Jaderný průmysl prochází v posledních letech výraznou proměnou. Jaderné startupy přilákaly ke konci roku 2025 investice ve výši 1,1 miliardy dolarů díky víře v malé modulární reaktory Malé reaktory mají snížit náklady a zpoždění, která provázela velké jaderné projekty v USA Klíčovou překážkou zůstává nedostatek výrobního know-how a zkušené pracovní síly ve Spojených státech Výhody hromadné výroby se mohou projevit až po letech postupného škálování výroby Po období stagnace a zklamání z velkých infrastrukturních projektů se pozornost investorů i technologických týmů přesouvá k nové generaci řešení, která mají ambici změnit způsob, jakým se jaderná energie staví, financuje a vyrábí. Renesance jaderné energetiky je dnes tažena především startupy, které sázejí na menší, modulární reaktory a na myšlenku, že opakovatelnost a sériová výroba mohou odstranit problémy, jež trápily klasické jaderné elektrárny po desetiletí. Jen v posledních týdnech roku 2025 získaly jaderné startupy investice v objemu přibližně 1,1 miliardy dolarů. Tento příliv kapitálu odráží přesvědčení investorů, že menší reaktory by mohly uspět tam, kde velké projekty selhaly – zejména z hlediska nákladů, harmonogramu výstavby a schopnosti reagovat na rostoucí poptávku po bezemisní energii. Klasické jaderné reaktory představují extrémně komplexní a kapitálově náročnou infrastrukturu. Nejnovější reaktory postavené ve Spojených státech, Vogtle 3 a 4 ve státě Georgia, jsou typickým příkladem tohoto přístupu. Každý z nich obsahuje desítky tisíc tun betonu, využívá palivové soubory vysoké více než čtyři metry a vyrábí přes jeden gigawatt elektřiny. Zároveň se však tyto projekty potýkaly s výraznými problémy. Výstavba byla opožděna zhruba o osm let a celkové náklady překročily původní rozpočty o více než 20 miliard dolarů. Právě tyto zkušenosti vedly investory i politiky k pochybnostem, zda je tradiční model výstavby velkých jaderných bloků dlouhodobě udržitelný. Startupy dnes tvrdí, že odpovědí není větší měřítko, ale naopak zmenšení a modularita. Malé reaktory a logika hromadné výroby Nová vlna jaderných startupů staví svou strategii na myšlence menších reaktorů, které lze vyrábět opakovaně a nasazovat podle potřeby. Pokud je potřeba více výkonu, nepřidává se jeden obří blok, ale několik menších jednotek. Tento přístup má podle zakladatelů umožnit využití principů hromadné výroby, podobně jako v jiných průmyslových odvětvích. Předpoklad je jednoduchý: čím více kusů se vyrobí, tím efektivnější a levnější výroba bude. Odborníci zatím zkoumají, jak velký bude tento efekt v praxi, ale i samotní startupisté připouštějí, že přínos nemusí být dramatický. Přesto počítají s tím, že bude kladný, což by v kontextu jaderné energetiky znamenalo zásadní změnu. Inspirace z jiných odvětví však ukazuje, že přechod k sériové výrobě není automaticky úspěšný. Příkladem je společnost Tesla, která se při rozjezdu masové výroby modelu 3 potýkala s vážnými problémy, a to navzdory tomu, že působila v zavedeném automobilovém průmyslu. Jaderné startupy tak stojí před ještě náročnějším úkolem. Výroba, dodavatelské řetězce a ztracené know-how Jedním z hlavních úskalí je výrobní základna. Podle Milo Wernera, generálního partnera investiční společnosti DCVC, dnes ve Spojených státech chybí schopnost vyrábět řadu klíčových materiálů potřebných pro jadernou energetiku. Některé komponenty je nutné dovážet ze zahraničí, protože domácí průmysl postupně ztratil know-how. Werner má s výrobou bohaté zkušenosti. Před vstupem do investičního světa pracoval ve společnosti Tesla, kde se podílel na zavádění nových produktů, a dříve také ve firmě Fitbit, pro kterou pomáhal zakládat továrny v Číně. Podle něj Spojené státy v posledních desetiletích zapomněly, jak stavět a provozovat průmyslová zařízení ve velkém měřítku. Problémem přitom není jen kapitál. Ten dnes jaderným startupům většinou nechybí. Zásadní je lidský kapitál – tedy nedostatek zkušených pracovníků, kteří by dokázali navrhnout, postavit a řídit továrny. Nejde jen o techniky a obsluhu strojů, ale také o manažery výroby, finanční ředitele a členy představenstev, kteří rozumějí průmyslovému provozu. Postupné škálování jako klíč k úspěchu Podle Wernera je jednou z cest, jak tyto problémy překonat, začít v malém. Mnoho startupů dnes vyrábí první prototypy a malé série přímo v blízkosti svých vývojových týmů. Tento přístup umožňuje rychlý cyklus zpětné vazby a postupné zlepšování výrobních procesů. Modularita hraje v této strategii klíčovou roli. Umožňuje firmám zahájit výrobu v omezeném rozsahu, sbírat data o efektivitě a kvalitě a teprve poté kapacity rozšiřovat. Pro investory je důležité vidět, že výrobní proces se v čase zlepšuje a že slibované úspory nejsou jen teoretické. Je však nutné počítat s tím, že výhody hromadné výroby se neprojeví okamžitě. Podle zkušeností z jiných odvětví může trvat roky, někdy i desetiletí, než se podaří plně využít efektů učení a snížit náklady na jednotku výroby. Jaderné startupy tak stojí před dlouhodobým úkolem, který vyžaduje trpělivost, kapitál i obnovu průmyslových dovedností. Současný optimismus investorů naznačuje, že trh je ochoten tuto cestu podstoupit. Zda se malé modulární reaktory skutečně stanou průlomem, který jadernou energetiku vrátí do centra energetické transformace, ukáže až další dekáda. Jedno je však zřejmé: jaderné startupy dnes nejsou okrajovým experimentem, ale vážně míněným pokusem přepsat pravidla celého odvětví.