Svět financí čelí otřesu jednoho ze svých nejzákladnějších pilířů. Klíčové body Americký veřejný dluh směřuje k historickým maximům a podkopává status bezpečného přístavu Investoři preferují jako nová útočiště švýcarský frank, zlato a německé státní dluhopisy Korelace mezi akciemi a dluhopisy roste, což snižuje diverzifikační přínos vládního dluhu Reálná ztráta amerického dluhopisového trhu od roku 2020 dosáhla kritických 51 % Americké státní dluhopisy (U.S. Treasuries), po desetiletí považované za ultimátní bezpečný přístav, ztrácejí svůj lesk. Profesionální investoři se stále častěji ptají, zda si Spojené státy při současném zadlužení, které se jako procento HDP blíží válečným úrovním, mohou dovolit podporovat tak obrovské závazky. Podle aktuálních projekcí Kongresového rozpočtového úřadu (CBO) dosáhne dluh v držení veřejnosti v roce 2026 přibližně 101 % HDP, přičemž do roku 2036 má vystoupat až na 120 %. Tato fiskální trajektorie, umocněná geopolitickou fragmentací a nevyzpytatelnými politickými šoky, narušuje status dluhopisů jako „bezrizikových“ aktiv. Zdroj: Shutterstock Nová hierarchie bezpečných aktiv a pád jenu Zatímco dříve investoři v dobách nejistoty instinktivně utíkali k dolaru a jenu, dnes se tato dynamika mění. Japonský jen, tradiční symbol stability, ztratil svou schopnost zajišťovat rizika kvůli obavám o udržitelnost tamního dluhu. Podle analýzy Davide Oneglii ze společnosti GlobalDataTS Lombard investoři přeskupili žebříček bezpečných útočišť. Do čela se nyní dostávají: Švýcarský frank a singapurský dolar Zlato Německé státní dluhopisy (Bunds) Tento posun reflektuje širší nedůvěru v měny zemí s vysokým deficitem. V USA navíc klesá tzv. „výnos z pohodlí“ (convenience yield) – prémie, kterou byli investoři ochotni platit za výjimečnou likviditu a bezpečnost amerických vládních papírů. S klesající prémií mizí i nepřímá dotace pro americké daňové poplatníky, kteří tak čelí vyšším nákladům na správu dluhu. Diverzifikace portfolia: Krátká pozice na veřejný sektor Zajímavý pohled nabízí investiční gigant Pimco. Ten doporučuje strategii postavenou na strukturálním rozdílu mezi USA a Evropou. Zatímco USA mají silnější „výsledovku“ (schopnost růstu), Evropská unie disponuje silnější „rozvahou“ (nižší zadlužení a schopnost navigovat skrze krize typu Brexit). V praxi to znamená: V USA hledat expozici v akciích, které se paradoxně stávají novým globálním rezervním aktivem. V Evropě preferovat dluhopisy, kde je fiskální disciplína přísnější a growth momentum slabší. Tuto logiku potvrzují i data společnosti State Street. Američtí investoři v první polovině loňského roku drasticky omezili zajištění svých cizoměnových expozic – fakticky tak prodávali dolary. Míra zajištění klesla z 25 % na začátku roku 2025 na minimum lehce nad 12 %. Mýtus o bezpečných dluhopisech a hrozba inflace Historická data ukazují, že označovat státní dluhopisy za „bezpečné“ bylo vždy mírně zavádějící. Přestože jsou méně volatilní než akcie, podléhají destrukci inflací. Podle analýzy UBS Global Investment Returns jsou propady na dluhopisovém trhu (drawdowns) historicky hlubší nebo delší než ty akciové. Například americký dluhopisový trh od července 2020 zažil propad, který investorům v reálném vyjádření přinesl ztrátu 51 %. To je drsná připomínka, že v kapitálových trzích je koncept bezpečnosti vždy pouze relativní. I když Treasuries zůstanou magnetem pro globální kapitál, proces „dedolarizace“ a přehodnocování rizik je v plném proudu. Zdroj: Shutterstock Prudký nárůst úrokových nákladů na obsluhu dluhu začíná v americkém rozpočtu vytlačovat ostatní vládní priority, což dále prohlubuje skepsi trhů. Pokud se nepodaří stabilizovat fiskální politiku, může se stát, že americká vláda bude nucena nabízet stále vyšší výnosy, aby přilákala kupce pro své obligace. Tento proces by mohl vést k nežádoucímu utažení finančních podmínek, které by zpomalilo investice do soukromého sektoru. Zahraniční centrální banky, které byly tradičně největšími držiteli amerického dluhu, nyní diverzifikují své rezervy ve prospěch jiných aktiv. Tento trend je patrný zejména u asijských a blízkovýchodních států, které se snaží snížit svou závislost na politice Washingtonu. Odliv těchto stabilních kupců znamená, že americký trh se stává volatilnějším a citlivějším na spekulativní kapitál, což oslabuje jeho roli kotvy stability. Nástup technologií a umělé inteligence by sice mohl přinést kýžený růst produktivity, ale pro řešení dluhové krize jde o sázku s nejasným výsledkem. I když AI zvýší ziskovost firem, nemusí se to nutně promítnout do vylepšení státní pokladny v krátkodobém horizontu. Investoři proto nemohou spoléhat na technologický zázrak jako na jedinou záchrannou brzdu před hrozící fiskální nerovnováhou. V konečném důsledku se musíme smířit s tím, že éra „absolutního bezpečí“ vládních papírů skončila. Moderní portfolio manažer musí být mnohem flexibilnější a hledat stabilitu v kombinaci drahých kovů, alternativních měn a kvalitních firemních rozvah. Americké státní dluhopisy zůstanou důležitou součástí finančního systému, ale jejich role jako garanta ochrany kapitálu před všemi riziky je již nenávratně minulostí.