Křehké příměří mezi USA a Íránem dočasně tlumí poptávku po bezpečném dolaru, trh však vyčkává na další vývoj. Úrokový diferenciál se začíná zužovat díky jestřábí rétorice Evropské centrální banky a hrozbě americké stagflace. Pro potvrzení střednědobého růstu musí trh prorazit rezistenci 1,1700, přičemž směr určí nadcházející makroekonomická data.   Křehké příměří a geopolitické vlivy na tržní sentiment Závěrečná fáze květnového obchodování zastihla měnový pár EUR/USD (EURUSD=X) v oblasti kolem úrovně 1,1640. Trh se drží jen několik pipů nad nedávnými několikatýdenními minimy a konsoliduje ve velmi úzkém pásmu. Investoři totiž pečlivě zvažují vyvážený mix katalyzátorů, které působí zčásti ve prospěch eura a zčásti ve prospěch americké měny. Během uplynulého týdne se tento měnový pár probudil k životu, usadil se nad hranicí 1,1600 a v pátečních ranních hodinách dokonce testoval hodnoty kolem 1,1655. Tento mírný optimismus byl podpořen opadnutím poptávky po dolaru jakožto bezpečném přístavu. Z Washingtonu i Teheránu totiž přišlo potvrzení o dosažení memoranda o porozumění, které prodlužuje vzájemné příměří o 60 dnů. Přesto se současné oživení setkává spíše s opatrností než se silným přesvědčením. Z technického hlediska jde o situaci, kdy se trh sice odrazil ode dna, ale k žádnému zásadnímu průrazu zatím nedošlo. Na kratších časových rámcích zůstává evropská měna pod svými klíčovými jednoduchými klouzavými průměry. Tato konfigurace jasně signalizuje, že jakékoliv pokusy o růst pravděpodobně narazí na silnou nabídku, přičemž riziko opětovného testování nejbližšího supportu zůstává plně ve hře. Při objektivním pohledu na konec měsíce euro spíše brání své pozice, než aby přebíralo iniciativu. Ústup americké měny sice poskytl euru dočasný vítr do plachet, ale strukturální rozdíly v úrokových sazbách nadále omezují výraznější zisky. Nejdůležitějším krátkodobým hybatelem zůstává nejistá geopolitická situace. Ačkoliv Bílý dům potvrdil dohodu o prodloužení příměří, prezident Trump se zdržel formálního schválení. Viceprezident JD Vance navíc upozornil na nevyřešené sporné body, především na íránské obohacování uranu a kontrolu nad Hormuzským průlivem. Mechanika trhu je v tomto ohledu neúprosná: jakmile vzrostou naděje na mír, dolar oslabuje. Naopak jakákoliv eskalace okamžitě oživuje poptávku po bezpečí a dostává euro pod tlak. Úrokový diferenciál a hrozba americké stagflace Pod povrchem geopolitického šumu se skrývá strukturální základ celého obchodování, kterým je úrokový diferenciál mezi centrálními bankami. Tento rozdíl v současnosti hraje jasně ve prospěch dolaru. Federální rezervní systém drží svou základní sazbu v pásmu 3,50 % až 3,75 %, zatímco Evropská centrální banka operuje na výrazně nižší úrovni 2,00 %. Tato výhoda přitahuje kapitál do dolarových aktiv. Klíčovým vývojem je však postupné zužování této propasti. Ve Spojených státech omezuje prostor pro snižování sazeb nepoddajná inflace, a to i přes ochlazující se ekonomický růst. Na evropské straně ECB stále častěji signalizuje, že jejím dalším krokem bude spíše zvýšení sazeb než jejich stagnace. Tento posun v očekáváních začíná měnovým trhům dominovat, protože investoři obchodují především na základě budoucího vývoje, nikoliv pouze na základě současného stavu. Střednědobý argument pro silnější euro se opírá o zhoršující se kvalitu amerických makroekonomických dat, která začínají vykazovat jasné stagflační rysy. Růst HDP za první čtvrtletí byl revidován směrem dolů na anualizované tempo 1,6 %, což zaostalo za odhady. Současně spotřebitelské výdaje v dubnu vzrostly o pouhých 0,1 % a osobní příjmy dokonce meziměsíčně klesly. Pro americkou centrální banku jde o nejhorší možnou kombinaci pomalého růstu a lepkavé inflace. Jádrový index výdajů na osobní spotřebu (Core PCE) se v dubnu udržel na meziroční úrovni 3,3 %, což je nejrychlejší tempo za zhruba tři roky. Tato situace svazuje ruce novému vedení Fedu. Kevin Warsh, který v polovině června povede své první zasedání FOMC, přebírá nezáviděníhodnou pozici. Čelí rostoucím inflačním tlakům na jedné straně a politickým požadavkům na nižší úrokové sazby na straně druhé. Zrcadlový obraz tohoto dilematu se odehrává v Evropě, kde roční míra inflace v eurozóně stoupla na 3,0 %, což posiluje jestřábí křídlo v Radě guvernérů ECB. Klíčová makrodata a technické úrovně rozhodnou Cesta pro evropskou měnu v nadcházejících dnech vede přes extrémně nabitý a jemně vyvážený kalendář makroekonomických dat. První velkou překážkou bude květnová zpráva o inflaci v eurozóně, která vyjde 3. června. Vyšší než očekávané hodnoty by posílily argumenty pro zvýšení sazeb ECB a podpořily by euro. Naopak výrazné ochlazení cenových tlaků by snížilo naléhavost zpřísňování měnové politiky a podkopalo by fundamentální podporu eura v ten nejméně vhodný okamžik. Na americké straně bude mít obrovskou váhu zpráva o tvorbě pracovních míst mimo zemědělství (NFP), naplánovaná na 6. června. Pozitivní překvapení by pravděpodobně přineslo dolaru novou oporu tím, že by zmírnilo obavy z prudkého zhoršení na trhu práce. Slabý výsledek by naopak přiživil stagflační narativ a dostal by americkou měnu pod silný prodejní tlak. Všechna tato data budou kulminovat v polovině června na prvním zasedání Fedu pod vedením Kevina Warshe. Technická analýza grafu potvrzuje opatrný, do strany směřující fundamentální obraz. Na čtyřhodinovém časovém rámci zůstává trh pod klíčovými průměry, což udržuje krátkodobé riziko nakloněné směrem k opětovnému testování supportu. Prvním cílem pro případné posílení dolaru je denní pivot S1 na úrovni 1,154. Pod touto hranicí leží kritický support na 1,1470. Proražení této linie v písku by signalizovalo mnohem vážnější medvědí obrat k nedávným minimům. Směrem nahoru musí trh znovu získat a udržet pozice nad shlukem klouzavých průměrů. Zásadní krátkodobou rezistencí, kterou musí býci překonat k vybudování silnějšího momenta, je oblast 1,1700. Širší pásmo pak vrcholí poblíž maxima 1,2019. Ačkoliv oživení z březnového dna na úrovni 1,1435 ilustruje širší rostoucí trend, bezprostřední technické nastavení favorizuje konsolidaci. Teprve trvalý průraz nad hranici 1,1700 by potvrdil, že se střednědobý fundamentální vítr v zádech konečně přetavil ve skutečný tržní zlom.