje držet úrokové sazby na úrovni 2 % Eurozóna vstupuje do roku 2026 odolnější, přestože čelí obchodním rizikům a geopolitické nejistotě Podle čerstvých dat Eurostatu vzrostl hrubý domácí produkt měnové unie ve čtvrtém čtvrtletí mezikvartálně o 0,3 %, čímž překonal konsenzus analytiků, kteří počítali s růstem o 0,2 %. Tempo růstu se zároveň udrželo na stejné úrovni jako v předchozím období, což naznačuje určitou stabilizaci po slabších fázích roku. Výsledek je o to významnější, že eurozóna čelila v průběhu roku 2025 obnoveným obchodním turbulencím spojeným s politikou Spojených států a zároveň se musela vyrovnávat s doznívajícími dopady vysokých úrokových sazeb. Přesto se většině klíčových ekonomik podařilo rok uzavřít s růstem, který vytváří relativně pevný výchozí bod pro letošní rok. Růst táhly velké ekonomiky i periferie bloku Podrobnější pohled na jednotlivé země ukazuje, že pozitivní překvapení nebylo izolovaným jevem. Německo, Itálie i Španělsko ve čtvrtém čtvrtletí překonaly očekávání, přičemž právě Španělsko znovu potvrdilo pozici nejrychleji rostoucí velké ekonomiky eurozóny. Jeho hospodářství vzrostlo o 0,8 %, což výrazně převýšilo tempo ostatních členů měnové unie. Francie naopak růstem o 0,2 % přesně naplnila prognózy, aniž by přinesla výraznější pozitivní či negativní překvapení. Kromě největších ekonomik zaznamenaly solidní výsledky i další části bloku. Nizozemsko vykázalo růst 0,5 %, Rakousko 0,2 %, Portugalsko 0,8 % a Litva dokonce 1,7 %. Předběžné údaje naznačily také růst ve Finsku, zatímco Irsko se jako jedna z mála výjimek propadlo do recese. Celkový obrázek však zůstává jednoznačný: drtivá většina ekonomik eurozóny dokázala na konci roku 2025 růst, což posiluje dojem, že region vstupuje do roku 2026 s větší odolností, než se ještě nedávno předpokládalo. Inflace pod kontrolou a klidnější role centrální banky Vedle růstu HDP je klíčovým faktorem současného vývoje také inflace, která se v eurozóně stabilizovala v blízkosti cíle Evropské centrální banky. To umožnilo udržet úrokové sazby na úrovni 2 %, aniž by bylo nutné přistupovat k dalšímu zpřísňování měnové politiky. Pro ekonomiku, která se v předchozích letech potýkala s prudkým růstem cen i nákladů na financování, jde o významnou úlevu. Konkrétní data ze Španělska ukazují, že spotřebitelské ceny v lednu meziročně vzrostly o 2,5 %, což představuje zpomalení z prosincových 3 %. Regionální údaje z Německa naznačují, že celostátní inflace se může pohybovat mírně nad 2 %, ale bez výrazného odchýlení od této úrovně. Důležité je i to, že inflační očekávání spotřebitelů v eurozóně zůstala na konci roku 2025 stabilní, což naznačuje obnovenou důvěru v cenovou stabilitu a mírně lepší vnímání ekonomického výhledu. Tento vývoj posiluje pozici ECB, která se tak může soustředit spíše na vyhodnocování dopadů silnějšího eura a globálních rizik než na bezprostřední potřebu měnit nastavení politiky. Přesto zůstává situace křehká a centrální banka si zachovává opatrný přístup. Německo a Španělsko jako opory dalšího vývoje Zvláštní pozornost si zaslouží Německo, jehož ekonomika se ve čtvrtém čtvrtletí vymanila z dlouhodobější stagnace a vzrostla o 0,3 %. Růst byl tažen především spotřebou domácností a vládními výdaji. Investiční plány nové vlády, zaměřené na infrastrukturu a obranu, by měly v průběhu roku 2026 přispět k dalšímu zrychlení, zejména pokud se podaří naplnit sliby o omezení byrokracie a posílení konkurenceschopnosti. Oficiální vládní prognóza počítá letos s růstem HDP o 1 %, což by představovalo citelné zlepšení oproti roku 2025, kdy se země jen těsně vyhnula trojité recesi. Španělsko naopak pokračuje v několikaletém období nadprůměrného růstu, který je podporován silnou spotřebou domácností, rozvojem cestovního ruchu a imigračními toky. Právě domácí poptávka stála i za silným závěrem roku. V Itálii sice ekonomiku brzdily faktory spojené s obchodními dohodami, nicméně domácí poptávka tyto tlaky více než vyrovnala a umožnila růst o 0,3 %. Francie zůstává specifickým případem. Druhá polovina roku 2025 byla poznamenána politickou nestabilitou, pádem vlády a spory o daňovou politiku a výdajové škrty, které mají omezit vysoký rozpočtový deficit. Přesto investice ve čtvrtém čtvrtletí vzrostly o 0,2 % a tempo růstu spotřebitelských výdajů zrychlilo na 0,3 %. Za celý rok 2025 francouzská ekonomika vzrostla o 0,9 %, což odpovídá plánům vlády a poskytuje relativně solidní základ pro letošní rok. Celkově lze říci, že eurozóna uzavřela rok 2025 v lepší kondici, než se očekávalo. Kombinace stabilizované inflace, mírného, ale plošného růstu a oživení klíčových ekonomik vytváří příznivější výchozí pozici pro rok 2026. Rizika v podobě obchodních sporů, silnějšího eura či geopolitických nejistot sice přetrvávají, ale aktuální data ukazují, že evropská ekonomika má v tuto chvíli dostatek odolnosti, aby jim dokázala čelit.