Klíčové body Administrativa Donalda Trumpa nevylučuje, že po vzoru války z počátku devadesátých let požádá země Perského zálivu o financování současného konfliktu s Íránem. Blokáda Hormuzského průlivu drtí globální energetické trhy, přičemž americký prezident ostře kritizuje evropské spojence a NATO za pasivitu při řešení krize. Spojené státy během čtyř týdnů zasáhly přes 11 tisíc cílů, zatímco Teherán čelí hrozbě kompletního zničení své ropné a energetické infrastruktury.   Bílý dům oživuje strategickou paralelu z devadesátých let Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa otevírá na geopolitické mapě zcela novou a mimořádně citlivou kapitolu. Bílý dům totiž oficiálně připustil reálnou možnost, že by Spojené státy mohly po bohatých zemích Perského zálivu požadovat masivní finanční kompenzace. Ty by měly pokrýt enormní náklady na probíhající válečný konflikt, který Washington a Izrael vedou proti Íránu. Tisková mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová během svého pondělního vystoupení čelila přímému dotazu novinářů, zda by klíčoví hráči v regionu, jako jsou Kuvajt, Saúdská Arábie či Spojené arabské emiráty, měli převzít odpovědnost za drtivou většinu válečných výdajů. Reportéři přitom explicitně poukazovali na historický precedens z první války v Zálivu v letech 1990 až 1991. Podle vyjádření Leavittové je samotný prezident této provokativní myšlence velmi nakloněn. Ačkoliv mluvčí diplomaticky dodala, že nechce předbíhat oficiálním krokům administrativy, jasně naznačila, že jde o strategický záměr, o kterém globální trhy i diplomatické kruhy v dohledné době uslyší mnohem více detailů. Historická paralela je v tomto kontextu skutečně nepřehlédnutelná. Během první války v Zálivu, která vypukla po invazi iráckého režimu Saddáma Husajna do Kuvajtu, poskytly země Zálivu společně s Japonskem, Německem a Jižní Koreou masivní finanční injekce. Tyto prostředky tehdy zásadním způsobem vykompenzovaly náklady mezinárodní koalice vedené americkou armádou, jež nakonec donutila Bagdád k ústupu. Zdroj: Getty images Chcete využít této příležitosti?Ekonomické ztráty a zablokované energetické tepny Současná geopolitická realita se však od devadesátých let diametrálně liší. Spojené státy totiž zahájily aktuální ofenzivu proti Íránu navzdory výslovnému naléhání arabských lídrů. Představitelé států Zálivu od počátku varovali před vojenským řešením, neboť se oprávněně obávali, že právě oni ponesou hlavní tíhu nevyhnutelných ekonomických dopadů. Válečný konflikt, který naplno propukl 28. února, vyslal okamžité a drtivé šokové vlny napříč globálními trhy. Hlavním epicentrem tohoto ekonomického zemětřesení se stal Hormuzský průliv. Teherán tuto kritickou námořní trasu zablokoval, čímž de facto odřízl cestu, kudy standardně proudí pětina veškerých světových dodávek komodit, jako je Ropa . Pro lídry států Perského zálivu se tak začal naplňovat ten nejčernější možný scénář. Nezávislí analytici odhadují, že každá z těchto zemí již utrpěla ztráty v řádech milionů dolarů. Nejde přitom pouze o masivní propad exportních příjmů kvůli zablokované plavbě, ale také o přímé strukturální škody, které na jejich území způsobily íránské odvetné údery. Navzdory těmto tvrdým ekonomickým ranám se americký prezident o víkendu vyjádřil na adresu arabských spojenců překvapivě pochvalně. Na dotaz, zda by se měly státy Zálivu aktivně bránit, Trump reagoval slovy, že již nyní tvrdě bojují, a jejich dosavadní vojenské i logistické úsilí veřejně ocenil. Zdroje obeznámené s interními diplomatickými jednáními nicméně potvrzují, že oficiální žádost o proplacení válečných účtů prezident na stůl zatím nepoložil a Bílý dům situaci dále nekomentoval. Zdroj: Shutterstock Hněv vůči Evropě a hrozba totální destrukce Zatímco Washington vyčkává s finančními požadavky na Blízkém východě, frustrace americké administrativy směřuje jinam. Uzavření klíčových obchodních tras logicky vyústilo v raketový růst cen pohonných hmot v posledních týdnech. Tento cenový šok vyvolává u Donalda Trumpa rostoucí hněv, který aktuálně cílí především na Severoatlantickou alianci a evropské spojence. Prezident Evropě ostře vyčítá její neochotu aktivně pomoci s vojenským uvolněním zablokovaného průlivu. Původní deklarovaný cíl americké ofenzivy byl přitom na začátku konfliktu jasně definován. Washington chtěl podle Trumpových slov eliminovat bezprostřední hrozby ze strany íránského režimu a absolutně zamezit tomu, aby Teherán v chaosu získal přístup k jaderným zbraním. Intenzita probíhajícího konfliktu však nabrala naprosto bezprecedentní obrátky. Karoline Leavittová v pondělí oficiálně potvrdila, že americké ozbrojené síly během pouhých čtyř týdnů od začátku války bombardovaly na íránském území více než 11 tisíc vojenských i strategických cílů. Tento údaj dokresluje masivní rozsah operace, jejíž konec je zatím v nedohlednu. Eskalace navíc zjevně nekončí, ba naopak. Donald Trump prostřednictvím svého příspěvku na platformě Truth Social vyslal do Teheránu nekompromisní ultimátum. Pokud Írán nepřistoupí na americké požadavky a neobnoví svobodnou plavbu v průlivu, Spojené státy přistoupí k brutální a definitivní odvetě. Tato hrozba explicitně zahrnuje kompletní vymazání íránské energetické infrastruktury z mapy. Terčem amerických bomb by se staly elektrárny, ropné vrty, strategický ostrov Chárk a dokonce i životně důležitá odsolovací zařízení. Globální trhy tak zůstávají v napjatém očekávání, zda se tento apokalyptický scénář stane realitou, nebo zda tlak na státy Zálivu a Evropu přinese tolik potřebný diplomatický průlom.