Více než 64 procent bonitních asijských investorů považuje zachování rodinného bohatství pro další generace za svou absolutní prioritu. Navzdory těmto ambicím má kompletní a funkční plán nástupnictví zpracováno pouze necelých 27 procent dotázaných rodin. Hlavní překážkou zůstávají hluboce zakořeněná kulturní tabu a nedostatečná komunikace, kvůli nimž starší generace klíčová rozhodnutí odkládají.   Propast mezi záměrem a skutečnou realizací Asijské rodinné klany touží po tom, aby jejich obrovské majetky bezpečně přečkaly střídání generací. Podle nejnovějšího rozsáhlého průzkumu švýcarské privátní banky Lombard Odier však drtivé většině z nich chybí i ty nejzákladnější plány nástupnictví. Tento paradox představuje pro asijskou ekonomiku skryté, ale o to nebezpečnější riziko. Zpráva vychází z odpovědí více než 390 investorů s vysokým čistým jměním napříč asijsko-pacifickým regionem. Podmínkou účasti v průzkumu bylo vlastnictví čistých investovatelných aktiv v hodnotě minimálně 1 milion dolarů. Výsledky odhalily propastný rozdíl mezi přáními elit a jejich reálnými kroky. Zatímco 64,2 % respondentů jasně deklarovalo, že ochrana a mezigenerační transfer rodinného bohatství je pro ně při správě majetku tou vůbec největší prioritou, realita v rodinných strukturách vypadá zcela odlišně. Čísla ukazují na znepokojivou nepřipravenost asijských boháčů. Pouze 26,9 % dotázaných potvrdilo, že jejich rodina disponuje plně zpracovaným a implementovaným plánem nástupnictví. Naopak celých 39,4 % respondentů přiznalo, že žádné kroky k plánování předání majetku dosud nepodnikli. Banka tento fenomén trefně označuje jako „propast mezi záměrem a realizací“. Tento problém nabývá na kritické naléhavosti v kontextu globálního ekonomického vývoje. Asie, podobně jako zbytek světa, právě prochází historicky bezprecedentním mezigeneračním přesunem bohatství. Týká se to především první generace podnikatelů, kteří nyní stojí před nelehkým úkolem předat svá vybudovaná impéria a nahromaděné jmění svým potomkům. Varování před nevratným promrháním majetku Nedostatečná připravenost na předání otěží může mít pro mnohé rodiny fatální následky. John Woods, investiční ředitel společnosti Lombard Odier pro asijský trh, důrazně varuje před absencí silnějších struktur řízení. Bez jasně definovaných pravidel rodinné governance hrozí, že obrovské majetky budou velmi rychle promrhány. Během kulatého stolu, který doprovázel oficiální zveřejnění průzkumu, Woods neskrýval své znepokojení. Upozornil na to, že zjištěný rozpor mezi deklarovaným zájmem o ochranu majetku a absolutní nečinností v praxi je z investičního hlediska vysoce varovný signál. „Pokud většina klientů, které jsme oslovili, nevěnuje plánování majetku skutečně hlubokou a strategickou pozornost, neudrží si své bohatství příliš dlouho,“ dodal Woods. Poukázal tak na nemilosrdnou realitu trhu, kde chybějící strategie často vede k rychlému rozpadu rodinných firem. Průzkum navíc odhalil výrazné regionální rozdíly v rámci asijsko-pacifické oblasti. Z hlediska extrémně slabé připravenosti na nástupnictví negativně vyčnívají trhy jako Japonsko, Filipíny, Malajsie a Hongkong. V těchto specifických oblastech situace dosahuje kritických hodnot. Zhruba polovina všech respondentů z těchto čtyř zmíněných trhů uvedla, že žádný plán nástupnictví nemá, nebo se dokonce domnívá, že se jich podobné plánování vůbec netýká. Tento postoj ukazuje na hluboké podcenění rizik spojených s náhlými životními událostmi nebo tržními šoky. Kulturní tabu a ticho mezi generacemi Kromě samotné absence právních a finančních struktur odhalila data další závažný problém. Tím je generační propast v komunikaci. Mnoho starších členů rodin, kteří drží kontrolu nad majetkem, dosud smysluplně nezapojilo mladší generace do diskusí o správě a budoucím směřování rodinného jmění. Více než čtvrtina dotázaných zástupců generace baby boomerů přiznala, že v jejich rodinách nikdy neproběhla diskuse o jasném a společném účelu jejich bohatství. Mladší dědicové tak často vůbec netuší, jaká jsou očekávání zakladatelů a jaké hodnoty by měli při správě majetku ctít. Louisa Loo, ředitelka majetkového plánování Lombard Odier pro Asii, vysvětluje, že mnoho bohatých asijských rodin neustále odkládá diskuse o nástupnictví. Hlavním důvodem jsou podle ní silná kulturní specifika, společenská citlivost tématu a chronický pocit, že na řešení těchto otázek je stále dost času. Samotná komunikace zůstává v asijském prostředí obrovskou překážkou. Diskuse točící se kolem dědictví, úmrtí zakladatele a předávání majetku jsou v mnoha tamních kulturách považovány za naprosté tabu. Téměř 29 % respondentů přímo označilo nedostatek otevřené komunikace za hlavní výzvu v oblasti rodinného řízení. Tento přístup „zavírání očí“ před nevyhnutelným však vytváří časovanou bombu. Jak Loo závěrem varuje, život přináší nečekané zvraty. „Když se stane něco neočekávaného, což se stává poměrně často, mnoho rodin zůstane naprosto nepřipravených,“ uzavírá expertka s tím, že cena za toto zpoždění může být pro rodinná impéria zničující.