Administrativa prezidenta Donald Trumpa přichází s návrhem, který může výrazně proměnit podobu mezinárodní diplomacie i financování poválečné obnovy konfliktních oblastí. Podle návrhu nové charty má vzniknout takzvaná Rada míru, do níž by státy mohly vstoupit zdarma, avšak za cenu minimálně jedné miliardy dolarů by si zajistily trvalé členství a silnější vliv na její rozhodování. Tento koncept okamžitě vyvolal ostré reakce mezi spojenci USA i mezi kritiky současného směřování americké zahraniční politiky. Navrhovaná Rada míru je v dokumentech popsána jako mezinárodní organizace, jejímž cílem je podpora stability, obnova funkčního a zákonného vládnutí a zajištění dlouhodobého míru v oblastech ohrožených konflikty. Oficiálně by vznikla ve chvíli, kdy by s chartou souhlasily alespoň tři členské státy. Zásadní pozornost ale poutá samotná struktura řízení, která by prezidentu Trumpovi dávala mimořádně silné pravomoci. Podle návrhu by se stal prvním předsedou rady, měl by rozhodující slovo při přijímání nových členů, schvaloval by program jednání a dokonce by určoval svého nástupce. Rozhodování v Radě míru má probíhat většinovým hlasováním, přičemž každý členský stát by měl jeden hlas. Všechna rozhodnutí by však podléhala konečnému schválení předsedou, což fakticky znamená, že bez souhlasu Donalda Trumpa by žádné zásadní kroky nebyly možné. Členské státy by standardně vykonávaly mandát po dobu tří let, přičemž prodloužení by bylo možné pouze se souhlasem předsedy. Výjimku by měly země, které by již v prvním roce přispěly hotovostí převyšující jednu miliardu dolarů, ty by získaly dlouhodobé či fakticky trvalé členství. Právě tento finanční aspekt je jedním z nejkontroverznějších bodů návrhu. Kritici upozorňují, že se tím vytváří precedens, kdy je politický vliv a stabilní pozice v mezinárodní instituci přímo podmíněna výší finančního příspěvku. Podle některých diplomatických zdrojů by Trump zároveň měl mít přímou kontrolu nad financemi rady, což je pro řadu potenciálních členských států nepřijatelné. Několik evropských zemí proto podle informací z diplomatických kruhů zvažuje koordinované odmítnutí celé charty. Obavy panují také z toho, že Rada míru může fungovat jako alternativa nebo dokonce konkurence k Organizaci spojených národů, kterou Donald Trump dlouhodobě kritizuje za neefektivitu a politickou zaujatost. V tomto kontextu je návrh vnímán jako snaha vytvořit flexibilnější, ale zároveň silně centralizovanou strukturu, v níž by Spojené státy hrály dominantní roli. To by mohlo změnit rovnováhu sil v mezinárodní politice a oslabit stávající multilaterální instituce. Trump již podle dostupných informací oslovil řadu světových lídrů s nabídkou členství, mimo jiné argentinského prezidenta Javiera Mileie či kanadského premiéra Marka Carneyho. Zvláštní pozornost vzbudila iniciativa vytvořit Radu míru pro Gazu, která by fungovala pod širší záštitou nové organizace. Tento krok však vyvolal kritiku ze strany izraelského premiéra Benjamin Netanjahu, který upozornil, že návrh nebyl s Izraelem předem koordinován. Podle amerického úředníka, který hovořil anonymně, by sice bylo možné vstoupit do rady i bez finančního příspěvku, avšak bez nároku na trvalé členství. Finanční prostředky získané od platících členů by měly být využity především na obnovu Gazy a plnění mandátu rady, přičemž téměř každý dolar by měl směřovat přímo do konkrétních projektů. Pro investory je tento model zajímavý především tím, že naznačuje nový způsob financování poválečné obnovy, kde se geopolitika, kapitál a dlouhodobé závazky prolínají více než kdy dříve. Z hlediska finančních trhů může mít tento návrh nepřímé, ale významné dopady. Pokud by se model placeného členství prosadil, mohl by otevřít prostor pro nové formy veřejně-soukromé spolupráce, investiční projekty v oblasti infrastruktury či bezpečnosti a zvýšený tok kapitálu do regionů postižených konflikty. Zároveň však přináší vyšší politické riziko a nejistotu ohledně dlouhodobé stability takto řízené instituce.