Evropská centrální banka se možná ocitá na prahu nejvýznamnější personální změny za poslední desetiletí. Christine Lagarde pravděpodobně odstoupí z čela ECB před vypršením mandátu v říjnu 2027 Cílem je umožnit Macronovi a Merzovi vybrat nástupce před francouzskými volbami v dubnu 2027 Mezi hlavní favority na uvolněný post patří Pablo Hernandez de Cos a Klaas Knot Předčasný odchod má zabránit tomu, aby o vedení ECB rozhodovala případná krajně pravicová vláda ve Francii Podle informací listu Financial Times se očekává, že její prezidentka Christine Lagarde odstoupí ze své funkce dříve, než v říjnu 2027 vyprší její oficiální osmiletý mandát. Tento krok by mohl zásadně ovlivnit nejen směřování měnové politiky eurozóny, ale i politickou rovnováhu uvnitř Evropské unie, neboť by spustil předčasný souboj o jeden z nejmocnějších postů na kontinentu. Hlavním motivem pro dřívější rezignaci má být snaha Lagarde opustit úřad ještě před francouzskými prezidentskými volbami, které se konají v dubnu příštího roku. Takové načasování by umožnilo francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi a německému kancléři Friedrichu Merzovi společně vybrat jejího nástupce. Tím by se zabránilo scénáři, kdy by o novém šéfovi centrální banky rozhodovala případná nová francouzská administrativa, v jejímž čele by mohla stát Marine Le Pen nebo její chráněnec Jordan Bardella. Politické šachy a strach z krajní pravice Spekulace o odchodu Lagarde nabraly na intenzitě po oznámení, že guvernér francouzské centrální banky Francois Villeroy de Galhau rovněž předčasně opustí svůj post. To dává Macronovi příležitost dosadit na klíčové pozice loajální a proevropské odborníky dříve, než by mu volební výsledky mohly tuto pravomoc odebrat. Ačkoliv mluvčí ECB uvedl, že se prezidentka plně soustředí na svou misi a nepřijala žádné rozhodnutí ohledně konce mandátu, trhy již začínají kalkulovat s možnými nástupci. Standardně se o nástupci rozhoduje v létě před vypršením termínu, ale evropské vlády nyní zvažují zrychlený proces. Cílem je učinit obsazení ECB imunním vůči politickým turbulencím ve Francii. Španělský ministr hospodářství Carlos Cuerpo tento týden potvrdil, že Španělsko je připraveno hrát v tomto procesu vedoucí roli, jakmile se uvolní místa ve Výkonné radě. To naznačuje, že zákulisní vyjednávání mezi členskými státy již pravděpodobně probíhají. Favorité na horké křeslo ve Frankfurtu V čele pelotonu potenciálních kandidátů na post šéfa ECB se podle průzkumu agentury Bloomberg nachází Španěl Pablo Hernandez de Cos, který v současnosti vede Banku pro mezinárodní vyrovnání (BIS). Silnou pozici má také bývalý šéf nizozemské centrální banky Klaas Knot. Oba jsou vnímáni jako zkušení technokraté, kteří by dokázali zajistit kontinuitu v boji s inflací. Zájem však projevili i zástupci Německa, konkrétně prezident Bundesbanky Joachim Nagel a členka Výkonné rady Isabel Schnabel. Uvnitř eurozóny však nepanuje shoda na tom, zda je urychlení nástupnictví správnou cestou. Rakouský ministr financí Markus Marterbauer se v pondělí vyslovil pro dodržení standardního časového harmonogramu. Podobně se vyjádřil i německý ministr financí Lars Klingbeil, podle něhož má ECB jasně dané termíny, kterých by se měla držet. Francouzský ministr financí Roland Lescure se přímé odpovědi vyhnul a omezil se na konstatování, že Lagarde je skvělou prezidentkou. Dilema prezidentky: Odhodlání versus realita Christine Lagarde v minulosti spekulace o svém odchodu opakovaně odmítala. Ještě loni v červnu se snažila utnout debaty o svém možném přesunu do čela Světového ekonomického fóra prohlášením, že je plně odhodlána dokončit svůj mandát. V nedávném rozhovoru pro Bloomberg Television dokonce uvedla, že „neutíká z boje“. Zároveň však přiznala překvapení nad tím, že při přijetí funkce v roce 2019 zjistila, že mandát je osmiletý, nikoliv pětiletý, jak se původně domnívala. Aktuální situace však ukazuje, že politický tlak a snaha zajistit stabilitu instituce před možným nástupem euroskeptických vlád ve velkých ekonomikách mohou převážit nad osobními sliby. Pokud by Lagarde skutečně odešla předčasně, šlo by o strategický manévr, který má zapečetit proevropské směřování ECB na mnoho let dopředu. Pro investory by to znamenalo období zvýšené volatility, dokud nebude jasno o jméně a názorovém ukotvení nového lídra frankfurtské instituce.