Michael Burry ostře varuje, že současná mánie kolem umělé inteligence vytváří na trzích nebezpečné distorze srovnatelné s érou dot-com bubliny. Zatímco dav směřuje kapitál do technologických trendů, slavný investor agresivně nakupuje opomíjené akcie tradičních a mezinárodních společností. Extrémní koncentrace rizikového kapitálu do AI projektů a masivní emise dluhopisů v tomto sektoru podle historických dat předznamenávají tvrdý pád.   Varovné paralely s přelomem milénia Michael Burry, architekt jedné z nejslavnějších sázek proti americkému trhu s bydlením, opět bije na poplach. Známý investor nekompromisně zintenzivňuje svá varování před tím, že současný boom kolem umělé inteligence deformuje tržní prostředí do podoby, kterou jsme naposledy viděli během nechvalně proslulé dot-com éry. Zatímco retailoví i institucionální hráči bezhlavě přesouvají svůj kapitál do všeho, co nese nálepku AI, Burry se vydává zcela opačným směrem. Ve svých nejnovějších krocích odhalil čerstvé nákupy v podnicích, které považuje za trhem neprávem opomíjené. Tento strategický odklon od hlavního proudu jasně ilustruje jeho přesvědčení o neudržitelnosti současné technologické euforie. Ve svých veřejných vyjádřeních je Burry stále hlasitější ohledně spekulativních excesů, které se na trzích v posledních měsících nahromadily. Současné tržní prostředí podle něj nápadně připomíná „poslední měsíce bubliny z let 1999 až 2000“. Upozorňuje na to, že investoři zcela ztratili kontakt s fundamentální realitou a nechávají se unášet pouze momentem a sliby budoucích zisků. V této souvislosti vydal jasné a nekompromisní doporučení pro všechny účastníky trhu. Investoři by podle něj měli projevit maximální obezřetnost u obchodů hnaných pouze setrvačností. U jakýchkoliv akcií, jejichž cenový graf začíná připomínat parabolickou křivku, radí téměř kompletně zredukovat pozice a stáhnout se do bezpečí dříve, než dojde k nevyhnutelnému zlomu. Útěk od technologického šílenství k fundamentům Místo naskakování do rozjetého vlaku umělé inteligence Burry systematicky buduje pozice v sektorech, ze kterých ostatní prchají. Významně například navýšil svůj podíl v latinskoamerickém e-commerce gigantu. Společnost MercadoLibre (MELI) nakupoval v cenové hladině kolem 1 500 dolarů za akcii. Tento titul označuje za „čistého dlouhodobého vítěze“, který se aktuálně obchoduje s výrazným diskontem čistě kvůli své mezinárodní expozici, jež momentálně není v kurzu. Jeho nákupní apetit se však nezastavil pouze za hranicemi Spojených států. Pozornost zaměřil i na zavedené technologické a finanční hráče, kteří zůstali ve stínu AI startupů. Své portfolio rozšířil o softwarového tvůrce, společnost Adobe (ADBE) , a platebního giganta PayPal (PYPL) . Tyto firmy podle něj disponují reálným byznysem, který trh v současné hysterii trestá neadekvátním oceněním. Diverzifikaci směrem od přehřátého technologického jádra potvrzují i další strategické akvizice. Burry posílil své pozice ve veterinární a zdravotnické společnosti Zoetis (ZTS) . Současně vybudoval zcela novou, plnohodnotnou pozici v maloobchodním prodejci sportovního oblečení, firmě Lululemon (LULU) , čímž demonstruje důvěru v tradiční spotřebitelský sektor. Tento masivní přesun kapitálu Burry poeticky přirovnává k „hromadnému pádu velryb, který se odehrává daleko od hlavní podívané“. Poukazuje na to, že stará ekonomika a mezinárodní aktiva jsou bez milosti odhazovány ve prospěch čistě americké technologické bubliny. Stejný fenomén, kdy investoři ignorovali stabilní podniky kvůli vidině rychlého zbohatnutí na internetu, dominoval trhům i v roce 1999. Dluhová past a extrémní koncentrace kapitálu Aby svá varování podložil tvrdými daty, opírá se Burry o analýzy hlavního ekonoma společnosti Apollo, Torstena Sloka. Čísla odhalují šokující realitu současného finančního ekosystému. Zcela bezprecedentních 87 % veškerého financování z fondů rizikového kapitálu nyní směřuje výhradně do společností spojených s umělou inteligencí. Tato jednostranná alokace kapitálu vysává likviditu ze všech ostatních inovativních odvětví. Distorze se však neomezuje pouze na rizikový kapitál, ale agresivně prorůstá i do tradičních dluhopisových trhů. Subjekty spojené s vývojem či implementací AI v současnosti tvoří téměř polovinu všech emisí dluhopisů v investičním pásmu. Ještě varovnější je fakt, že si tyto firmy ukrajují zhruba 38 % z celkového objemu vydaného dluhu s vysokým výnosem, což ukazuje na obrovský apetit po riziku. Tyto statistiky podle Burryho děsivě věrně zrcadlí dynamiku, která bezprostředně předcházela kolapsu dot-com éry. Na přelomu tisíciletí to byly právě internetové a telekomunikační společnosti, které absolutně dominovaly aktivitám na poli firemního financování. Trh jim tehdy ochotně půjčoval miliardy dolarů v zaslepené víře, že nová technologická revoluce ospravedlní jakékoliv zadlužení. Historie však nabízí kruté vystřízlivění, před kterým legendární investor varuje. Více než 100 miliard dolarů dluhu v investičním pásmu, který byl vydán během technologického boomu v letech 1999 a 2000, bylo během několika málo let nemilosrdně degradováno do statusu „junk“ neboli prašivých dluhopisů. Burry celou situaci uzavírá s mrazivou přesností konstatováním, že jde o prostou bublinu aktiv. Jak sám dodává, emise dluhu vypadají na začátku vždy bezproblémově a čistě, protože přesně tak se musí investorům prodat.