Investiční svět se často opájí žebříčky nejúspěšnějších a nejobdivovanějších korporací. Nejobdivovanější firmy roku 2025 zaostaly za trhem, zatímco ty s nejhorší reputací jej překonaly Apple (AAPL) zůstává unikátní výjimkou, která si udržuje status nejobdivovanější firmy i špičkovou výkonnost akcií Akcie společností vedených mediálně exponovanými řediteli ztrácejí po dosažení vrcholu slávy v následujících třech letech průměrně 60 % hodnoty Warren Buffett zdůrazňuje, že nejúspěšnější šéfové se plně soustředí na provoz své firmy místo golfu a vedlejších aktivit Populární názor na Wall Street je však dvousečnou zbraní. Jak ukazuje nedávno zveřejněný seznam nejobdivovanějších společností světa časopisu Fortune, vysoké umístění v žebříčku reputace může sice vystřelit akcie ke krátkodobým maximům, ale často se tak děje na úkor dlouhodobé výkonnosti. Skutečnými motory portfolia totiž bývají neoblíbené firmy s minimálním očekáváním, nikoliv celebrity byznysu. Tento fenomén připomíná sociologický postřeh Ralpha Keyese z roku 1977 o tom, že nejpopulárnější studenti středních škol často vedou v pozdějším věku méně úspěšné životy. Existuje zkrátka inverzní vztah mezi popularitou a budoucím úspěchem, a na akciovém trhu to platí dvojnásob. Za uplynulý rok skupina deseti nejobdivovanějších firem z loňského žebříčku Fortune výrazně zaostala za skupinou společností s nejhorší reputací, vybraných podle průzkumu Axios Harris 2024. Apple jako anomálie v moři průměrnosti Zatímco 15 nejlepších společností na seznamu Fortune pro rok 2025 zaostalo v průměru za indexem S&P 500, firmy s nejhorší pověstí trh znatelně překonaly. Přesto existují výjimky, které potvrzují pravidlo. Tou nejzářivější je technologický gigant Apple (AAPL) . Tato společnost se drží na vrcholu žebříčku nejobdivovanějších firem již 19 let v řadě, a přesto její akcie za toto období drtivě porazily tržní průměr. Apple je však spíše statistickou anomálií než standardem. Studie publikovaná v Journal of Corporate Finance, která analyzovala žebříčky Fortune v letech 1992 až 2012, dospěla k jasnému závěru: zvýšení prestiže a hodnocení společnosti vede v průměru k nižší výkonnosti jejích akcií v následujícím období. Stejná logika funguje i opačně – když firma klesne na dno oblíbenosti, její akcie mají tendenci začít generovat nadprůměrné výnosy. Kult osobnosti jako varovný signál: Proč mediálně exponovaní ředitelé pálí zisk Důvodem tohoto inverzního vztahu je často chování samotných šéfů firem. Studie s názvem „Superstar CEOs“ ukazuje, že akcie společností, jejichž ředitelé dosáhnou statusu superhvězdy, klesají v následujících třech letech v průměru o šokujících 60 %. Tento pád přichází v momentě, kdy se pozornost manažerů přesouvá od řízení firmy k budování vlastního kultu osobnosti. Hvězdní ředitelé s rostoucí slávou píší více knih, častěji se objevují na obálkách byznys časopisů, vystupují v televizi a zasedají v dozorčích radách cizích korporací. Studie dokonce zjistila jeden kuriózní, ale varovný signál: po dosažení hvězdného statusu se těmto manažerům začaly dramaticky zlepšovat výsledky v golfu. Právě čas strávený na greenu místo v kanceláři je symptomem ztráty fokusu na to podstatné – na operativní výkon firmy. Buffettův recept na úspěšné vedení Warren Buffett, nedávno penzionovaný šéf impéria Berkshire Hathaway (BRK-B) , kdysi trefně poznamenal, že nejlepší generální ředitelé milují provozování svých společností. Nepreferují schůzky v byznys klubech ani hraní golfu v Augusta National. Pro investory je to jasné varování: pokud se šéf vaší oblíbené firmy začne příliš věnovat mimopodnikovým aktivitám, je čas zpozornět. Skutečné investiční příležitosti se tak často skrývají v místech, kam se nikdo nedívá. Firmy, od kterých se nic nečeká a které Wall Street aktuálně ignoruje nebo dokonce zatracuje, mají prostor pro pozitivní překvapení. Naopak u miláčků trhu je v ceně akcií započítán dokonalý scénář, což ponechává jen minimální prostor pro růst a obrovský prostor pro zklamání. Pokud zrovna nejde o Apple, popularita je pro vaše portfolio spíše břemenem než výhodou.