Britská ekonomika vstupuje do roku 2026 v situaci, kdy se tlak na domácí spotřebu začíná přesouvat i do nejvyšších příjmových vrstev. Vyšší daně a stagnující příjmy oslabují kupní sílu nejbohatších Britů Horních 20 % domácností zajišťuje zhruba 40 % volitelných výdajů v ekonomice Fiskální plán vlády závisí na spotřebě, která nyní ztrácí dynamiku Zpomalení výdajů bohatých zvyšuje riziko rozpočtových problémů Právě tento posun vyvolává rostoucí obavy, že strategie vlády premiéra Keira Starmera a ministryně financí Rachel Reevesové, založená na vyšším zdanění bohatých, by se mohla obrátit proti samotnému cíli – oživení růstu prostřednictvím spotřebitelských výdajů. Data ukazují, že finanční pozice nejbohatších britských domácností se zhoršuje rychleji, než vláda pravděpodobně očekávala, a to v okamžiku, kdy se na jejich útratě stále výrazně spoléhá celý ekonomický model. Slábnoucí kupní síla nejbohatších domácností Ještě donedávna se zdálo, že lidé s vysokými příjmy jsou vůči ekonomickým otřesům relativně imunní. Podle údajů společnosti Retail Economics se jejich disponibilní příjmy od období před pandemií zvýšily zhruba o 50 %. Tento trend však na konci roku 2025 prakticky ustal. Růst, který byl po několik let významnou oporou spotřebitelské poptávky, se vytratil a finanční situace nejbohatších domácností začala stagnovat. Zároveň se prohlubuje kontrast s nižšími příjmovými skupinami. Britové na spodním konci příjmového spektra jsou podle stejných dat od roku 2019 přibližně o 10 % chudší. Právě tato nerovnováha vytvořila politický prostor pro rozhodnutí labouristické vlády zaměřit zvýšení daní na „ty, kteří mají nejširší ramena“. Tento krok má silnou podporu mezi voliči, avšak z makroekonomického pohledu přináší nové riziko. Podle ekonomů Morgan Stanley připadá na horních 20 % nejbohatších Britů přibližně 40 % veškerých volitelných výdajů v zemi. Jakékoli oslabení jejich kupní síly se proto nevyhnutelně promítá do celé ekonomiky, od maloobchodu až po sektor služeb. Pokud se výdaje této skupiny začnou výrazněji snižovat, dopad pocítí i státní rozpočet. Fiskální plán závislý na oživení spotřeby Ministryně financí Rachel Reevesová staví svůj fiskální plán na předpokladu, že spotřebitelská poptávka znovu nabere na síle a pomůže financovat ambiciózní veřejné výdaje oznámené v rozpočtu z 26. listopadu. Problémem je, že pokud se očekávané oživení nedostaví, mohou se ve veřejných financích objevit výrazné mezery. Odhady hovoří o potenciální díře ve výši až 40 miliard liber, která by výrazně zkomplikovala plnění rozpočtových cílů. Analýza oficiálních dat navíc ukazuje, že tlak nepřichází jen ze strany daní. Zaměstnanci ve finančních a obchodních službách, tedy v nejlépe placeném odvětví britské ekonomiky, zaznamenávají nejprudší pokles reálných mezd. Ty klesají již šest měsíců v řadě, a to ještě před plným započtením dopadu daňových změn v hodnotě 26 miliard liber, které labouristé prosadili a které nejvíce dopadají právě na vysokopříjmové skupiny. Tento vývoj oslabuje schopnost bohatších domácností fungovat jako motor spotřeby. Zpomalení jejich výdajů se navíc odehrává v prostředí, kde celkový objem maloobchodních tržeb zůstává pod úrovní před pandemií, přestože průměrné reálné mzdy v ekonomice jako celku již určitou dobu rostou. Po pandemii se ve Velké Británii, podobně jako ve Spojených státech, vytvořila tzv. K-tvarovaná ekonomika. Nejbohatší domácnosti pokračovaly v utrácení za volitelné zboží a služby a zároveň zvyšovaly své úspory, zatímco zbytek populace se potýkal s růstem základních životních nákladů. Tento model však začíná vykazovat trhliny. Průzkum Boston Consulting Group ukazuje, že pouze 42 % domácností s ročním příjmem nad 83 000 liber nyní očekává zlepšení své finanční situace. Ještě v srpnu tento podíl dosahoval téměř 70 %. Podobný pokles optimismu je patrný i u domácností těsně pod touto příjmovou hranicí. To naznačuje, že nejistota se šíří i do segmentů, které byly dosud považovány za stabilní. Podle Raoula Ruparela z Boston Consulting Group platí, že pokud tento trend přetrvá, je pravděpodobnost výraznějšího oživení spotřeby v roce 2026 nízká. Takový scénář by měl širší dopady na růst britské ekonomiky a mohl by donutit vládu k revizi rozpočtových plánů. Daňová politika a dlouhodobá rizika Vláda premiéra Keira Starmera systematicky přesouvá větší část fiskální zátěže na osoby s vysokými příjmy. Analýza think tanku Resolution Foundation ukazuje, že první dva rozpočty labouristické vlády sníží do konce dekády roční příjmy domácností o více než 1 000 liber u nejbohatších 20 % a o více než 2 000 liber u nejbohatších 5 %. Tento dopad je kumulativní a bude se plně projevovat až v následujících letech. Opatření zahrnují například zdanění školného na soukromých školách, vyšší daně z dražších nemovitostí a omezení daňových výhod pro mezinárodně mobilní velmi bohaté jednotlivce. Z politického hlediska jsou tyto kroky obhajitelné, ekonomicky však mohou omezit spotřebitelské chování právě té skupiny, na kterou se vláda nejvíce spoléhá. Údaje Retail Economics ukazují, že roční růst reálných disponibilních příjmů nejbohatších domácností klesl v listopadu na 2 %, zatímco v předchozích dvanácti měsících činil v průměru 8 %. Tento ukazatel již zohledňuje změny v daních a některé výdaje domácností, přičemž zatím nezahrnuje plný dopad rozpočtových opatření, která se projeví až v dalších letech. Další signály zpomalení přicházejí z trhu práce. Data pracovního portálu Adzuna ukazují, že mzdy úředníků rostou pomaleji než průměrné mzdy v ekonomice a že počet volných pracovních míst v odvětvích, jako jsou technologie a právo, od roku 2019 klesl výrazněji než obvykle. To opět zasahuje segmenty s nadprůměrnými příjmy. Celkový obraz naznačuje, že strategie zvyšování daní pro bohaté může mít nezamýšlené důsledky. Pokud se spotřeba vysokopříjmových domácností bude dále zpomalovat, může se klíčový pilíř fiskálního plánu Rachel Reevesové začít drolit. V takovém případě by vláda čelila obtížné volbě mezi dalšími daňovými zásahy, škrty ve výdajích nebo přehodnocením celé rozpočtové strategie.