Podle odhadů společnosti Rystad Energy by obnovení venezuelské produkce na úroveň 3 milionů barelů denně vyžadovalo celkové investice ve výši 183 miliard dolarů v průběhu 15 let. V krátkodobém horizontu je možné pouze mírné navýšení těžby v rozmezí 100 000 až 200 000 barelů denně, zatímco plná obnova infrastruktury závisí na dlouhodobém kapitálu. Generální ředitel ExxonMobil označil Venezuelu za neinvestovatelnou kvůli právním a politickým rizikům, a to navzdory výzvám k investicím až 100 miliard dolarů do revitalizace sektoru. Klíčové ropné společnosti podmiňují návrat kapitálu vytvořením stabilního právního rámce a zárukami proti vyvlastnění aktiv, kterému čelily v roce 2007.   Generální ředitel American Petroleum Institute (API) Mike Sommers se připojil k dalším lídrům v energetickém průmyslu, jako je Patrick Pouyanne ze společnosti TotalEnergies, aby společně upozornili na realitu situace ve Venezuele. Ačkoliv existují politické tlaky na rychlé výsledky, experti varují, že oživení tamního ropného průmyslu bude dlouhý a extrémně nákladný proces. K úspěchu je nezbytný nejen kapitál, ale především jasný právní rámec, silná ochrana investic a zásadní obnova infrastruktury. Zatímco drobné navýšení produkce v řádu 100 000 až 200 000 barelů denně může nastat v dohledné době, zejména v oblastech jako je jezero Maracaibo, kde působí společnost Chevron, energetičtí lídři zdůrazňují, že výraznější posun vyžaduje masivní dlouhodobé investice. Ropné společnosti nebudou ochotny vložit kapitál bez stabilních obchodních podmínek a záruk proti vyvlastnění. Bývalý prezident Donald Trump sice vyzval americké ropné giganty k investicím až 100 miliard dolarů do revitalizace venezuelských rezerv s cílem snížit globální ceny energie, realita v terénu je však mnohem složitější. Gigantické náklady na obnovu těžby Norská analytická společnost Rystad Energy nedávno zveřejnila odhad, podle kterého by návrat venezuelské produkce ropy na její předchozí vrchol, tedy na úroveň 3 milionů barelů denně, vyžadoval celkovou investici ve výši 183 miliard dolarů rozloženou do období 15 let. Tento obrovský objem finančních prostředků je nezbytný především proto, že ropná infrastruktura v zemi je v havarijním stavu kvůli rokům zanedbávání, podinvestování a sankcím. Analytici z Rystad Energy považují za nejpravděpodobnější scénář pouze postupné oživení. Plný návrat k maximální produkci je podmíněn dlouhodobě stabilními tržními podmínkami a bezpečným investičním klimatem, což v současné době není zaručeno. Historická zkušenost a nedůvěra investorů Darren Woods, generální ředitel společnosti ExxonMobil, nedávno označil Venezuelu za "neinvestovatelnou" zemi kvůli hlubokým právním, obchodním a politickým rizikům. Tento názor zastává i přes snahy o rekonstrukci ropného sektoru po případném odstranění Madurova režimu. Podobný postoj zaujímají i další významné společnosti jako ConocoPhillips a Chevron. Mezi hlavní překážky, které brání závazku miliardových investic, řadí složité problémy se zabavováním majetku, korupci a chronickou politickou nestabilitu. Opatrnost je na místě vzhledem k historickým událostem. Společnosti ExxonMobil a ConocoPhillips přišly ve Venezuele o aktiva v hodnotě miliard dolarů poté, co bývalý prezident Hugo Chávez v roce 2007 zahájil vlnu znárodňování. Zahraniční ropné společnosti byly nuceny postoupit většinovou kontrolu nad lukrativními projekty v pásu Orinoka státní společnosti PDVSA. Když obě zmíněné firmy odmítly přistoupit na menšinové podíly a nově vyjednané podmínky, Venezuela jejich provozy vyvlastnila. To vedlo k jejich odchodu ze země a následným zdlouhavým mezinárodním arbitrážím o kompenzace.