Inflace pod cílem sama o sobě nestačí... Bankovní rada České národní banky podle očekávání analytické obce na svém prvním letošním zasedání úrokové sazby nezmění. Základní sazba zůstává od loňského května na úrovni 3,5 %. Přestože v den jednání bude zveřejněna lednová inflace a očekává se její pokles pod dvouprocentní inflační cíl, samotná hodnota celkové inflace není podle komentářů klíčovým faktorem pro rozhodování. Důležitější než celková inflace je její struktura. Zpomalení cenového růstu má být podle očekávání způsobeno především položkami, které centrální banka nepovažuje za zásadní pro dlouhodobý inflační výhled. Jinými slovy, i když může celkové číslo působit příznivě, rozhodující je, kde přesně ceny zpomalují a kde naopak zůstávají tlaky silné. Opakovaně je zmiňováno, že cenové tlaky ve službách a v oblasti bydlení zůstávají zvýšené. Právě tyto segmenty jsou pro měnovou politiku důležité, protože bývají setrvačnější a úzce souvisejí s domácí poptávkou, mzdovým vývojem a celkovou kondicí ekonomiky. Pokud zde inflace přetrvává, může to signalizovat, že inflační proces není plně pod kontrolou. Z tohoto pohledu se tedy případná inflace pod cílem nemusí automaticky promítnout do uvolnění měnové politiky. Centrální banka sleduje širší obraz a hodnotí, zda je současná úroveň sazeb slučitelná s udržitelným návratem inflace k cíli, nikoli jen s krátkodobým výkyvem. Ekonomika, mzdy a domácí poptávka Dalším významným faktorem je stav domácí ekonomiky. Ta je popisována jako relativně odolná. Růst reálných mezd podporuje spotřebu domácností, která představuje hlavní motor ekonomické aktivity. Silnější spotřeba však zároveň udržuje tlak na ceny, zejména ve službách. Právě kombinace růstu mezd a spotřeby je pro centrální banku citlivá. Pokud příjmy domácností rostou a lidé více utrácejí, může to zpomalovat návrat inflace k cíli. Pro případné snižování sazeb by proto bylo žádoucí buď rychlejší zvyšování produktivity, nebo zpomalení mzdové dynamiky. Současná situace tak centrální bance neposkytuje jednoznačný signál k uvolnění politiky. Ekonomika sice není přehřátá, ale zároveň nevykazuje slabost, která by si vyžadovala podporu nižšími sazbami. Stabilita sazeb je proto vnímána jako logický mezikrok, který umožňuje sledovat další vývoj. Důležitou roli hraje i psychologický efekt. Stabilní sazby přispívají k ukotvení očekávání domácností i firem. Pokud by centrální banka reagovala příliš rychle na krátkodobý pokles inflace, mohla by vyslat signál, že boj s inflací je u konce, což by mohlo povzbudit další cenové tlaky. Fiskální politika a zahraniční vlivy Do úvah o sazbách vstupuje také fiskální politika. Návrh státního rozpočtu se schodkem 310 miliard korun po loňském deficitu 290,7 miliardy naznačuje spíše expanzivní směřování. Vyšší vládní výdaje jsou obecně vnímány jako proinflační faktor, protože podporují poptávku v ekonomice. Z tohoto pohledu může být pro centrální banku důvodem k opatrnosti právě kombinace stabilní ekonomiky, růstu mezd a expanzivní fiskální politiky. Pokud stát do ekonomiky pumpuje více peněz, může to brzdit pokles inflace a zvyšovat riziko jejího opětovného zrychlení. Dalším faktorem je zahraniční prostředí, zejména měnová politika eurozóny. Objevují se úvahy, že by v eurozóně mohlo dojít k poklesu sazeb, mimo jiné v reakci na výrazné posílení eura vůči dolaru. Silnější euro může tlumit cenové tlaky v eurozóně prostřednictvím levnějších dovozů. Pokud by sazby v eurozóně skutečně klesaly, mohlo by to ovlivnit i domácí měnovou politiku. Rozdíl v sazbách mezi regiony má vliv na kurz měny a kapitálové toky. Přesto se případná reakce domácí centrální banky očekává spíše ve druhé polovině roku, nikoli bezprostředně. Stávající stabilita sazeb se promítá i do hypotečního trhu. Ten je podle dostupných údajů stabilizovaný a nečekají se výrazné otřesy. Průměrné hypoteční sazby se pohybují kolem pěti procent a jejich vývoj je relativně klidný. Celkově tedy převažuje scénář vyčkávání. Centrální banka sleduje inflaci, mzdy, spotřebu, fiskální politiku i zahraniční vývoj. Snížení sazeb později v roce není vyloučeno, ale v tuto chvíli nepůsobí jako bezprostřední krok. Prioritou zůstává opatrnost a udržení inflačních očekávání pod kontrolou.