Klíčové body Producenti v Perském zálivu přišli od začátku konfliktu o více než 15 miliard dolarů kvůli faktickému uzavření Hormuzského průlivu. Uvnitř blokované námořní trasy uvízl náklad surovin v hodnotě nejméně 10,7 miliardy dolarů, který se nemůže dostat k zákazníkům. Saúdská Arábie plánuje masivní přesměrování exportu do Rudého moře, analytici však pochybují o dostatečné kapacitě tamních ropovodů.   Paralýza klíčové námořní tepny a uvízlé miliardy Od okamžiku, kdy 28. února naplno eskalovaly americké a izraelské vojenské údery na íránské cíle, se globální energetický trh potýká s bezprecedentní krizí. Producenti ze států Perského zálivu již podle aktuálních odhadů přišli o ohromujících 15,1 miliardy dolarů na tržbách z prodeje energií. Důvodem je faktické uzavření Hormuzského průlivu, přes který za normálních okolností proudí klíčové dodávky pro celý svět. Základním kamenem tohoto masivního výpadku je ropa (CL=F) , jejíž miliony barelů zůstávají uvězněny na moři. Série cílených útoků ze strany Íránu na komerční plavidla radikálně proměnila bezpečnostní situaci v regionu. Doprava přes tuto kritickou námořní trasu se prakticky zastavila, což okamžitě vedlo k astronomickému nárůstu pojišťovacích prémií pro jakoukoli námořní dopravu v oblasti. Podle dat komoditní analytické společnosti Kpler průliv běžně odbaví dodávky v hodnotě zhruba 1,2 miliardy dolarů denně. Tato částka vychází z průměrných cen a objemů pro rok 2025 a zahrnuje surovou ropu, rafinované produkty i zkapalněný zemní plyn (LNG). V současné době jsou však toky surovin ve srovnání s předválečnou úrovní hodnoceny jako naprosto zanedbatelné, jak potvrdil Florian Gruenberger ze společnosti Kpler. Přímo uvnitř Hormuzského průlivu nyní uvízl náklad v hodnotě nejméně 10,7 miliardy dolarů. Jde o plně naložené tankery, které nemohou bezpečně dosáhnout svých cílových destinací. Z celkového objemu zastavených dodávek tvoří největší podíl právě surová ropa, jež představuje 71 procent celkové hodnoty uvízlého zboží. Analytici ovšem upozorňují, že část tohoto nákladu byla prodána již dříve v rámci předválečných dlouhodobých kontraktů. To znamená, že i přes současnou paralýzu mohou tyto dodávky stále generovat určité příjmy. Vše závisí na přesném načasování plateb, které standardně probíhají 15 až 30 dní po naložení suroviny na plavidlo. Gulfport-Energy-Corporation Strukturální zranitelnost a finanční polštáře států Zálivu Celková ztráta příjmů nemilosrdně odhaluje, jak vysokou finanční cenu platí státy Perského zálivu za probíhající válku. Tyto ekonomiky jsou totiž historicky a strukturálně extrémně závislé na prodeji komodit, z nichž financují chod svých vládních aparátů. Podle odhadů společnosti Wood Mackenzie museli ropní producenti v regionu, včetně Saúdské Arábie, Iráku, Spojených arabských emirátů, Kuvajtu a Bahrajnu, kolektivně odložit tržby a daňové příjmy z ropy ve výši 13,3 miliardy dolarů. V absolutních číslech utrpěla největší ztráty Saúdská Arábie, která je největším světovým exportérem ropy. Podle dat Wood Mackenzie přišlo království od začátku konfliktu odhadem o 4,5 miliardy dolarů. Navzdory tomuto masivnímu propadu však Rijád již připravuje strategickou ofenzivu a plánuje v nadcházejících dnech významně navýšit své exportní kapacity směrem z Rudého moře. Zcela odlišná a mnohem dramatičtější situace panuje v Iráku. Peter Martin, hlavní ekonom společnosti Wood Mackenzie, označil tuto zemi za jednu z nejvíce ohrožených. Irácká vláda je totiž na příjmech z produkce ropy závislá z celých 90 procent, což zemi činí tváří v tvář současné blokádě extrémně zranitelnou. Antoine Halff, spoluzakladatel satelitní analytické firmy Kayrros, s tímto hodnocením souhlasí a očekává, že Irák utrpí mnohem závažnější škody než jeho sousedé. Vysoké míře rizika čelí také Kuvajt a Katar. Na rozdíl od Iráku však obě tyto země disponují masivními státními investičními fondy. Tyto obří finanční rezervy jim umožňují efektivně tlumit krátkodobé ekonomické šoky a překlenout období, kdy jsou jejich hlavní exportní trasy odříznuty od světa. Státní energetický gigant QatarEnergy přesto sčítá citelné ztráty. Do středy přišla tato katarská společnost o zhruba 571 milionů dolarů na tržbách v důsledku přerušení produkce, ke kterému došlo 2. března. Tato částka přitom nezahrnuje případné další finanční ztráty, které by mohly vzniknout ze zpoždění plánovaných expanzí nebo odkladů při spouštění nových těžebních zařízení. Zdroj: Shutterstock Hledání alternativních tras a nevyhnutelný cenový šok Dopady současného narušení globálních dodavatelských řetězců se mezi jednotlivými producenty výrazně liší. Saúdská Arábie má podle expertů mnohem lepší výchozí pozici pro absorbování tohoto šoku. Království totiž strategicky udržuje zásoby ropy v zahraničních skladovacích zařízeních, což mu umožňuje po určitou dobu plynule pokračovat v zásobování svých klíčových zákazníků i přes blokádu domácích přístavů. Státem podporovaný gigant Saudi Aramco (2222.SR) sice deklaroval, že je schopen přesměrovat přibližně 70 procent svých dodávek surové ropy z východních polí do Rudého moře, analytici však mírní přehnaný optimismus. Využití tamního ropovodu sice představuje logickou alternativu, odborníci ale důrazně varují, že tento infrastrukturní systém v minulosti nikdy neoperoval na tak vysoké úrovni kapacity. Saúdové by navíc mohli z aktuální situace částečně profitovat. Geopolitické napětí a omezená nabídka na trhu logicky tlačí ceny komodit vzhůru. Antoine Halff upozorňuje, že právě toto prostředí vyšších cen může Saúdské Arábii pomoci do jisté míry kompenzovat ztracené příjmy z nerealizovaného exportu. Zatímco ropné velmoci hledají krizová řešení a přesouvají své dodávky na alternativní trasy, konečný účet za tento konflikt zaplatí někdo jiný. Podle analytiků to budou s největší pravděpodobností běžní motoristé a další koncoví spotřebitelé, na které nevyhnutelně dopadne hlavní tíha nadcházejícího cenového šoku.