Americká centrální banka se v březnu 2026 ocitla v situaci, kterou ekonomičtí teoretici nazývají „noční můrou centrálního bankéře“. Únorový úbytek 92 000 pracovních míst a růst nezaměstnanosti na 4,4 % signalizují vážné ochlazování trhu práce Válka v Íránu a následný ropný šok zvyšují riziko inflace, což Fedu brání v očekávaném snížení úrokových sazeb Na slabá data měla vliv stávka 30 000 zdravotníků a zimní bouře, přesto je trend tvorby míst nejslabší za poslední dva roky Členové Fedu jsou rozděleni; zatímco někteří volají po uvolnění, většina preferuje stabilitu sazeb v pásmu 3,5–3,75 % Čerstvá data z trhu práce za únor přinesla ledovou sprchu v podobě nečekaného úbytku 92 000 pracovních míst, což rázně ukončilo debaty o stabilitě zaměstnanosti. Za normálních okolností by takto negativní report byl jasnou vstupenkou k okamžitému snížení úrokových sazeb. Do hry však vstoupil vnější šok: válečný konflikt v Íránu, který vystřelil ceny ropy na úrovně ohrožující cenovou stabilitu. Federální rezervní systém (Fed) tak nyní stojí před dilematem, zda zachraňovat chřadnoucí trh práce, nebo držet sazby vysoko jako hráz proti nové vlně inflace. Prezidentka sanfranciského Fedu Mary Dalyová v rozhovoru pro CNBC přiznala, že únorová čísla si získala její plnou pozornost. „Trhy práce mohou být o něco slabší, než jsme dosud viděli,“ uvedla s tím, že centrální banka nyní čelí „oboustranným rizikům“. Zatímco v roce 2024 a 2025 byla prioritou boj s přehřátou ekonomikou, nyní se pozornost upírá k ochlazování, které by mohlo přerůst v hlubší recesi. Míra nezaměstnanosti v USA v únoru vzrostla na 4,4 % z lednových 4,3 %, což je trend, který nelze ignorovat, i když historicky zůstává nezaměstnanost stále na relativně nízkých úrovních. Statistické anomálie a strukturální zlomy pod povrchem Při detailnějším pohledu na zprávu Úřadu pro statistiku práce (BLS) narazíme na několik faktorů, které únorová data zkreslily. Lví podíl na lednových i loňských ziscích mělo zdravotnictví, ovšem v únoru zasáhla trh stávka pracovníků konsorcia Kaiser Permanente, která odmazala zhruba 30 000 míst. Analytici očekávají, že tato místa se v březnu do statistik vrátí. K negativnímu výsledku přispěly i silné zimní bouře, které ochromily aktivitu v mnoha regionech. Přesto nelze vše svádět na počasí; revize prosincových a lednových čísel směrem dolů o celkem 69 000 míst naznačuje, že pod povrchem sezónních výkyvů dochází ke skutečnému zpomalení. Elyse Ausenbaughová ze společnosti JPMorgan Chase upozorňuje, že tempo tvorby pracovních míst je nyní „dramaticky pomalejší“ než v uplynulých dvou letech. To Fedu výrazně ztěžuje snahu o prodej narativu o „stabilizaci“, který dosud sloužil jako hlavní ospravedlnění pro politiku vysokých sazeb. Prezident kansaského Fedu Jeff Schmid jde v analýze ještě dál a hovoří o strukturální transformaci. Podle něj trh prochází generační obměnou, kdy starší Američané odcházejí do důchodu a firmy si dávají pauzu v náboru, aby zjistily, kde mohou mezery v dovednostech zaplnit pomocí umělé inteligence. Tato „technologická pauza“ může být jedním z důvodů, proč nabídka volných míst neodpovídá poptávce. Inflační hrozba, která Fedu svazuje ruce Zatímco trh práce vysílá nouzové signály, geopolitické napětí na Blízkém východě hraje opačnou partii. Válka v Íránu přímo ovlivňuje ceny energií a zvyšuje nejistotu ohledně krátkodobého inflačního výhledu. Susan Collinsová z bostonského Fedu a Beth Hammacková z Clevelandu se shodují, že v této situaci není důvod ke spěchu. Collinsová jasně uvedla, že nevidí „žádnou naléhavost pro další úpravy politiky“ a hodlá vyčkat na nezvratné důkazy, že se inflace skutečně vrací k cílovým 2 %. Toho by podle jejích odhadů mohlo být dosaženo až ve druhé polovině roku. Na opačné straně barikády stojí guvernér Fedu Stephen Miran, který se domnívá, že trh práce již nyní naléhavě potřebuje měnové uvolnění. Miran vidí neutrální úroveň sazeb – tedy takovou, která ekonomiku ani nepovzbuzuje, ani nebrzdí – o celý procentní bod níže pod současným pásmem 3,5 % až 3,75 %. Podle něj není důvod udržovat restriktivní politiku, pokud inflační tlaky nepovažuje za bezprostřední hrozbu. Jeho hlas však zatím v širším konsenzu Fedu naráží na opatrnost vyvolanou ropným šokem. Výsledkem je stav, který Ellen Zentnerová z Morgan Stanley trefně popsala jako pozici „mezi mlýnskými kameny“. Fed by rád podpořil zaměstnanost, ale strach z toho, že drahá ropa odstartuje novou vlnu zdražování, mu svazuje ruce. Pokud by centrální banka snížila sazby předčasně a inflace by se kvůli válce opět utrhla ze řetězu, její kredibilita by utrpěla fatální ránu. Pro investory to znamená jediné: březnové zasedání pravděpodobně nepřinese úlevu v podobě nižších úroků a trh se bude muset smířit s tím, že Fed zůstane „v postranní“, dokud se prach na Blízkém východě alespoň částečně neusadí.