Eskalující konflikt mezi Bílým domem a americkou centrální bankou může mít dalekosáhlé důsledky. Konflikt Bílého domu a Fedu vysílá světu destabilizující signál Vyšetřování Jaye Powella vyvolalo odpor republikánů i finančních lídrů Trhy jsou klidné, ale dlouhodobá politizace zůstává rizikem Některé instituce diverzifikují mimo dolar kvůli rostoucí nejistotě Eskalující konflikt mezi Bílým domem a americkou centrální bankou se v posledních dnech posunul do roviny, která je pro globální finanční systém nezvykle ostrá a zároveň potenciálně dlouhodobě škodlivá. Text připomíná historickou paralelu: v roce 2019 se turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan rozhodl, že mu šéf centrální banky stojí v cestě, a senzačně propustil guvernéra Murata Çetinkayu. Následovalo dlouhé období nestability, prudký pokles liry a nárůst inflace. Ani tehdy však turecká administrativa nenaznačovala, že by nejvyšší bankéř mohl být zločinec. V USA se nyní děje něco, co autor označuje za bezprecedentní: předseda Federálního rezervního systému Jay Powell čelí federálnímu vyšetřování kvůli renovaci sídla Fedu v hodnotě 2,5 miliardy dolarů. Zlomovým momentem bylo, že Powell se rozhodl vystoupit veřejně ještě před oficiálním oznámením kroků ministerstva spravedlnosti. Otevřeně prohlásil, že vyšetřování je záminkou využívanou prezidentem Donaldem Trumpem k tlaku na snížení úrokových sazeb. Tato „vzpoura“ se rychle vyplatila: republikánští zákonodárci, americké i světové centrální banky a přední finančníci se postavili na obranu Fedu a vyzvali Bílý dům k respektování jeho nezávislosti. Trhy na Wall Street přitom zůstaly relativně klidné, protože část investorů sází na to, že centrální banka tlaku odolá. Pro řadu ekonomů a investorů je však samotný fakt otevřené války mezi dvěma klíčovými institucemi USA hluboce alarmující. Bezprecedentní střet a signál o síle amerických institucí Od druhé světové války patří Bílý dům a Fed k nejmocnějším aktérům globální ekonomiky. Když se tyto instituce dostanou do otevřeného konfliktu, nejde jen o vnitropolitický spor. Vysílá to signál o postavení Ameriky jako ekonomické velmoci a o odolnosti jejích institucí a právního státu. Klaas Knot, bývalý šéf nizozemské centrální banky, popisuje, že USA dlouhodobě „šly příkladem“ v podpoře institucí nezbytných pro prosperitu tržní ekonomiky. Podle něj se nyní „zjevně rozhodly jít zcela jiným příkladem“. Trump přitom vstupuje do klíčového týdne svého boje o přetvoření Fedu podle vlastních představ. Zatímco cestuje do Davosu a obhajuje tam své radikální ekonomické nápady, Nejvyšší soud USA bude projednávat případ guvernérky Fedu Lisy Cookové, kterou se Trump pokusil propustit kvůli obvinění z hypotečního podvodu. Cooková obvinění popírá a nebyla obviněna. Řada ekonomů se obává, že škody na prestiži a ekonomické moci USA mohou přetrvat dlouho po skončení Trumpovy administrativy. Gita Gopinath označuje situaci, kdy je Fed pod otevřeným útokem, za opravdu znepokojivou a varuje před podceněním významu tohoto momentu. Vyšetřování, tlak na sazby a odpor i uvnitř republikánské strany Nepřátelství mezi Trumpem a Powellem má delší historii. Trump Powella do funkce jmenoval, ale po několika měsících se proti němu obrátil poté, co Fed prosadil sérii zvýšení úrokových sazeb. Ve druhém funkčním období Trump své útoky zesílil, Powella urážel a opakovaně naznačoval, že by ho rád vyhodil. Prezident podle textu trvá na snížení sazeb až na 1 %, což má oživit ekonomiku a snížit úrokové náklady americké vlády o stovky miliard dolarů. Bílý dům během léta otevřel novou linii útoku: kritizoval Powella za „okázalý“ renovační projekt sídla Fedu, který překročil rozpočet o 700 milionů dolarů. Vyšetřování ministerstva spravedlnosti se soustředí na to, zda Powell uvedl Kongres v omyl ohledně změn stavebních plánů, které měly snížit náklady. Powell a vedení Fedu dlouho mlčeli a vyhýbali se přímým střetům, i když se Trump pokusil Cookovou propustit. To se změnilo ve chvíli, kdy Fed zveřejnil dvouminutové video, v němž Powell hovoří přímo do kamery. Video vyvolalo odezvu i mezi republikány. Thom Tillis ze Severní Karolíny se postavil na Powellovu obranu a přidali se i další republikánští senátoři. Zároveň se ozvaly osobnosti z Trumpova okolí: Larry Kudlow, bývalý šéf Národní ekonomické rady, uvedl, že prokurátorka Jeanine Pirro „možná stiskla spoušť“ příliš rychle. Do obrany nezávislosti Fedu se přidaly i významné osobnosti finančního světa v čele s generálním ředitelem JPMorgan Chase (JPM) Jamiem Dimonem a také globální centrální bankéři včetně prezidentky ECB Christine Lagardeové. Bílý dům reagoval tvrzením, že administrativa chce obnovit postavení USA jako nejdynamičtější ekonomiky a zajistit důvěru trhů v měnovou politiku. Zároveň ale text popisuje napětí i uvnitř administrativy. Ministr financí Scott Bessent měl soukromě Trumpovi říct, aby ve vyšetřování nepokračoval, a údajně předem nevěděl o předvolání pro Powella. Ministerstvo financí však tvrdilo, že mezi jeho postojem a prezidentem není rozdíl. Glenn Hubbard označil situaci za „vlastní gól epických rozměrů“ a připomněl, že i řada bývalých předsedů Fedu a ekonomů Bílého domu podepsala dopis odsuzující vyšetřování. Dopady na trhy, dolar a dlouhodobé riziko politizace měnové politiky Krátkodobě se investoři zdají být relativně klidní. Americké akcie i dluhopisy byly eskalací napětí téměř nedotčeny a výnos desetiletých státních dluhopisů se téměř nezměnil. To odráží sázku trhu na to, že vyšetřování nepovede k Powellovu odvolání a že členové Federálního výboru pro otevřený trh budou dál odolávat tlaku na rychlé snížení sazeb. James Egelhof z BNP Paribas (BNP.PA) říká, že očekává pokračování politiky v rámci stávající strategické linie. Současně však zaznívá varování před dlouhodobými následky, zejména v době, kdy Trumpova politika v oblasti cel a obchodu už sama o sobě otřásá globální ekonomikou. Paul Diggle z Aberdeen (ABDN) upozorňuje, že riziko „postupné politizace“ měnové politiky vede některé subjekty k tomu, aby se zajišťovaly. Správce fondů Pimco s objemem 2,2 bilionu dolarů uvedl, že kvůli nepokojům diverzifikuje aktiva mimo dolar. Adam Posen z Peterson Institute k tomu dodává, že řada vlád a podniků se „sama pojišťuje proti dolaru“ – nejde o panický odchod, spíše o přípravu plánů, které nejsou závislé na USA. Text končí důležitým varováním: i kdyby trestní řízení selhalo, mohl vzniknout nebezpečný precedens. Lael Brainard upozorňuje na „záludnější“ efekt – v čase by se mohl snížit sklon a sebevědomí členů Fedu vyjadřovat názory odporující prezidentovi. V extrémním případě by se lidé mohli obávat, že se i oni stanou terčem vyšetřování nebo budou bezodkladně propuštěni. Právě tento posun – od sporu o sazby k otázce, zda může být nezávislost centrální banky reálně podlomena tlakem exekutivy – je jádrem hrozby, kterou text popisuje pro USA i pro globální ekonomiku.